27.3.2017
Tahle naučná stezka patří mezi ty ještě relativně nové. V jakési provizorní formě byla vyznačena někdy v roce 2008, ale teprve nedávno se jako taková objevila i na serveru mapy.cz, což jí dává určitý punc opravdovosti a šanci se zviditelnit. Asi tomu pomůže i fakt, že loni zpřístupněná rozhledna na Bukovém vrchu a přilehlá NS Bukovka leží hned v sousedství.
Když se informace ohledně Petrovských studánek pokusíte dohledat na internetu, vesměs se dočtete jen pár strohých údajů. Že měří něco přes 9 km, že má devět zastavení, a že po cestě jsou čtyři studánky: Petrovská, U kaliště, Srnčí a Anenská. To vše sice platí, ale není od věci zmínit i něco navíc. Například to, že cedule NS se nalézají prakticky jen na polovitě trasy, kterou můžeme vidět na mapě. Poslední deváté zastavení stojí v nejvyšším bodě celého okruhu a zbytek už je prakticky jen návrat zpátky.
Dlužno uznat, že vrátit se dá i jinak, což však maličko ubírá smysl půlky toho, co je v mapách jako naučná stezka vyznačeno. Padla-li zmínka o nejvyšším bodě, pak je dobré počítat s nutností zdolat k němu mnohdy dost náročné stoupání lesem (převýšení stezky je cca 320 m). Většinu tvoří nezpevněné cesty a pěšinky, jen částečně se jde po něčem upraveném. Píšu to hlavně proto, že teď začátkem jara jsou takové pěšinky často plné bláta, ježto navíc rádo klouže. Tu a tam musíme vyběhnout po sice krátkém, ale prudkém břehu a tam se popisovaná okolnost projeví asi nejvíce. Stezkou provádí dřevěné žluto-hnědé šipky. Přišlo mi, že občas jsem si nebyl jistý zda jdu správně, šipka dlouho nikde, ale pak jsem na ni narazil. Hodně mi pomohlo GPS v telefonu, byť míval problém najít signál. Ale třeba mám jen šuknoidní mobil a orientační smysl ožralého slepýše. Já jsem si celou stezku prošel v neděli dopoledne. Ne že by bylo kdovíjaké vedro, slunečné počasí však lákalo ven a dosud neprošláplá naučná stezka se zdála býti vhodným cílem nedělního výšlapu. Jako výchozí bod jsem pojal vlakové nádraží v Petrově nad Desnou, kam jsem se dopravil poněkud nestylově, ale o to praktičtěji autem.
Nádraží jako výchozí bod je sice logický, leč nesprávný předpoklad. Ceduli naučné stezky nesoucí číslo 1 totiž nenajdeme tam, nýbrž u petrovské základní školy a dočteme se na ní něco z historie obce a pár úvodních informací o NS. Pokud jsme ochotni jedničku oželet, není to žádná tragédie. Další trasa stejně prochází nedaleko nádraží a ke dvojce už dojdeme bez potíží. Za kolejemi vede štěrkem sypaná polní cesta, kde odbočíme k lesu. Směr ukazuje žlutá šipka podobná těm, jaké nás povedou i nadále. O kousek dál se terén zvedá kolem pastvin s krávami. U farmy pod lesem se nazézá druhá cedule stezky. Má titulek FARMA-EKOLOGIE. Za farmou již pod nohama ztratíme zpevněnou cestu. Chvíli jdeme alejí pod ohradou pastviny a pak zabočíme doprava. Zde překročíme potok ke třetí informační ceduli - ORCHIDEJE. Dočteme se tu o třech druzích orchidejí, které lze v okolí najít. Podél jiné ohrady stoupáme opět do lesa, kde nás šipky povedou po úzkých pěšinkách. Stoupání je místy trochu ostřejší, ale nic co by průměrně ostřílený turista nerozdýchal.
Konečně narazíme na první ze studánek - Petrovskou, a stejně pojmenovanou ceduli č.4. Studánka se nachází asi 20 metrů pod cedulí, je třeba k ní sejít a pak se zase vrátit. Následuje další pochod vzhůru. Vyhlídky zatím nic moc. Spíš nic než moc, ale i ten les je tady pěkný. Pak se les rozestoupí a před námi se objeví štěrkem sypaný plácek s pátou naučnou cedulí - PÉRNATEC HORSKÝ. Název by sváděl k tomu myslet si že jde o nějakého opeřence, ale kupodivu je to kapradina. K pozitivům tohoto okamžiku patří i částečná vyhlídka přes paseku a na nějaký čas také pokračování po zpevněné cestě. Pro změnu směrem dolů. Během sestupu projdeme kolem další paseky, kde je vyhlídka přece jen o dost lepší. Měl jsem s sebou dalekohled a zde se hodil. Kdo máte, přibalte jej do batůžku. Na horním kraji pastviny, kde najdeme ceduli č.6 - PRSTNATEC FUCHSŮV, tvoří trasa NS smyčku a je dobře dát si pozor kam pokračovat. Kdo by se teď nestihl pokochat panoramatem před sebou, bude mít šanci ještě při návratu. Chceme-li si projít stezku celou, musíme pokračovat dále po zpevněné cestě. Vidět toho moc není, ale pár vrcholků v dálce, toho času ještě zasněžených, potěší. Schůdky po pravé straně cesty naznačí, že jsme u druhé ze čtyř studánek, totiž U kaliště. Vystoupíme po schodišti, projdeme kolem kaliště (místo, kam se chodí jeleni ráchat v blátě) a jsme u studánky. Opět tu najdeme malou dřevěnou budku a u ní trubku s vytékající vodou. Voda je čistá, přírodní, pitná... Zkrátka klidně sosněte, pupínky ani parohy by vám z ní naskákat neměly. Na naučné ceduli čteme: STUDÁNKY SRNČÍ - U KALIŠTĚ.
K Srnčí studánce musíme odbočit o pár kroků níže ze zpevněné cesty. Dezorientovaným v hledání pomůže dlouhá šipka zelené barvy. Od odbočky je to ke studánce nějakých padesát metrů travnatou pěšinkou. Srnčí studánka se dost podobá těm dvěma předešlým. Dřevěná stříška, voda z trubky a lavička pro poutníky s unavenýma nožičkama. Vrátíme se zpět a pokračujeme po šipkách k dalšímu rozcestí. Svádí to k tomu pokračovat doprava po šotolině, ale pozor! Naše stezka vede ještě více vpravo blátivou lesňačkou. Mimochodem mám dojem, že právě zde spolehlivost značení šipkami trochu zakolísalo a je dobré dávat většího bacha. Opět stoupáme. Pěšinky se tu a tam různě větví, leč nějakým zázrakem se mi povedlo držet se té správné a pak narazit i na šipku jako na dobré znamení. Jehličnatý les přešel v listnatý (toho času ovšem ještě bez listí) a já se objevil u poslední ze studánek - u studánky Anenské. Je tu cedule č.8, větší kryté pození, ohniště, lavičky se stolky a pochopitelně i sama studánka. Najdeme ji na druhé straně přístřešku. Od předchozích se liší. Voda teče z kamenné zídky, na které stojí nápis v němčině. Jsme v bývalých Sudetech, němčině se tu prostě nevyhnete. Na přístřešku visí český překlad nápisu. Zajímavé je, že ho tu najdeme hned dvakrát a nejsou stejné.
K poslednímu zastavení NS pokračujeme sotva znatelnou pěšinkou. V jeden moment už jsem byl přesvědčen, že bloudím. Dokonce ani GPS se nechytalo a ukazovalo kamsi jinam. Naštěstí jsem se spolehl na instinkt a na fakt, že jsem loni projížděl na kole asfaltkou vedoucí výše. Věděl jsem tedy, že pokud budu stoupat, nemůžu se ztratit. A neztratil. Z lesa na silničku tu vedou po mezi kamenné schůdky. Léty se ale tak pokroutily, že je možná lepší vyběhnout přímo po trávě. Po vyběhnutí jsme u poslední cedule stezky. KONEČNÁ INFORMAČNÍ TABULE - MOŽNOST NÁVRATU. Nikdo vás nenutí vracet se po značce NS, můžete si vybrat z dalších alternativ. Třeba tu vedoucí k Prostřední skále. Já jsem chtěl od počátku projít poctivě celý značený okruh, tak nebudu experimentovat. Jdu proto doprava po silničce, v opačném směru než před rokem na biku. Sestup není žádné vyložené terno, ale najde se pár pěkných vyhlídek. Mají však jednu nevýhodu. Od začátku se pohybujeme pouze po západním svahu Petrovského vrchu, takže to, co je z vyhlídek vidět, se vesměs z různých úhlů opakuje. Po čase opustíme asfalt a vejdeme do lesa. Je to klasická lesní pěšina, sem tam s louží či klackem. Na pár místech jsem měl dokonce podezření že ji rozryli divočáci, protože na lesáky to bylo hodně koncentrované na jedno místo. Nabízí se úvaha, že i lesáci můžou být prasata, ale zde šlo asi skutečně o čtyřnohé čuníky s rypáčkem.
Jak jsem popisoval výše, stezka tvoří u cedule č.6 smyčku, takže během zpáteční cesty sem zase dojdeme. Pokračovat budeme dolů po trávě. Časem se napojíme na zpevněnou cestu a tu už neopustíme. Mineme ohradu s kravičkami, kravín a jsme zase na cestě podél kolejí u nádraží.
Jak dál - to už je na rozhodnutí každého jednotlivého soudruha. Já měl u nádraží auto, tak nebylo co řešit.
Tolik k Petrovským studánkám. Neříkám, že je to úplně nejatraktivnější trasa co znám, ale za procházku stojí. Dám ruku do ohně za to, že spousta místních na ní pozná lecos, co ještě neviděla. Alespoň tady v okolí ne. Navíc je celkem pestrá. Je na ní skoro vše - louky, les, vyhlídky, výstupy i sestupy... no a taky studánky, ty jsou na NS Petrovské studánky přece jen asi nejdůležitěší. Budete-li mít čas a nenaplněný plán, zkuste to ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat