Podzimní Vřesovka a Červená hora

MAPA TRASY / FOTOALBUM

Tahle sobota byla prý poslední pěkný víkend babího léta. Jako na potvoru mi na něj vyšla práce a jedinou možností tedy bylo vydat se ven před noční směnou. To s sebou nese několik omezení. Mimo časového také potřebu se nezhuntovat, abych poté mohl náležitě budovat ekonomické hodnoty. Vymyslet vhodné turistické vyžití bývá v takových případech složitější, ovšem tentokrát myslím, že se zadařilo.

V sedm ráno si pro prcky přišla babička, o budíček bylo tudíž postaráno. Alespoň jsem stihl dřívější spoj na Červenohorské sedlo - startovní i cílovou destinaci výšlapu. Jen pro vysvětlení: Jít až na Šerák by kilometrově vyšlo šul-nul stejně, jenže já musel ještě do práce a výhodnější spoje prostě jely zase z Červeňáku. Proto tahle úsporná varianta.
Dalo se tušit, že daných okolností bude chtít využít více lidí a taky jo. Ze Šumperka sice autobus vyjížděl obsazen zhruba způli, ovšem ve Velkých Losinách nastoupila nejen banda pražských důchodkyň, ale taky pár dalších skupinek a na palubě bylo v mžiku narváno. Jízda to byla tedy stísněná, hlučná. V serpentinách na Sedlo jsme minuli sporťák nabouraný do svodidel a asi po hodině jízdy vysedali v cíli.

Andělská Hora, Anenský vrch a Světlá Hora

MAPA TRASY / FOTOALBUM

Na kole se mi začínají zajídat stále projížděné úseky, a proto jsem si řekl, že nebude od věci začít zase chodit pěšky. A když už, tak ať to má i nějakou poznávací hodnotu. Nejlépe tedy bude vyrazit někam jinam než obvykle. Volba padla na Bruntálsko. Ať už si o tamních městech myslíme cokoliv (leckdy oprávněně), krajina je nádherná a stojí za průzkum. Abych se příliš neutahal, vybral jsem si krátkou, asi šestikilometrovou trasu z městečka Andělská Hora na blízký Anenský vrch s poutním kostelem. Ráno bylo ještě potřeba odtáhnout mládež do školky a nakoupit, ovšem spoj odjíždějící v 8:20 jsem stihl. Ačkoliv (nebo právě proto?) podle předpovědi meteorologů pršet nemělo, pršelo. Během necelé hodiny a půl jízdy se stihlo vyčasit a následně zatáhnout a zapršet asi třikrát. Nakonec se situace víceméně stabilizovala na příjemném polojasnu.

Procházka nad Šumperk s Panasonicem (odkaz na fotky)

Nedávno mi umřel olympusí objektiv na trojce penovi. Zkoušel jsem ho vzkřísit, leč marně. Pochopitelně je už mimo záruku, oprava by vyšla neúnosně draho. Zkrátka jsem se musel smířit s jeho definitivním odchodem. No jo, ale čím budu fotit? Kupovat úplně nový objektiv nemůžu, na to nemám prachy. A tak jsem se vrhl na bazar. Po výborných recenzích jsem nakonec zvolil Panasonic Lumix 12-32 mm f/3,5-5,6 Asph. Mega O.I.S. Ohniskový rozsah má sice o něco menší než můj starý M.Zuiko 14-42, ale vedle toho sliboval lepší výsledky a trošku širší záběr. Podařilo se mi jej za rozumný peníz koupit a hned jak dorazil, bylo třeba jej vyzkoušet v terénu. K tomu posloužila přibližně hodinová procházka za město. Test odhalil mnohé a vedle toho jsem se po čase trochu vyvenčil.

Popisovat celou trasu tady nebudu. Mimošumperským by to stejně nic neřeklo a Šumperáci si ji odvodí z fotek. A vlastně kvůli fotkám smolím tento příspěvek. Na ukázku jsem do článku přidal pouze čtyři, ovšem kdo má zájem, může níže kliknout na odkaz do alba na Rajčeti, kde najde všechny. Na pár hodin se v šedi posledních dní objevilo slunce, tož snad potěší všechny mi podobné, kdož v mlze a podzimním nečase trpíme.

Přes kopec do Hostic

Mapa web Fotoalbum b

Při vymýšlení tras projížděk před nočními směnami se snažím nebýt příliš ambiciózní, což většinou znamená, že neobjevím nic nového. Ale nemusí to platit vždycky. Ono totiž někdy stačí v mnohokráte projížděné dědině odbočit do postranních uliček, kde může čekat ledacos.

První etapa dnešního výjezdu probíhala standardně, totiž Temenicí na Lovák a dolů do Bohdíkova. Ovšem za tratí, u křižovatky na okraji místní části Alojzov, jsem to vzal tentokrát doprava a pod lesem vlevo pryč z asfaltu.

Terakotová armáda v Olomouci

Terakotová armáda patří k nejslavnějším světovým památkám. Bohužel se nachází pro domorodce poněkud z ruky a málokdo se za ní vypraví na druhý konec světa. Pokud se spokojíte s replikami, zajeďte do Olomouce. V pavilonu G výstaviště Flora je v těchto dnech k vidění výstava věnovaná právě hliněným válečníkům, kteří měli střežit hrob prvního čínského císaře (...a čehož kvůli agilním archeologům museli po směšných 2,2 tisících letech nechat). Do ukončení epozice máte ještě asi tři týdny, balí se 24.9. Dost času i pro zvídavé obyvatele Jižních Čech, budou-li mít trochu vůle. Je pravdou, že olomoucké pojetí není svou okázalostí ani rozsahem schopno originálu konkurovat. Ovšem co byste chtěli za kilo a dvacet kaček vstupného? Pozn. s partnerkou jsme se tam dostali gratis, protože jsme skrblíci a ty prachy bychom jinak dobrovolně nevyplázli.