2.8.2011
Startujeme v Rudolticích, což je vlastně horní část Sobotína. Doprava sem proběhla linkovým autobusem ze šumperského autobusového nádraží. Cesta trvá asi půl hodiny, přesný název cílové zastávky zní "Rudoltice - rychta". Rychtou je myšlen ten zrychtovanej barák, u kterého autobus staví. Vyrážíme doprava po úzké asfaltové silnici. Je tu sice modrá turistická značka, ale na tu doporučuji nehledět. Asi v půlce cesty odbočuje jinam, a protože my potřebujeme dojít k Traťovce, stejně se musíme držet víc asfaltu než značky.
Asi dvouapůlkilometrový výstup po silnici není právě záživný, tak je člověk vděčný i za drobné podněty. Příjemná, byť krátká změna přijde kousek pod vrcholem kopce, kde se lze pokochat pohledem do údolí. Ty úplně nejvzálenější viditelné kopce jsou masiv Králického Sněžníku, ty kousek blíž (napravo) zase vrcholy Keprník či Vozka - západní část Hrubého Jeseníku. Na nejvyšším bodě silnice na nás čeká hned několik věcí. Na jedné straně cesty ruiny chaty Traťovky (dnes už to připomíná spíš rozpadlý kurník), na druhé televizní vysílač a malou kapličku. Turistickým bonusem je mapa a rozcestník. Je odtud pěkný pohled dolů na Hraběšice a dále k Novému Malínu či Sudkovu.
Teprve teď přišel čas důvěřovat značkám. Vyrážíme po žluté. Bohužel, cesta vede lesem a po nedávných deštích je plná bahna a ohromných kaluží. Jen u rozcestníku "Nad Hraběšicemi" je možno na chvilku vyběhnout na pastvinu, ale stezka vede stejně zase do lesa. Na paloucích se to hemží hmyzem. Nejen motýli, kteří člověka potěší, ale i dotěrnějšími potvorami, které nemají na práci nic rozumnějšího, než se na vás nalepit a prudit ještě daleko v lese.
Teď udělám v popisu poměrně dlouhý skok, a to rovnou k rozcestníku Prostřední skála. Slušelo by se vysvětlení, proč bylo třeba tak skákat. Vysvětlím. Tohle místo je na turistické mapě označeno jako "prostřední skála" a symbolem výhledu. Není tu však jak skála, tak ani slibovaný výhled (dost možná je potřeba zajít kus do lesa, ale nikde to není napsáno). Něco málo lze zahlédnout cca 100 metrů dále, ale nečekejte žádná panorámata. Budete totiž koukat jen do svahu protějšího kopce, známého jako Kamenný vrch čili Kamenec. Opět budou následovat mnohé kilometry mezi stromy. Jejich výhoda ovšem spočívá v rozmanitosti. Chvíli máme pod nohama jehličí, pak hlínu, potom trávu... Zkrátka i bez výhledů je tu docela hezky. Hlavně pro toho, kdo má plné zuby předchozí bahnité etapy a chce si vyčistit hlavu. V prudkém ohybu cesty, již blízko civilizace, si můžete zajít mezi stromy a odpočinout si na zastřešené lavičce. Nejde mi do hlavy, proč ji někdo postavil zrovna tady. Vidět z ní není nic a ona sama se při pohledu z cesty ztrácí v křoví, takže ji nejspíš většina turistů přehlédne. Aby těch absurdit nebylo málo, mám tu další. Je zvláštní, že zatímco na dvou místech označených v mapě jako výhledy žádné výhledy nejsou, místo, kde dobrý výhled je, zase není na mapě. Zní to složitě? Možná trochu. Každopádně se vyplatí v místě, kde značka opouští cestu a míří do lesa, ještě nezabočovat a pokračovat asi 60 metrů. Nachází se zde průsek mezi stromy, kde nejenže konečně nacházíme nějaké výhledy, ale je tu i další přístřešek s lavičkou. Dokonce takový netypický. Podle jeho stavu tipuji, že sem přibyl teprve nedávno. Vidět je odtud především Petrov nad Desnou, Rapotín a část Velkých Losin. V kopcích pak (nejlépe dalekohledem) najdeme hotel Diana nebo kopečky nad Žárovou a Horním Bohdíkovem.
Po dostatečné dávce kochání se vrátíme zase ke značce a po ní sejdeme nejdříve úzkou a trochu prudší stezkou na rozcestí Příčná stráň, odkud půjdeme zase kousek po cestě určenou lesním strojům a vedoucí hustě zalesněnou částí kopce. Změna přijde u ohrad biofarmy ležící těsně u lesa. Cesta vede dále podél stylového dřevěného hrazení z kopce dolů. Pár set metrů pod farmou narazíme na další mičurinský koutek, tentokrát už značně modernizovaný, s velkými skleníky. Následuje krátký sestup částečně kamenitou, částečně kamenitou cestou k místu zvanému Černá pole, kde už stojí první domy obce Vikýřovice. Penzion U Jirsáka na hranici Vikýřovic a Šumperka už je neklamnou známkou příchodu do civilizace a nemá smysl referovat dále. Domorodci se odtud rozeběhnou domů po zažitých trasách, přespolní turisté po značkách na vlak. Je to asi 2 km.
Celková délka trasy z Rudoltic k Jirsákovu penzionu je cca 11 kilometrů. Zhruba třetinu tvoří stoupání, zbytek pak sešupy a rovinky.
Žádné komentáře:
Okomentovat