21. března 2012
V obecném povědomí mají (při troše nadsázky) obce ztracené kdesi v pohraničí často podobný status, jaký mají mezi státy Albánie, Bangladéš nebo KLDR. Samozřejmě to neplatí vždy, ale u nejsevernějších částí Moravy a Slezska tohle přirovnání obstojí. Pro člověka například z Olomouce jsou tyto oblasti něco jako Divoký západ nebo Dálný východ. Turisté sem zajíždějí spíš výjimečně a mnohdy jsou proto považováni za podivíny a dobrodruhy. Dostat se sem bez auta není vždy snadné. Spoje nejezdí často a mnohdy je třeba několikrát složitě přestupovat z jednoho prostředku do druhého, pokud tam vůbec něco jede. Ono i auto dostane zabrat na silnicích, které úřady nechávají na okraji zájmu, ať už z nedostatku peněz nebo nedostatku motivace. Punc odloučené a chudé lokality tak spoustu lidí od návštěvy odrazuje, respektive je vůbec nenapadne žádný důvod, proč tam jezdit. Pro jiné je ovšem právě tohle velmi dobrý důvod k návštěvě.

Já sám ve chvílích volna chodím spíš na túry do hor, především Jeseníků, které mám za barákem. Lákají mě výhledy, členitá příroda a všechny ty věci, které na horách člověk potkává. Čas od času je však třeba změnit prostředí. Podobně jako někdo, kdo jezdí už deset let k moři, by chtěl zkusit třeba výstup na některý z Alpských velikánů. Byl jsem proto rád, že když jsme minulý týden s Věrkou ze Šternberka plánovali nějaké trasy výletů a ona sama zmínila Vidnavsko, které jsem ji jí ani netroufal navrhnout já. Nikdy by mě nenapadlo, že ji to bude zajímat také. Nadšeni vzájemnou shodou jsme se domluvili na provedení akce v nejbližším možném termínu, tedy toto úterý (20.3.2012). A mimochodem: úterý byl letos první jarní den! Jat objevitelskými sklony, hledal jsem na mapách ještě další atrakce, které by bylo možné v okolí Vidnavy navštívit. Ve většině informací na Internetu se píše o Vidnavských mokřinách - chráněné oblasti severně od města, kde prý žije velké množství ohrožených živočichů. To byl jeden z jasných cílů, které jsme si s Věrkou domluvili hned. Ale co dál? Blízkost Polska lákala k malé zahraniční oklice. Tím spíš, že kus za mokřinami se nachází rozsáhlé kaolínové lomy a v nedaleké obci Kałków krásný historický kostel. Podle map se zdálo, že nebude problém nějak se tam promotat vrátit se pak podél řeky Vidnávky zpátky. Hurá!