11. července 2009

Jedním z mých nepsaných cestovatelských pravidel je to, že se snažím nejezdit na stejná místa. Jako prakticky ve všem ale existují výjimky a v tomto případě je tou výjimkou rakouská metropole Vídeň. Poslední interval mezi návštěvami tohoto města trval celé tři roky, proto jsem se na výlet opravdu těšil. Už proto, že letos jsem nejel s přítelkyní ale s kolegy, kteří ve Vídni ještě nebyli a já jsem jim slíbil, že se pokusím je protáhnout pokud možno po co nejvíce zajímavých místech. Abychom to všechno stihli tak jsem si dokonce nastudoval i síť vídeňské MHD - konkrétně tamní obdobu metra, zvanou U-Bahn. Vyzbrojen fotoaparátem, potencionálně všemi potřebnými informacemi a dvacetieurovkou v kapse jsem v neděli vyrazil o půl čtvrté ráno na nádraží abych stihl vlak do Olomouce, odkud jsme pokračovali autobusem. Bohužel je problém sehnat odjezd přímo ze Šumperka, takže tyhle transfery jsou jakýmsi nutným zlem s nímž je třeba počítat a smířit se s tím, že ve státní svátky jsou veškeré spoje omezené. Jeli jsem totiž 6.července - v den, kdy si ČR připomíná upálení Jana Husa. U autobusu jsme se všichni včas a ve zdraví sešli. Počasí vypadalo dobře, nálada byla skvělá a tak nám cesta rychle utekla a okolo desáté hodiny jsme byli ve Vídni.