1. května 2015
Původně jsem chtěl ve čtvrtek zase vyrazit na kole, dokonce i trasa už byla naplánována a zakoupen nový neojetý plášť na zadní kolo. Protože mi však dorazil ze servisu reklamovaný objektiv, rozhodl jsem se pro změnu udělat si zase po čase výlet pěší, abych sklíčko otestoval v terénu. Jenže kam se vydat? Po poflakování se kolem města, což jsem provozoval několik posledních dnů, možná i týdnů, už to chtělo něco pořádnějšího. A tak jsem si vzpoměl na Pasáka. To jsou skály a stejnojmenná naučná stezka poblíž městečka Branná. S Věrkou ze Šternberka jsme se tam pokoušeli dostat už dvakrát a pokaždé neúspěšně. Po druhém nezdaru jsem si škaredě zanadával, že na nějakého blbého Pasáka se příště můžu leda tak vy... - však víte co, ale jaksi ve mě pořád hlodal ten pocit nedokončené akce, který volal po naplnění. No a tak bylo o místě terénního testu objektivu jasno. Veškerých podrobných informací ohledně této stezky je na internetu plno, tudíž se vyhnu nošení dříví do lesa, potažmo sov do Athén. Celková délka NS je cca 12,5 Km.
Do Branné jsem dojel kombinací autobusu a vlaku. Tamní vlakové nádraží tvoří skvělý výchozí bod. Pod ním se nachází i první cedule stezky. Já jsem si stezku prošel opačným směrem, než jaký se asi předpokládá, protože byl výhodnější kvůli světlu na focení. Každý může samozřejmě jít jak chce. Další část stezky vede podél toku říčky Branné, nejprve po levém a pak po pravém břehu. Následně začneme stoupat po pěšině do kopce. Asi uprostřed stoupání dojdeme k Mariánskému prameni. Místo je upravené a voda tekla. Já však měl ještě vlastní zásoby, tak jsem ani neochutnal. Zbytek stoupání do centra městečka se odehrává po něčem, co kdysi nejspíš bývalo schodiště, nyní bych tomu ale tak raději neříkal. Dojdeme na náměstí s radnicí. Nedaleko stojí i postupně renovovaný hrad Kolštejn. Pokračujeme po silnici kolem domů za radnicí a okolo hřbitova až na konec obce. Tam nás značka vyvede na svažitou louku s výhledem na Šerák a Keprník. Z této louky vede značka přes silnici a pak takovým příkopem v lesíku mezi silnicí a loukou. Mě přišlo lepší jít ještě kus po louce a v místě mezi dvěma řopíky zabočit doprava. Tam už se dostaneme zase na tu "oficiální" stezku, ovšem na loukách je rozhodně lépe než v křoví. Pozůstatky vojenského opevnění mám spojeny spíš s oblastí Králicka, ale i zde jich najdeme víc než požehnaně. Nějaký se skrývá skoro pod každým větším remízkem v poli.
Dojdeme i k většímu bunkru nesoucí označení "U trati". U něj stojí jedna z informačních cedulí naučné stezky - chorobní anglofilové by řekli čekpojnt. Následně půjdeme po mezi nad silnicí směrem k Ostružné (větrníky na obzoru jsou skvělým orientačním bodem) , ale u železničního přejezdu sestoupíme dolů, přejdeme koleje i asfaltku a hned po další mezi zamíříme dolů k říčce. Pro snazší sestup tu máme dřevěné schody a lávku, po níž předeme na druhý břeh. Dostaneme se tak na území přírodní rezervace Niva Branné. Niva samotná je kousek pod námi, protože stezka vede po louce nad ní. Parádní procházka. Dokonce se mi tu podařilo z křoví vyplašit srnku. Z luk se u dalšího zastavení stezky cesta zvedá a přes okraj lesa překonává malý kopeček. Kdo se tady zafuní, ať počítá s tím, že za Banjalukou to bude ještě o dost horší. Po další louce se dostaneme na rozcestí Nad Splavem. Stezka vede doprava, dolů po štěrku. Splav zde není myšlen jako jez, ale jako maličká osada Splav, tvořená jen několika málo domky. Od osady pak půjdeme silnicí podél toku Branné. Místy ještě narazíme na samostatná stavení, většinou v málo utěšeném stavu. Hájovna Banjaluka je dobře známá téměř všem, kdo někdy šli hřebenovku ze Šeráku přes Keprník a Vozku. Pokud totiž nepokračovali přes Vřesovku na ČH sedlo, velmi pravděpodobně se tudy vraceli do Branné k vlaku. Dnes tato budova patří Lesům ČR a.s. a slouží v podstatě jako hájovna, ale kdysi zde bývalo překladiště železnice, po níž se do údolí dopravovalo dřevo vytěžené v horách. Musím dodat, že se tu právě buduje a pozemek kolem hájovny dostává novou podobu.
A teď přijde na řadu ten hlavní stoupák, o kterém jsem se zmiňoval prve. Podle rozcestníku dělí Banjaluku od Alojzovských luk asi 1.5 km, ale rozhodně nečekejte selanku. Terén se zde citelně zvedá a než lesem dolezete až nahoru, zapotíte se. Dofuníme na rozcestí Alojzovské louky. Mimo trasy NS Pasák tudy vede i zelená značka z Josefové. Na radost ze zdolání kopce je ještě brzy, ještě bude. Následné stoupání však vede po opravdu krásných loukách, tak to zase tolik nevadí. Dalších cca 150 metrů skrze les a jsme u vyhlídky. A klidně můžeme to napsat velkými písmeny - VYHLÍDKA, protože je skvělá. Určitě by byla, nebýt toho oparu. Ale i tak jsem se rozhledy směrem ke Králičáku pokochal. Tabulka se zakresleným panoramatem a popsanými vrcholy přijde rovněž vhod. Dobré rozhledy jsou zde díky absenci stromů, a absence stomů je zde proto, že pod námi se rozkládají široké pastviny. Svědčí o tom nejen zaschlé kravince, ale taky elektrické hrazení. Během mojí vycházky zde bylo prázdno a dráty bez proudu, ale raději počítejte s tím, že příště to tak být nemusí. Přesto není nutné klesat na mysli. Rozhlížet se dá i od ohradníku a pokračovat dále taky. Těsně podél drátu totiž vede úzká pěšina. Mezi dvěma stromy tu osamoceně stojí torzo malého kžížku nebo božích muk (já se v tom prd vyznám), kde se dobře odpočívá. Pokračujeme lesem, stále po bílozelených značkách naučné stezky. Cestou narazíme i na jiné skály, ale ty hlavní teprve přijdou. Jsme skoro u cíle.
Od cedulky značící hranici oblasti přírodní památky Pasák až ke skále, která místu dala jméno, musíme ještě ujít asi 200 metrů. Jde se vlastně po horní části mohutného útesu. Ten má poměrně členitý tvar, je plný puklin a rozsedlin a kdybych měl čas sejít dolů a vyfotit ho odspodu, byly by z toho zajímavé fotky. Bohužel jsem byl v časové tísni kvůli odjezdu zpátečního spoje, tak jsem to bral hopem. Na konci útesu, na jakémsi ostrohu, najdeme hlavní útvar - skálu Pasák. Pověst praví, že jde o zkamenělého pasáka, který si nevážil svěřeného ovčího stáda. Geologové by vám asi řekli něco o tvrdších sedimentech a o erozi, což už ale nezní tak zajímavě. Dalším výrazným útvarem je protější Kovadlina. Pouhý pohled napoví kde se to jméno vzalo. Celý skalní masiv je mnohem rozlehlejší a členitější, ovšem jak už jsem napsal, na podrobnější průzkum nebyl čas. Od skal je to už jen kousek na další louky. I zde trvá určité riziko, že sem jednou dojdete a cestu vám zahradí elektrický drát a stádo krav. Já měl štěstí, průchod byl volný. Kraví "koblížky" však opět dokazovaly, že se tu často místo turistů pohybuje něco většího. Když jsem dorazil k úzké asfaltce mezi pastvinami, měl jsem původně v úmyslu opustit značku NS a vzít to přes Přední Alojzov. Bohužel do odjezdu vlaku zbývalo asi 30 minut a nemělo cenu riskovat. Pokračuji tedy dolů na lesní cestičku vedoucí k Branné.
Na druhou stranu kolejiště se odstaneme takovým tunýlkem pod tratí. Je to docela dobrodružné, protože musíme slézt dolů kolem místa, kde padá voda malého potoka z lesa a projít hned vedle jeho toku, svedeného do strouhy. No, a jsme zase tam, kde jsme začali. K nádražní budově je to asi 150 metrů.
Pasák byl tedy konečně zdolán. Počasí jakštakš vyšlo. Celou dobu jsem šel v krátkém rukávu a nemrzl. Asi půlku trasy mi svítilo slunce, na zbytek se obloha zatáhla, ale nestěžuji si. Snad jen ty výhledy mohly být bez oparu. 12,5 km naučné stezky je zajímavá procházka vedoucí různými typy krajiny. Průměrně zdatného turistu nijak nezničí a přitom nabídne spoustu krásných zákoutí, takže doporučuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat