16. června 2012
Poslední dny, kdy můžu ještě relativně snadno vypadnout do přírody, jsem se rozhodl zamířit k Městským skalám. Probíral a dokumentoval jsem je tu už nesčetněkrát, ale tamní vyhlídkový altánek prošel nedávno opravami a já byl zvědav jak dopadly. Abych nechodil pořád stejnou trasou, která mě začíná nudit, naplánoval jsem si cestu z Lužné přes Smrk a Osikov. Na Lužnou jezdí ze Šumperka několik autobusů denně, takže doprava sem nepředstavuje žádnou komplikaci. Za nějakých dvacet minut jste na zastávce v osadě a 605 metrech nadmořské výšky. Hned u zastávky najdete také rozcestník, který vás pošle požadovaným směrem.
Už tradičně vyrážíme po modré značce. Nejprve kousek po silnici směrem na Hanušovice, ze které asi po sto metrech odbočíme doprava na polňačku mezi pastvinami k ovčínu. Po okolních kopcích se prohánějí (nebo v trávě pospávají) stáda chlupatých zvířátek. Jak se zdá, mají zde nejen krásné prostředí, ale také zdravou a chemií nezkaženou stravu. Na nejvyšším bodě cesty se můžeme pokochat výhledem směrem ke Králickému Sněžníku, načež pokračujeme po louce ke Kopřivné. Po nedávných deštích se v trávě rafinovaně skrývají kaluže a bahno, na což jsem doplácel. Lehké otevřené boty byly brzy plné a při chůzi to pěkně čvachtalo. Až na kraji Kopřivné se zase objevila cesta. Cesta se o kousek dále napojuje na úzkou silničku. V tomtéž místě najdeme také rozcestník, podle jehož moudré rady opustíme modrou značku a dáme se doprava po zelené. Tedy rovnou vzhůru po zmíněné silničce. Protože stoupáme do kopce a kolem se rozprostírají především louky a pastviny, brzy se nám otevře krásný výhled k severovýchodu.
Přestože značka před vrcholem Smrku (742 m.n.m.) odbočuje ze silnice přes loučku do lesa, já chtěl dojít až k vysílači na samém vrcholu a tak jsem šel ještě kousek po asfaltu. Doufal jsem, že tu budou nějaké výhledy i na druhou stranu k Hrubému Jeseníku, ale bohužel to kazily stromy. Lesními pěšinami jsem se brzy dostal zase na značenou trasu a po ní pokračoval. Většinou lesem po úzké pěšině na příkrém svahu. Nad Osikovem se les rozestoupí a značka míří podél stromořadí po louce dolů do dědiny. Jenže je tu jeden problém. Pokud se hodláte držet značení, budete muset vstoupit do ohrady obehnané elektrickým ohradníkem a obývané nemilou společností plemenného býka. Tohle se mi nestalo poprvé. Míst, kde turistické stezky procházejí ohradami, je bohužel mnohem více a pokud turista spoléhá na to, co vidí v mapě, může být nepříjemně překvapen. Jelikož od zákazové tabulky se ohrada zdála prázdná, rozhodl jsem se zariskovat. Podlezl jsem elektřinou nabité dráty a vstoupil do ohrady. O malý kousek níže jsem však zjistil že jdu přímo ke stádu Nechtělo se mi riskovat více a setkat se s avizovaným býkem, tak mi přišlo rozumné se vrátit. Nezbývalo nic jiného než celou ohradu obejít přímo lesem, prodírat se křovím a kopřivami a doklopýtat na lesní cestu směrem k Rejcharticím a teprve po ní dojít znovu až do Osikova. Je to nějakých 850 metrů, což se nezdá moc, ale terén dělá svoje.
K Osikovu jsem došel solidně poškrábaný od křoví a s botama plnýma lesní půdy a jehličí. A stádo, pobývající toho času u spodní strany ohrady, na mě jen blbě čumělo. Zelená značka trochu nelogicky vede po silnici ke kapli a u ní zabočuje zase vzhůru. Kdo si chce udělat zkratku, ten jednoduše projde kolem statku. Kdo chce vidět kapli, drží se značky a vlastně nic moc neztratí. Je to jenom pár desítek metrů. Vzdálenost mezi Osikovem a Městskými skalami činí asi 2,5 km. Zdá se to dál, což způsobuje terén a vesměs nudná cesta lesem bez vyhlídek. Nejprve přejdeme kopec u Osikova, pak sejdeme dolů na rozcestí a od něj opět vystoupáme až ke skalám. Altánek na Městských skalách už nějakou dobu chátral, čemuž nijak nepomohli ani vandalové. Loni si místo bez zřejmého vlastníka vzalo pod svá křídla město Šumperk a investovalo 150 tisíc korun do rekonstrukce. Altánek tedy dostal novou střechu, podlahu a schodiště byla opatřena řetězy na přidržování. Přibylo i několik varovných cedulek, o jejichž smyslu však lehce pochybuji. Upevněn byl také kovový žebřík ze směru k Šumperku. Ještě nedávno byl jen opřen o skálu a jeho viklání mohlo být někomu nepříjemné. Teď ho drží šroub zapuštěný do kamene. Celkově všem, kdo se o opravy zasloužili, patří velký dík.
Přímo v altánku pak člověka potěší dvě další novinky.
1) Zmizela rozpadající se lavička a hned nalevo od vstupu přibyl stolek se dvěma lavicemi. Obojí vypadá funkčně a bytelně. Jen škoda, že torzo původního stolku neskončilo na skládce, nýbrž v křoví poblíž altánku.
2) V místě s nejlepším výhledem se nově objevila panoramatická fotografie s popisem okolí. To je rozhodně velký přínos pro toho, kdo si chce udělat přesnou představu o poloze jednotlivých vrcholů a míst.
Díky za pozornost a návštěvu. Když to půjde, zase něco přidám, ale jak už padlo v úvodu, nebude to brzy.
Žádné komentáře:
Okomentovat