19.9.2010
Protože mám poslední dobou v práci trochu chaos v pracovní době, trvalo (opět) docela dlouho než se mi podařilo vytáhnout paty z baráku a nasát trošku čerstvého vzdoušku. Vlastně i dnes popisovaný výšlap se uskutečnil v poněkud "našponovaném" termínu. Vydal jsem se na něj až v pokročilých odpoledních hodinách. Autobus ze Šumperka směrem na Hanušovice vyjížděl ze zastávky nedaleko mého bytu v 16:24 a na Lužné, kde jsem procházku započal mě vyhodil něco málo před pátou hodinou. V batůžku mi ležela větrová bunda a já se tak trochu obával, že ji hned po vystoupení z autobusu budu muset navléknout, neboť převýšení ze Šumperka na Lužnou je zhruba 300m (Lužná má nadmořskou výšku 605 m). Kupodivu mi v tričku s krátkým rukávem bylo příjemně a sluníčko krásně hřálo. Kdesi z batožinových útrob jsem vylovil pouze foťák a jal se sledovat modré turistické značení.
Jak už jsem napsal, počasí mi přálo. Teplota ideální a podvečerní světlo výborně osvětlovalo všechno kolem. Šlapalo mi to tedy skoro samo bez ohledu na fakt, že tento úsek vedl do kopce. Jednou z hlavních devíz Jeseníků je podle mého jejich rozmanitost a to, že i na malém území můžete zažít několik typů krajiny a prostředí.
Zatímco někde tedy jdete lesy nebo se plahočíte po skalách, zde vede příjemná pěšina mezi loukami a pastvinami, odkud se nabízí krásné a daleké výhledy. První domky obce Kopřivná stojí v oblasti, kterou na mapě najdeme pod označením Kopřivná-okraj. Není jich tu moc a ne všechny jsou v ideálním stavu, byť mnohé procházejí opravami. Na začátku vesnice mě zaujalo především torzo nějakého kříže nebo božích muk hned vedle ruiny jakéhosi stavení. Dají se tu však nalézt i domky upravenější. Předpokládám, že slouží spíš k rekreaci než k bydlení. Abych došel ke kopřivenskému kostelu, musel jsem sejít ještě níže až na hlavní asfaltovou silnici, která prochází celou vesnicí a po ní ujít ještě asi 400m směrem dolů. Tam už ke kostelu vede úzká cestička. Prošel jsem kolem kostela nahoru do luk, a protože tím jsem trochu odbočil z trasy, začal jsem hledat způsob jak se na ni zase napojit. Protože mi bylo známo, že značka vede mimo jiné i přes remízek s křížem, nebylo to těžké. Místo bylo v travnatých pláních dobře poznat a tak jsem se k němu vydal. Stojí tam malý kovový kříž a na kmeni stromu je namalovaná turistická značka. Zde jsem opět odbočil z trasy. Ta totiž vedla k blízkému lesu, ale mě se zachtělo jít ještě dál po louce na kopci. Chtěl jsem zjistit, jaké jsou tam výhledy a doufal jsem, že na původní trasu se napojím později oklikou. Nebylo to špatné rozhodnutí. Jedním směrem se nabízel krásný celkový pohled na Kopřivnou, východně pak na krajinu u Hanušovic či Králíků.
Cena za odbočku z trasy a neplánované výhledy bylo pár minut bloudění. Musel jsem se prodrat křovím, slézt strmý svah v lese, ale nakonec jsem přece jen úspěšně narazil na značenou cestu směřující k Novému hradu. Když jsem k hradu dorazil tentokrát, bylo mou hlavní starostí najít vhodnou cestu na vlak, a proto jsem se tu moc nezdržel. Vyběhl jsem si jen kousek k první bráně. Nalezení správného směru se ukázalo o něco složitější, než by se na první pohled zdálo. Šipka se žlutým značením k raškovské železniční zastávce (vzdálené 1,5 km) na rozcestníku totiž zákeřně ukazovala zcela na opačnou stranu. Chvíli jsem sice hledal cestu tam, kam mě posílala, ale nakonec jsem se rozhodl použít rozum, vydat se jako by po zelené k Bohdíkovu a žlutou značku na Raškov objevil asi po osmdesáti metrech v zatáčce. Mířila do lesa k potoku a vedla tudy po úzké lesní pěšině. Už během cesty lesem bylo poznat, že se dříve stmívá a na zastávku vlaku jsem došel už za šera kolem půl sedmé. Mimo jiné i s půlhodinovou časovou rezervou. Vlak totiž jel až v 19:02. Čas jsem využil ke krátké procházce k řece Moravě, prvním domkům a k pořízení několika málo záběrů. Výšlap skončil více méně úspěšně, urazil jsem během něj něco kolem šesti kilometrů a už teď se těším na nějaký další:)
Žádné komentáře:
Okomentovat