cca 5,5 km
Související: Pramen Odry / Potštát / Kostel ve Staré Vodě / VÚ Libavá / Město Libavá
Když mi kolega Pavel napsal svůj nápad vyrazit k prameni řeky Odry, neváhal jsem. Už jsem se tam chtěl podívat dřív a taky to bude příležitost vyjet někam mimo můj obvyklý perimetr. Domluva byla poměrně rychlá, byť další postup jsme se rozhodli řešit operativně a příště možná bude lépe jej naplánovat předem a lépe. No, to nic.
K prameni jsme se vydali z parkoviště v obci Kozlov na okraji vojenského újezdu Libavá. Sám pramen leží na jeho území a vstup je tam časově omezen pouze na víkendy a stání svátky. Přístup do prostoru je v tomto čase povolen pouze do malé části vyznačené žlutě na mapě u parkoviště. Celkovému dojmu z výletu to dodá zvláštní nádech, zvláště když zjistíte, že prostor nehlídají hordy ozbrojenců a máte chuť se zatoulat i mimo povolené hranice...
Z Kozlova, což je obec, jejíž vzhled notně poznamenala dlouhodobá přítomnost armády, je to k prameni necelé dva kilometry. Cestu určuje červená turistická značka a až na posledních pár desítek metrů jde o asfaltovou silnici. Pavel strávil část své vojenské služby právě v Kozlově, tak se mu vybavovaly vzpomínky. Asi nejvíc ta, v níž byla oblast porostlá hustými lesy. Nelze se tedy divit jeho překvapení, když místo lesů nalezl rozsáhlé paseky. Vznikly nejspíše vykácením původního lesa kvůli kůrovcové kalamitě v několika posledních letech a jsou mnohem větší, než bych si dokázal představit.
Zabloudit po trase prakticky nejde. V půlce je sice jedno rozcestí, ale správný směr vyznačuje šipka a další cedule s upozorněním na omezení pohybu ve vojenském území. Posledních cca 150 metrů je třeba odbočit z asfaltky na travnatou pěšinu a na jejím konci stojí altánek s pramenem. Vedle altánku najdete ještě informační ceduli a přístřešek, který zrovna okupovali dva další turisté, zřejmě otec se synem. Nečekejte, že uvidíte jak voda vytéká z trubky nebo dřevěného korýtka, jak to bývá mnohde jinde. Pramen vyvěrá zřejmě pod mříží uprostřed altánku, kde mimo mříže a trochy vody pod ní neuvidíte nic. Tedy... něco vlastně ano. My tam zahlédli ještě pár malých žabek. Těžko říct jak se tam dostaly a jak (jestli) se dostanou ven. Ale to je jejich boj.
Když jsme se vraceli zpátky k silnici, zrovna odtamtud odjelo terénní auto a nápad dojít k parkovišti skrze část nepřístupné oblasti tak prošel kratší diskuzí. Ale schválen nakonec byl.
Místo vlevo jsme tedy odbočili doprava, minuli ještě jednu varovnou ceduli a za ní se dali štěrkovou cestou vedoucí mezi zbytky lesa a částí paseky. Nic extra, ležely tam jen hromady vytěženého dřeva a třísky. Po pár stech metrech jsme se napojili na další silničku. Ta vedla přímo pasekou a asi by nás tam bylo pěkně vidět, kdyby nás někdo vyhlížel. Prakticky mám však dojem, že tyhle malé zacházky si tady dělá kde kdo a vlastně to nebyla taková rebelie jak se zdálo nám. Přesto to procházku aspoň zajímavě okořenilo. Na původní trasu jsme se napojili zase u výše zmíněného rozcestí a k autu již došli bez dalších bodů hodných zaznamenání.
Naše cesta se samozřejmě neomezila pouze na ten kousek k prameni Odry, ale zrovna tahle část si říkala o samostatný článek. Zbytek proto nastíním příště. Díky za pozornost a pokud chcete, pod tímto textem přikládám pár ilustračních fotek (více jich najdete v odkazu úplně nahoře).
FOTKY
Nikon D90 + Tamron 17-50 mm f/2,8 VC
Žádné komentáře:
Okomentovat