2.6.2011
Pondělní výšlap k rozhledně na Klepáči (1143 m.n.m.) v masivu Králického Sněžníku se nadobyčejně povedl. Aspoň ve srovnání s jinými výšlapy, které jsme s Věrkou ze Šternberka poslední dobou absolvovali. Nezmokli jsme, nebyla mlha, našli jsme cíl výletu a dokonce jsme ani tak moc nebloudili. Tuhle akci k rozhledně jsme plánovali už od podzimu a teprve teď se ji povedlo realizovat. Domluva byla poměrně rychlá a naplánování čisté. V 7:30 mě natěšená Šternberačka, provázená krvežíznivou yorkšírkou;) , vyzvedla autem u šumperského nádraží a vyrazili jsme.
Z auta jsme vyrazili z obce Dolní Morava na úpatí Králického Sněžníku, kde pramení řeka Morava. Zde, v Dolní Moravě, ji stále můžete vidět ještě jako takové říční embryo. Po modrém turistickém značení jsme se vydali na cestu, která by podle rozcetníků měla měřit cca 6km. První kilometry stoupaly do svahu, na němž stojí prakticky výhradně rekreační chalupy osady Horní Morava. Po cestě jsme se však nedívali jen před sebe, ale i pod nohy. Tam nám čas od času proběhl nějaký pěkný brouk a my jsme si nemohli nechat ujít příležitost ho řádně zdokumentovat. Nad Horní Moravou začíná chráněná přírodní rezervace Králický Sněžník. Na její existenci zde upozorňuje dřevěná značka, informační cedule a asfaltka přehrazená závorou. Na tom samém místě stojí i nenápadný kamenný (možná spíš betonový) kříž. Brouci, housenky a jiná podobná havěť byla vítanou atrakcí i novinkou pro pejska, který na ni není z města zvyklý.
Na hranici České Republiky a Polska jsme dorazili asi po 4,5 kilometrech. Na některých starších fotkách z místa je vidět závora a dřevěná bouda. My jsme už stihli spatřit pouze několik polámaných latěk. Státní hranici tady de facto vyznačuje jen řada patníků s červenými vršky a kulatá cedule poblíž turistického rozcestníku. Upozorním především na jeden ze zdejších rozcestníků. Stojí nějakých deset metrů na polské straně a šipka s nápisem DO WIEZY jasně ukazuje směr. Vydali jsme se tedy tam, kam ukazovala, byť to maličko nesouhlasilo s informacemi získanými předchozím studiem mapy.
Po prvních metrech se mezi stromy ukázaly první výhledy a odhalily, že jsme zatím vystoupali docela vysoko. Polsko se zásadně od ČR neliší, ale i tady v lese se dají najít malé rozdíly, třeba ve vzhledu krmelců, nebo způsobu značení cyklostezek. Po nějaké době už bylo stále jasnější, že nejdeme správně. Naštěstí odbočovala nějaká lesní stezka zhruba tam, kam bylo potřeba. Šli jsme zase několik stovek metrů, když Věrka ukázala na podivný nápis na jednom ze stromů: "ZOO? Co je to za blbost?". Šipka u nápisu navíc směřovala nahoru do svahu, kde žádná stezka nebyla, a kde se pouze vlnila jemná tráva. Nakonec nám došlo, že tam není ZOO, ale 200 a nejspíš to bude ukazovat směr k rozhledně.
200 metrů jsme se tedy plahočili do prudkého kopce bez stezek nebo dalšího značení a doufali, že to bude mít nějaký smysl. Pak jsme narazili ne sice na rozhlednu, ale aspoň na cestu se zeleným značením, které jsme měli následovat už dávno. Celé to tedy byla taková zbytečná oklika, ale naštěstí nebyla moc dlouhá a vlastně ničemu nevadila. Konečně jsme vyšli z lesa a před námi se otevřel krásný výhled. Protože stezka vede po polské straně hor, bylo vidět především do Polska. Za kochání se úchvatnou kulisou jsme stále stoupali nahoru podle zelených značek na kmenech stromů. A pak jsme konečně dorazili na místo. Při příchodu nás uvítal plácek porostlý borůvčím a trávou, který tvořil jakýsi ostrůvek v kamenném moři. Podobně jako kolem celé cesty i tady najdeme ceduli s několika zajímavostmi týkajícími se okolí. K zajímavostem patří jistě i samotný název hory v polštině "Trojmórski wierch". Dešťová voda dopadající na vrchol totiž opravdu stéká do řek, které ji následně odvedou do tří moří: Baltského, Severního a Černého. Původně byl tento jev mylně připisován Králickému Sněžníku. Pochopitelně tu stojí i rozhledna. Celodřevěná, 26 metrů vysoká vyhlídková věž byla postavena v roce 2009 nejen pro turisty, ale hlavně jako strážní stanoviště pro požární hlídky.
Vstup nahoru je zdarma. Na vyhlídkové plošině pod vrškem rozhledny sice hodně fouká, ale vystoupat sem není zbytečná námaha. Výhledy za to opravdu stojí. Na severní straně se vypíná Králický Sněžník. Je na něm i bez dalekohledu vidět hromada suti po zbořené rozhledně nebo místo, kde pramení řeka Morava - to je ten trojúhelníkový tvar zhruba uprostřed. Mezi Sněžníkem a rozhlednou se pak táhne údolí, ve kterém leží obec Dolní Morava. Výhledy dále k východu bohužel trochu kazil opar. Jižně však byly pěkně vidět jiná místa. Zmínil bych budovu staré celnice někdejšího hraničního přechodu v Dolní Lipce nedaleko města Králíky, jakožto pozůstatek dob, kdy jsme ještě neměli "Schenngen". Západně až severozápadně se rozprostřel prakticky celý Klodský výběžek. Uvnitř něj byly vidět města Miedzylesie, Bystrzyca Klodska a o kus dál na sever, už trochu schované v oparu, i Klodsko. Hned naproti Klodský výběžek rámovaly Orlické hory a mám dojem, že jsem dalekohledem zahlédl i kostel v Žamberku kdesi za nimi. Po pořízení fotek a občerstvovací pauzičce jsme vyrazili zase nazpátek. Tentokrát už bez zacházek, přesně po značené trase. I tu nám zpestřovala různá zvířátka, i když slepýše možná někdo z vás nebude považovat za nejmilejší příklad:)
Z Horní Moravy jsme zamířili do Králíků kvůli informacím o přístupnosti rozhledny na Křížovém vrchu u Červené Vody, ale nepochodili jsme. Zbýval tedy čas akorát na oběd v motorestu Kocanda u Písařova a návrat domů.
Závěrem lze s uspokojením konstatovat, že šlo o dobře využité pondělí. Narozdíl od nedělní Radhošti jsme cestou nepotkali skoro žádné lidi, nepočítaje tři turisty přímo u rozhledny, což byla opět velmi příjemná změna. Také příroda tu působí tak nějak "divočeji" než v Beskydech, třebaže rozhledna stojí přibližně ve stejné nadmořské výšce jako Radhošť. Nejspíš je to dáno geografickými podmínkami, ale na tom nesejde. Zkrátka tuhle trasu doporučuji všem, kdo si nejsou jistí, zda na ni mají vyrazit.
Žádné komentáře:
Okomentovat