Vodopád na řece Wilczce nese z dob Sudet též německé pojmenování Wölfelsfall, kteréžto oba názvy odkazují k vlkům (něm. Wolf, pol. wilk). Dá se tedy usuzovat, že v údolí, kde dnes leží obec Miedzygórze, v minulosti žili vlci. Ostatně vlka najdeme také ve znaku blízkého městečka Miedzylesie, kde na náměstí v parčíku stojí i vlčí socha. S vodopádem jako takovým to nijak nesouvisí, ale na začátek mi ta informace přišla zajímavá.
Vodopád jsem si v mapách vyhlédl již dávno, byť hodně dlouho se mi k němu nedařilo dostat. Když jsme tedy s kolegou plánovali výlet, zkusil jsem ho navrhnout jako možný bod na trase a nakonec to klaplo. Vzhledem k nabitému programu předtím jsme do Miedzygórze dorazili kolem čtvrté odpoledne, kdy už se v listopadu stmívá. Tahle skutečnost, kterou jsem nejprve považoval na nevýhodu, se nakonec ukázala jako bonus.
Již za šera jsme nechali auto na plácku u okraji obce a pěšky se vydali k penzionu, za nímž se vstup k vodopádu nachází. Očekával jsem, že tam bude ohrazená betonová plošina a naproti ní snad i trocha vody padající z nějaké skály. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme nalezli moderní informační cedule, zrekonstruované chodníky a lávky vedoucí nad roklí. Slovo rokle není v tomto případě přehnané a s přimhouření oka by možná obstál i výraz kaňon. Stěny vysoké kolem 25 metrů tu padají do hloubky skoro svisle a chůze kolem nich obsahuje jistý druh adrenalinu. Tím se dostávám k tomu, proč jsem výše napsal, že bylo bonusem přijít sem za soumraku. Osvětleny jsou totiž nejen chodníky a vstup, ale i vyhlídková místa na ostrozích kolem vodopádu (vodopád sám ne). To daleko překonalo představy, jaké jsem o tomto místě původně měl. Teprve později jsem se dočetl, že zde býval zámeček s parkem a areál vodopádu byl jeho součástí.
Vodopád měří kolem 22 metrů a v masivu Králického Sněžníku je největší. Vytéká z průrvy ve skále a dopadá do tůně na dně kaňonu, mezi jehož stěnami pak voda odtéká dál.
Vstup je (alespoň zatím) nezpoplatněný. S přihlédnutím ke všem těm věcem okolo jde o malý zázrak. Prohlídku by jistě zasloužilo i samo městečko, ale protože jsme se od vodopádu vraceli už skoro za tmy, bude muset počkat na jindy.
Poslední bod našeho polského výletu udělal za celkově povedenou akcí důstojnou tečku a já mohu říci jediné. Budete-li mít možnost, určitě se tu zastavte.
FOTKY
Omluvte jejich kvalitu, chtělo by to stativ, ale ten jsem neměl a musel fotit jen improvizovaně z ruky
Začátek Miedzygórze
Penzion nad vodopádem
Říčka přitékající k vodopádu
Lávka nad roklí
Pohled na tok Wilczky z lávky nad vodopádem
Vodopád Wilczky
Žádné komentáře:
Okomentovat