Kudowa-Zdrój

2. října 2011

Je zajímavé, že ačkoliv v Polsku co do oblíbenosti cizinců Češi vedou, v obdobných průzkumech v Česku se Poláci umisťují o nějaké dvě až tři místa níže. Dochází tak k pozoruhodnému jevu, kdy velký národ toho o svém menším sousedovi ví více, než ten menší o větším. V Polsku se české filmy, hudba a kultura těší velké oblibě. Naopak v ČR by se asi našlo jen málo lidí, kteří by byli schopni déle pohovořit o kultuře polské. Je to škoda, protože Polsko je země historicky velmi bohatá a s tou naší dokonce úzce spjatá. A přesto Češi ke svým severním sousedům nejezdí ani tak kvůli poznávání, ale kvůli nákupům. Fakt je, že něco na způsob polských tržnic u nás chybí. Místo toho máme Vietnamce s čínským zbožím pochybné kvality a nevkusnými tretkami. V Polsku na trzích sice tu a tam na nějaké podobné krámy narazíte také, ale myslím, že co do oblečení tamní kvalita tu vietnamskou strčí hravě do kapsy. Navíc se tam dá pohodlně platit našimi korunami bez nutnosti směňovat peníze. Kdo si tedy chce dopřát něco levnějšího a přitom vkusného, ten se za hranice holt čas od času vypraví. Ani my s přítelkyní nejsme výjimkou. Největší boom takovýchto nákupních výjezdů jsme tu měli před nějakými deseti, možná patnácti lety a od nás ze Šumperka se jezdilo především do Klodska. Bylo to totiž tak nějak nejblíž. Posledních pár let se ale mnozí naučili jezdit o něco dále do města Kudowa-Zdrój, kam jsme se v pátek vypravili i my.

Vyjeli jsme kolem osmé ráno osvědčenou trasou k hranicím. To jest přes Bušín a Červenou Vodu k přechodu u Dolní Lipky a Dále pak na Miedzylesie. V Bystryci Klodske mi mobil, potažmo GPSka v něm, ztratila signál, takže jsme si trochu zajeli, ale nevadí. Správnou cestu se nám podařilo obratem opět najít.

Projeli jsme prakticky celý Klodský výběžek napříč z východu na západ. Pár kilometrů před Kudowou-Zdrój leží město Duszniki-Zdrój. Zdrój znamená lázně. Ze silnice to zrovna jako lázeňské město nevypadalo, ale nevadí. Náš cíl byl ještě kousek dál.

Když jsme dojeli v Kudowě-Zdrój k tržnici, přítelkyně zaparkovala v jakési boční uličce a vyrazili jsme ke stánkům. Asi po patnácti minutách jsme měli nakoupenu první várku, takže jsme se rozhodli zajít k autu a tam věci složit, abychom je netahali pořád v rukách. Při východu z areálu tržnice jsem si v dálce všiml dodávky s nápisem "Miestska Straz" a špatný pocit došel naplnění během okamžiku.

U kola našeho auta (stejně jako u několika dalších aut) už stála žlutá botička a strážník, který nás informoval o parkování v místě, kde to není dovoleno a ještě navíc v protisměru. Nejdříve po nás chtěl 200Zl, ale povedlo se mi to ukecat na polovinu - tedy cca 560Kč českých korun. Nákupy se tím poněkud prodražily. Hlavně pro moji drahou polovičku, ale od té doby si prý už bude aspoň dávat při parkování lepší pozor. Uvidíme.

Po pokutové epizodě jsem si řekl, že nákupů bylo dost a že chci vidět z města taky něco víc než jen tržnici. Přítelkyně sice ze začátku chtěla jít na průzkum okolí se mnou, ale pak si to rozmyslela a zamířila zpátky ke komerci. Domluvili jsme si setkání za hodinu u auta (přeparkovaného na parkoviště v sousední uličce) a rozdělili se. Minul jsem supermarket Biedronka (beruška) a našel ulici pojmenovanou Zdrójowa - tedy Lázeňská.Asi po pěti stech metrech jsem došel k parčíku. Byly tam do ornamentů vysázené květiny a v rohu takové pěkné zátiší s kovovými hudebními přístroji.

Mimo klavíru a basy tam byla třeba i harfa. Všechno udělané velice pěkně a se smyslem pro detail. Ulice, po které jsem přišel byla sice celkem rušná, v parku ale vládla pohodička. Lidé seděli na lavičkách nebo v altánku na druhé straně zahrady a užívali si krásného teplého počasí. Prošel jsem park, sešel po chodníku trochu dolů pod ulici, která nade mnou zatáčela doprava a byl jsem v areálu lázní. Velkou modrou konstrukci jsem původně považoval za kolonádu, ale prý je to přístřešek pro orchestr při různých hudebních produkcích. Teď však sloužil jako takové odpočívadlo s lavičkami.

Asi o padesát metrů dále jsem našel vydlážděný plácek s fontánou. U ní byl menší parčík - spíš zahrada, a několik lázeňských budov.

Přestože byl konec září, na záhonech to všechno kvetlo jako v létě.

Vlastně si nebylo vůbec těžké připadat si jako v létě, protože i teploty šplhaly k sedmadvacítce.

Přes zahradu jsem vyšek zase nahoru na ulici Zdrójowa a pomalu se po ní vracel zpátky. Do návratu mi zbývalo ještě něco času, takže jsem se rozhodl vrátit jinou cestou a zabočil vpravo. Tam stojí hotel Kudowa, na nějž lákaly bilboardy už podél silnice před městem. Na první pohled nevypadá nijak extra. Spíš jako lepší panelák.

Kolem sídliště a rodinných domků jsem sešel dolů k potoku a šel podél něj směrem doprava. Na polích u okraje města tam vyrůstá nová obytná čtvrť s novými domky. Docela kontrastují se staršími staveními, která tu stojí také. Kostel leží na druhém břehu potoka, ale hned u něj je most. Ke kostelu přiléhá hřbitov a jakási minináves mezi okolo stojícími domy.

U auta jsme se s přítelkyní bez problémů našli a vyrazili na zpáteční cestu. Nejdříve přes hranice do téměř sousedního Náchoda a pak přes Nové Město nad Metují a Žamberk do Šumperka. Jedinou zastávku jsme si udělali na oběd v hospůdce na přehradě Pastviny.

Nutno uznat, že výlet nebyl bez chyby, ale i tak se mi líbil. Jsem hlavně rád, že jsem si mohl mimo tržnice projít i samotné město - to mě nakonec zajímalo přece jen víc. A taky mě těší, že pokud někdo zavítá na tento článek, bude vědět, že v Kudowě je i něco víc, než jen stánky s oblečením a ovčími sýry.

Původní článek / Fotoalbum