Zobrazují se příspěvky se štítkemZahraničí. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemZahraničí. Zobrazit všechny příspěvky

19. 11. 2019

Vodopád Wilczky

 Mapa  Související: Zřícenina Szczerba a rašeliniště Pod Zielencem * Klodsko * Klodská pevnost

Vodopád na řece Wilczce nese z dob Sudet též německé pojmenování Wölfelsfall, kteréžto oba názvy odkazují k vlkům (něm. Wolf, pol. wilk). Dá se tedy usuzovat, že v údolí, kde dnes leží obec Miedzygórze, v minulosti žili vlci. Ostatně vlka najdeme také ve znaku blízkého městečka Miedzylesie, kde na náměstí v parčíku stojí i vlčí socha. S vodopádem jako takovým to nijak nesouvisí, ale na začátek mi ta informace přišla zajímavá.
Vodopád jsem si v mapách vyhlédl již dávno, byť hodně dlouho se mi k němu nedařilo dostat. Když jsme tedy s kolegou plánovali výlet, zkusil jsem ho navrhnout jako možný bod na trase a nakonec to klaplo. Vzhledem k nabitému programu předtím jsme do Miedzygórze dorazili kolem čtvrté odpoledne, kdy už se v listopadu stmívá. Tahle skutečnost, kterou jsem nejprve považoval na nevýhodu, se nakonec ukázala jako bonus.

Klodská pevnost

 Mapa  Související: Zřícenina Szczerba a rašeliniště Pod Zielencem * Klodsko * Vodopád Wilczky

Kvůli tomuto cíli jsme vlastně s Pavlem do Klodska jeli. Co si budeme povídat. Mám doma tři ženské (i když dvě ještě takové miniaturní) a i ten křeček, co se u nás nedávno zabydlel, je samička. Občas mám obavy, že začnu menstruovat. Proto akce opačného, tedy chlapského charakteru vřele vítám. No a co je chlapštějšího než tvrz, kamenné chodby, šavle, děla a muškety? Dnes by snad leckdo mohl kontrovat avokádovým toustem, lekcí jógy a následnou relaxací při manikúře, jenže já jsem stará škola.


Místo pročítání encyklopedií a destilace dat vám k přiblížení zdejší historie sprostě obšlahnu text z oficiálních stránek města. Koho dějiny nezajímají, může ho s klidem přeskočit.
Tak tedy:

Kłodzko


Dalším bodem úterního výletu s kolegou do Polska bylo město Klodsko, nebo chcete-li Kladsko. Asi je zbytečné obšírně líčit celou jeho historii. Na Wikipedii visí skutečně obsáhlý článek a nemá smysl ho tady opisovat. Ale abychom se aspoň uvedli do obrazu, pár stručných poznámek přece jenom uvedu.

rytina města z roku 1650

Klodsko leží v Dolnoslezském vojvodství v takzvaném Klodském výběžku, což je jakýsi trojúhelník roviny sevřený z jedné strany Králickým Sněžníkem a z druhé Orlickými horami. Oblast v minulosti docela dlouho přináležela k českým zemím, a tak není divu, že máme mnoho společného. Zřejmě nejkřiklavějším projevem toho je městský znak tvořený "českým" dvouocasým lvem na červeném pozadí. První zmínku o osadě (vzniklé na jedné z větví Jantarové stezky) v místech dnešního Klodska najdeme v Kosmově kronice a rozmach město zažilo během husitských válek. Klodsko bylo v 11. století předmětem vlastnictví i sporů mezi Přemyslovci a Piastovci, přičemž roku 1137 se oblast stala součástí Čech (lva do městského znaku prý navrhl Přemysl Otakar II). Ve zdejším kostele je pochován syn Jiřího z Poděbrad a v pevnosti nad městem byl vězněn mimo jiné např. baron Trunk - onen baron Trunk, kterého jistě znají především Brňáci a jehož mumifikované tělo je možno skrze prosklenou rakev spatřit v brněnské kapucínské kryptě. Po 2. světové válce si Československo území Kladska nárokovalo, ale nakonec situace přála tomu, aby připadlo Polsku.

Zřícenina hrádku Szczerba a rašeliniště Pod Zielencem

Související: Klodsko * Klodská pevnost * Vodopád Wilczky

Už z těch názvů vyplývá, že dnešní reportík bude ze zahraničí. Po několika dílčích neúspěších jsme se s kolegou Pavlem konečně domluvili na společné akci, která nakonec klapla. V plánu nebyl mimo pevnost v Klodsku žádný konkrétní cíl, ale během plánování se jich nakonec pár vyrýsovalo. Tedy s tržnicí v Kudowě-Zdrój jsem původně zcela nepočítal, jenže Pavel dostal doma pověření sehnat něco konkrétního, a protože obstaral dopravu, přece mu do toho nebudu kecat. Je jasné, že sám jsem tam cosi nakoupil taky a alespoň jsme stylově vyřešili stravování. Ta rakovinová klobása a "turek" v kelímku u tržnice dodal celé věci punc exotiky. Ostatně kdybyste se někdo chystali do Bangladéše, Zimbabwe nebo do Pákistánu a chtěli si natrénovat kulturu tamní pouliční gastronomie, zde máte skvělý cvičební prostor. I s ikonickými boudami z vlnitého plechu okolo. Ale to jsem odbočil.


Vecpat celý výlet do jednoho článku dost dobře nejde, takže ho rozdělím do čtyř částí a tohle je ta první. V podstatě jde o dvě zastávky na trase do Kudowy. Obě místa leží trochu mimo cest jimiž se obvykle jezdí, byť ne zase příliš daleko a po tamních okreskách se k ním dostanete pohodlně.

29. 4. 2018

Červená Voda, Miedzylesie (PL), Králíky, Dolní Morava

Mapa jpg / Fotoalbum

ŠUMPERK - BLUDOVEČEK - BLUDOV - BOHUTÍN - KLÁŠTEREC - ZBOROV - HORNÍ STUDÉNKY - BŘEZNÁ - HEROLTICE - MLÝNICKÝ DVŮR - MLÝNICE - BÍLÁ VODA - ČERVENÁ VODA - HORNÍ BOŘÍKOVICE - DOLNÍ BOŘÍKOVICE - MLADKOVSKÉ SEDLO (STÁTNÍ HRANICE CZ/PL) - BOBOSZÓW - SMERCZYNA - MIEDZYLESIE - SMERCZYNA - BOBOSZÓW - MLADKOVSKÉ SEDLO - DOLNÍ LIPKA - KRÁLÍKY - PROSTŘEDNÍ LIPKA - HORNÍ LIPKA - DOLNÍ MORAVA - ČERVENÝ POTOK - MALÁ MORAVA - VLASKÉ - HANUŠOVICE - RAŠKOV - BOHDÍKOV - ŠUMPERK


Sobotní výjezd nelze hodnotit jinak než kladně, a to vysoko. Základní část jsem si plánoval už týden předem a vycházela na 86 km. Připadalo mi to na hraně s ohledem na fakt, že letos nemám ještě pořádně naježděno. Tím spíš bylo výsledných 105,5 km příjemným překvapením a překonání stokilometrové hranice minimálně po pěti, spíše však více letech.
Startoval jsem přesně o půl dvanácté, když zbytek rodiny odjel k tetě. Cesta měla být skoro výhradně asfaltová a já zamýšlel vzít crossové kolo, nakonec však stejně vyhrálo mtb a ukázalo se být lepší volbou. Obavy, že pojede po silnici špatně, padly. Den předtím jsem jej umyl, vyblejskal a namazal - včetně rozborky přehazovačky, a snad díky tomu jelo naprosto skvěle, až jsem se sám divil.
Toliko k technikáliím a nyní již k výletu jako takovému.

13. 8. 2017

Dny pevnosti Nysa 2009

1.8.2009


Sobota byla dnem vyhrazemým pro vlakový výlet do Polska. Do města Nysa byl až z Olomouce vypraven speciální parní vlak, kterým jsme se spolu s davem ostatních vydali sledovat rekonstrukci jednu z bitev o tamní opevnění. Je zajímavé, že ačkoliv autem se to dá ze Šumperka do Nysy ujet za necelé dvě hodiny, nám to vlakem trvalo více než 4 hodiny. Bylo to celkem únavné, ale zadarmo jsme to vydrželi:) Jízda parním vlakem se od jízdy vlakem klasickým liší snad jen smradem proudícího do okýnek vagónů a větším zájmem čumilů podél celé trati.

3. 8. 2017

Tunisko (2004)


Text jsem bez úprav zkopíroval z původního umístění i s chybami, překlepy a nepříliš povedenými stylistickými obraty. Tak mě za to prosím neukamenujte. U článku starého třináct let se mi s tím už nechtělo prčit. Díky za pochopení.

Řecko (2003)


Cesta z Olomouce do Nei Pori měřila asi 1700Km a vedla přes území Slovenska, Maďarska, Srbska a Bulharska až do Řecka, kde jsme vystoupili po nekonečných 30 hodinách utrpení, mačkání se v autobuse. Za aspoň krátké zamyšlení jistě stojí poznámka, že nazpátek nám cesta letadlem trvala necelé dvě hodiny.

1. 8. 2017

Zlaté Hory, Rejvíz, Nysa, Nyské jezero, Otmuchowské jezero a Javorník

19. srpna 2010

V úterý jsme s přítelkyní využili poslední dny dovolené k výletu na sever. Bylo to poprvé, co jsme autíčko vzali dokonce i za hranice, takže to byl vlastně akt slavnostní.

27. 7. 2017

Mikulovice, Muna, Glucholazy (PL)

5. října 2015

MIKULOVICE - MUNA - SALISOV - ONDŘEJOVICE - PODLESIE - GÓRA PARKOWA - GŁUCHOŁAZY/ZDROJ - GŁUCHOŁAZY - MIKULOVICE



V sobotu 3.10. jsem byl na výletě s kolegou Pavlem. Naším hlavním cílem byl areál Muna u Mikulovic, ale stihli jsme toho více. Vzdor vysoké kulturní hodnotě to dnes kilometrově dnes nebude nic mimořádného. Délka ujeté trasy činí zhruba 30 km včetně průjezdu naučné stezky skrze Munu, která sama o sobě zabrala nějakých 9 km.

23. 7. 2017

Výlet do Bystryce Klodske

20. srpna 2008

ŠUMPERK - BLUDOV - BOHUTÍN - KLÁŠTEREC - OLŠANY - BUŠÍN - BUKOVICE - ČERVENÁ VODA - HORNÍ BOŘÍKOVICE - DOLNÍ BOŘÍKOVICE - HRANIČNÍ PŘECHOD DOLNÍ LIPKA - BOBOSZÓW - SMERCZYNA - MIEDZYLESIE - NAGODZYCE - ROZTOKI - DOMASZKÓW - WILKANÓW - BYSTRZYCA KLODSKA - WILKANÓW - DOMASZKÓW - ROZTOKI - NAGODZICE - MIEDZYLESIE - SMERCZYNA - BOBOSZÓW - DOLNÍ LIPKA - KRÁLÍKY - ČERVENÝ POTOK - MALÁ MORAVA - VLASKÉ - HANUŠOVICE - RAŠKOV - BOHDÍKOV - ŠUMPERK


Pro případné zájemce o zopakování uvádím, že na tuto trasu je vhodné spíš lehké silniční kolo a spousta sil, neboť pro někoho, kdo jezdí na kole jen dvakrát týdně pro rohlíky do samošky by to mohlo znamenat pokus o sebevraždu

6. 6. 2017

Bílá Voda, Złoty Stok a muzeum Kopalnia Złota

18. února 2015


Úterní akce byl opět společný podnik s Věrkou ze Šternberka. Vzhledem k minulým společným akcím to samo o sobě slibuje, že všeho pořádně využijeme.


Obec Bílá Voda, což byl náš výchozí bod, leží v jednom z nejodlehlejších koutů republiky. Dá se říct, že k ČR přiléhá pouze jižním okrajem, zatímco zbytek obklopuje polské území Dolního Slezska (Dolnyśląsk). Na mapě Bílou Vodu najdeme cca 9 kilometrů od města Javorníku, které samo právě nepatří mezi kulturní a finanční centra Evropy. Jediné co Bílou Vodu dělí od polské Kamienice je pouze mostek přes potok. Na satelitním snímku k sobě obě dědiny přiléhají tak těsně, že tvoří jakousi nudli a budí dojem, že jde o jedinou dlouhatánskou obec táhnoucí se až k Packówu. Odloučenost Bílé Vody byla důvodem, proč do zdejšího kláštera byly za minulého režimu sváženy řádové sestry z celé země. Na jejich pohnutou historii poukazuje přilehlé muzeum, které jsme nenavštívili, a také místní hřbitov, který se nám navštívit podařilo. Následně jsme se pěšky přesunuli za státní hranici do městečka Złoty Stok, kde mají velmi zajímavou atrakci, do níž jsme se málem nedostali.

Vidnava, Vidnavské mokřiny, Łaka, Kałków a Žulová

21. března 2012

Mapa Původní článek (1.část) (2.část) Fotoalbum

V obecném povědomí mají (při troše nadsázky) obce ztracené kdesi v pohraničí často podobný status, jaký mají mezi státy Albánie, Bangladéš nebo KLDR. Samozřejmě to neplatí vždy, ale u nejsevernějších částí Moravy a Slezska tohle přirovnání obstojí. Pro člověka například z Olomouce jsou tyto oblasti něco jako Divoký západ nebo Dálný východ. Turisté sem zajíždějí spíš výjimečně a mnohdy jsou proto považováni za podivíny a dobrodruhy. Dostat se sem bez auta není vždy snadné. Spoje nejezdí často a mnohdy je třeba několikrát složitě přestupovat z jednoho prostředku do druhého, pokud tam vůbec něco jede. Ono i auto dostane zabrat na silnicích, které úřady nechávají na okraji zájmu, ať už z nedostatku peněz nebo nedostatku motivace. Punc odloučené a chudé lokality tak spoustu lidí od návštěvy odrazuje, respektive je vůbec nenapadne žádný důvod, proč tam jezdit. Pro jiné je ovšem právě tohle velmi dobrý důvod k návštěvě.


Já sám ve chvílích volna chodím spíš na túry do hor, především Jeseníků, které mám za barákem. Lákají mě výhledy, členitá příroda a všechny ty věci, které na horách člověk potkává. Čas od času je však třeba změnit prostředí. Podobně jako někdo, kdo jezdí už deset let k moři, by chtěl zkusit třeba výstup na některý z Alpských velikánů. Byl jsem proto rád, že když jsme minulý týden s Věrkou ze Šternberka plánovali nějaké trasy výletů a ona sama zmínila Vidnavsko, které jsem ji jí ani netroufal navrhnout já. Nikdy by mě nenapadlo, že ji to bude zajímat také. Nadšeni vzájemnou shodou jsme se domluvili na provedení akce v nejbližším možném termínu, tedy toto úterý (20.3.2012). A mimochodem: úterý byl letos první jarní den! Jat objevitelskými sklony, hledal jsem na mapách ještě další atrakce, které by bylo možné v okolí Vidnavy navštívit. Ve většině informací na Internetu se píše o Vidnavských mokřinách - chráněné oblasti severně od města, kde prý žije velké množství ohrožených živočichů. To byl jeden z jasných cílů, které jsme si s Věrkou domluvili hned. Ale co dál? Blízkost Polska lákala k malé zahraniční oklice. Tím spíš, že kus za mokřinami se nachází rozsáhlé kaolínové lomy a v nedaleké obci Kałków krásný historický kostel. Podle map se zdálo, že nebude problém nějak se tam promotat vrátit se pak podél řeky Vidnávky zpátky. Hurá!

1. 6. 2017

Gutensteinské Alpy

1. května 2016


Report ze sobotního výletu (s CK Moje volno) do Gutensteinských Alp začnu tou statičtější částí. Ona ve skutečnosti statická nebyla, ale na tyto dvě místa nás prostě vyvezl autobus, my vylezli ven, pokoukali a pofotili, načež následoval opětovný nástup a odjezd. Z tohoto úhlu pohledu byla první část zcela jiná než ta druhá, o které bude řeč dále.

Kudowa-Zdrój

2. října 2011


Je zajímavé, že ačkoliv v Polsku co do oblíbenosti cizinců Češi vedou, v obdobných průzkumech v Česku se Poláci umisťují o nějaké dvě až tři místa níže. Dochází tak k pozoruhodnému jevu, kdy velký národ toho o svém menším sousedovi ví více, než ten menší o větším. V Polsku se české filmy, hudba a kultura těší velké oblibě. Naopak v ČR by se asi našlo jen málo lidí, kteří by byli schopni déle pohovořit o kultuře polské. Je to škoda, protože Polsko je země historicky velmi bohatá a s tou naší dokonce úzce spjatá. A přesto Češi ke svým severním sousedům nejezdí ani tak kvůli poznávání, ale kvůli nákupům. Fakt je, že něco na způsob polských tržnic u nás chybí. Místo toho máme Vietnamce s čínským zbožím pochybné kvality a nevkusnými tretkami. V Polsku na trzích sice tu a tam na nějaké podobné krámy narazíte také, ale myslím, že co do oblečení tamní kvalita tu vietnamskou strčí hravě do kapsy. Navíc se tam dá pohodlně platit našimi korunami bez nutnosti směňovat peníze. Kdo si tedy chce dopřát něco levnějšího a přitom vkusného, ten se za hranice holt čas od času vypraví. Ani my s přítelkyní nejsme výjimkou. Největší boom takovýchto nákupních výjezdů jsme tu měli před nějakými deseti, možná patnácti lety a od nás ze Šumperka se jezdilo především do Klodska. Bylo to totiž tak nějak nejblíž. Posledních pár let se ale mnozí naučili jezdit o něco dále do města Kudowa-Zdrój, kam jsme se v pátek vypravili i my.

Deštěm poznamenaný výlet do Vídně

11. července 2009


Jedním z mých nepsaných cestovatelských pravidel je to, že se snažím nejezdit na stejná místa. Jako prakticky ve všem ale existují výjimky a v tomto případě je tou výjimkou rakouská metropole Vídeň. Poslední interval mezi návštěvami tohoto města trval celé tři roky, proto jsem se na výlet opravdu těšil. Už proto, že letos jsem nejel s přítelkyní ale s kolegy, kteří ve Vídni ještě nebyli a já jsem jim slíbil, že se pokusím je protáhnout pokud možno po co nejvíce zajímavých místech. Abychom to všechno stihli tak jsem si dokonce nastudoval i síť vídeňské MHD - konkrétně tamní obdobu metra, zvanou U-Bahn. Vyzbrojen fotoaparátem, potencionálně všemi potřebnými informacemi a dvacetieurovkou v kapse jsem v neděli vyrazil o půl čtvrté ráno na nádraží abych stihl vlak do Olomouce, odkud jsme pokračovali autobusem. Bohužel je problém sehnat odjezd přímo ze Šumperka, takže tyhle transfery jsou jakýmsi nutným zlem s nímž je třeba počítat a smířit se s tím, že ve státní svátky jsou veškeré spoje omezené. Jeli jsem totiž 6.července - v den, kdy si ČR připomíná upálení Jana Husa. U autobusu jsme se všichni včas a ve zdraví sešli. Počasí vypadalo dobře, nálada byla skvělá a tak nám cesta rychle utekla a okolo desáté hodiny jsme byli ve Vídni.

Jak jsem mrzl v předvánočním Krakově

16. prosince 2007

Kdo není naprostý analfabet a ignorant ten už o Krakowě určitě slyšel. Jak by taky ne, když jde o jedno z nejvýznamnějších, ne-li nejvýznamnější město našich severních sousedů. Bývalo dokonce hlavním městem celého Polska, ale král Zikmund III. Vassa (příslušník švédského panovnického rodu) se roku 1609 rozhodl přesídlit celou administrativu do strategicky lépe položené Varšavy. Změna hlavního města sice pro Krakow znamenala určité opomíjení, na druhou stranu mu to prospělo po té stránce, že se zde už tolik nebudovalo a nemodernizovalo, takže mnohem více budov se zachovalo v původním stavu. Právě tohle stojí za skutečností, že centrum města patří mezi památky UNESCO. Dominantou města je hrad Wawel s katedrálou, kde probíhaly korunovace polských králů - a to dokonce i v dobách kdy hlavním městem už byla Varšava. Hrad stojí zhruba v centru města na kopci nad nábřežím řeky Visly a je nápadný už z dálky. Více o idyle ovšem napíšu až někdy příště - včera to totiž idyla tak úplně nebyla…

3. 6. 2007

Procházka po Vídni

3. června 2007

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Vídeň je úžasné město. Na jednom místě zde leží krásné parky, fascinující secesní architektura i skleněné mrakodrapy a tomu všemu vévodí důstojná a přesto uvolněná atmosféra někdejšího království. Každému kdo to ještě neudělal doporučuji hlavní město Rakouska navštívit a okusit tamní kouzlo na vlastní kůži. Já jsem byl ve Vídni už víckrát a přesto vždycky objevím něco nového. Stačí změnit trasu obvyklé procházky a člověk narazí na další významnou památku, architektonický skvost nebo prostě na krásné místo.