19. 9. 2020

Lužná, Habartice, Štěpánov, Stříbrnice, Nová Seninka

Mapa  Fotoalbum
72.4 km 

Poslední dny na mě buď padla pozimní únava, nebo jsem prostě měl kola plné zuby, takže jsem ho docela zanedbával. Nakonec už mi to ale stejně přišlo blbé a dneska těsně po poledni jsem vyjel do terénu. Plán trasy byl lehce nezřetelný, byť nějaké základní kontury měl již na začátku a když se nad tím zamyslím, vlastně se mi dařilo je dodržovat.

Nejprve bylo třeba vyšlápnout Lužnou. To je hned ze startu solidní rozcvička, uvážíme-li, že jde nějakých o deset kiláků pořádného kopce. S horským kolem mi bylo stydno setrvávat na asfaltu, takže na vrcholu stoupání jsem odbočil doleva přes louku. Kopec jsem si tím sice prodloužil, ale aspoň jsem se zastavil u budky s vysílačem, na kterou jsem vždycky jenom koukal z dálky. Ona sama bouda ani vysílač za zastávku reálně nestojí, ovšem výhledy od nich - to je jiná! Po trávě jsem se přesunul o kus dále na takovou polňačku nad Kopřivnou, minul kříž pod stromy a kopec prakticky objel na druhou stranu. Výhledy trochu jiné, ale pořád supr. Ne na dlouho. Sjezd mě přivedl do lesa. Za prvními stromy čekala dřevěná chata a rozcestí, kde jsem odbočil doprava a po štěrkové cestě si užil zajímavý sešup lesem, načež se tato cesta napojila na silnici mezi Hanušovicemi a Kopřivnou. Do Hanušovic ještě kousek sjezd a pak podél řeky ke křižovatce u pekárny.
Dlouho jsem si nevyšlápl k Habarticím, takže teď nadešla příležitost. Při zdolávání následujícího krpálu si člověk uvědomí, že původní jádro Hanušovic zřejmě leželo právě zde. Napovídá to nejen výskyt spousty původních chalup a hostince Rychta, ale především kostel sv. Mikuláše s přilehlým hřbitovem. Za kostelem kopec přitvrdí a nejbrutálnější úsek čekejte v esíčku za koncem obce, umocněný tristním stavem vozovky. Po zdolání tohoto očistce se jistě rádi zastavíte u pastviny s kravkami a pokocháte výhledem do údolí zpět k Hanušovicím, než budete ve stoupání, byť už ne tak prudkém, pokračovat. Co se Habartic týče, nikdy jsem nebyl hlouběji v dědině a dnes mi přišlo jako dobrý nápad k průzkumu. Odbočil jsem tedy na polňačku doleva a nejprve ostřejším klesáním a poté kratším, leč taky citelným stoupáním dojel mezi chalupy. Pěkné to tam mají. Většina domků opravená, a ačkoliv se domnívám, že některé slouží k rekreaci, tak mnohé vypadaly jako obydlené trvale. Kolem budovy staré školy (nad vchodem je ještě špatně rozeznatelný německý nápis Volkschule) jsem dojel ke kostelu a tam se opět napojil na silnici. Asfaltka mezi Habarticemi a Vikanticemi nabízí naprosto úchvatné rozhledy jak na Jeseníky, tak ke Králičáku na druhé straně. Můžu se tady rozplývat a popisovat vám je jak chci, ale to chce prostě vidět. Zvláště teď, kdy se ke vší té nádheře přidají barvy babího léta. Až do Vikantic jsem však nejel a místo toho raději prozkoumal další cestičku. Tentokrát takovou zkratku do sousedního údolí Krupé na Staroměstsku.
Ta zkratka měří bajvoko sedmnáct set metrů, jde vesměs o štěrkový povrch a vede lesem okolo bezejmenného potůčku, načež se vynoří za mostem u silnice poblíž Chrastic. Asi by se dala jet i opačně, nahoru, ale počítejte, že to bude bolet. Odšlapal jsem si necelé čtyři kiláky do Starého Města a pak se vydal po zelené turistické značce ke Štěpánovu. První poznatek bylo neobvyklé množství lidí. Zřejmě výletníci, kteří se byli podívat na nové rybníky. Co mě zarazilo, tak to, že jakási holčina šla po rozbité silnici sypané hrubým štěrkem bosky. Asi nějaká fakírka, nebo co. Já bych tam nedal ani dva metry. Naštěstí jsem měl svůj bajk a tyhle věci neřešil. Ostatně už ten krpál mě zaměstnal víc, než dost a na jeho vrcholu jsem konečně také spatřil trojici nových vodních nádrží. Když jsem o nich četl v místním tisku, myslel jsem, že leží jinde. Překvapila mě jejich velikost a jsem docela zvědavý jak to do budoucna bude s přístupností a čistotou vody, neboť nádrže leží v údolí obklopené pastvinami. Uvidíme. Pokračuji ke Štěpánovu a přitvrzuje. Cestu už nyní tvoří skoro jenom štěrk a ke třem chalupám, které lze s trochou nadsázky považovat na centrum, je potřeba vyfunět hodně drsný svah. Abychom to neměli moc snadné, o kus dál číhá další náročný úsek. Možná ještě prudší, ale aspoň po lepší cestě. Jestli během toho nezhebnete, dorazíte k rozcestníku Nad Štěpánovem, k čemuž vám gratuluji. Před třemi lety jsme tudy šli s kolegou do Stříbrnic, takže jsem věděl, že nyní mě čeká úzká asfaltka mezi ohradníky a krásná panorámata. S chutí jsem sfrčel kousek níže k bunkru, dal si na něm müsli tyčku a kochal se. Stříbrnice jsou odtud na dohled - co se může stát? Jak se ukázalo vzápětí, stát se může ledacos. Třeba to, že nějaký idiot dosud průchozí cestu zahradí ohromnou železnou bránou a okolo nechá elektrické ohradníky. Ty vole, proč?! Vracet zpátky přes Štěpánov jsem okamžitě odmítnul. Podsunul jsem kolo pod dráty, sám prolezl skrz a doufal, že do Stříbrnic nějak dojedu. Ukázalo se, že stříbrnický lyžařský areál modernizuje jak o život. Přilehlý statek byl srovnán se zemí, objevily se zárodky nových parkovišť, vedle na svahu se staví supermoderní lanovka a u té zasrané brány stojí nový rozcestník. Název - U brány! Nic originálnějšího fakt vymyslet nemohli. Pěšky se odtud tedy bude možné někam dostat, nejspíše k rozhledně na Štvanici, ale na cyklisty se moc nemyslelo. Teda spíš vůbec. Doufám, že to tady nedopadne jako na Dolní Moravě, kde z jinak klidného místa udělali podnikatelé hnusnej komerční lunapark.
Tak jedem dál, nejlépe ke kostelu a potom okolo dřevěných penzionů na cestu přes Nový Rumburk. - Do hajzlu už! Za kostelem cedule se zákazem vstupu na soukromý pozemek, čili jedinou cestu, která tu zbyla. Ta druhá zmizela a dřevěné sloupy místo ní vyznačují další soukromý pozemek. Tak mě to nasralo, že jsem tamtudy projel zákaz-nezákaz přímo okolo stolků, kde seděly asi dvě rodiny a čímsi se cpaly. Nikdo ani necekl, ale rádi mě asi neviděli. Stejně by mě zajímalo jak se sem dá jinak dojet, aniž bych porušil nějaký debilní zákaz, když před pár lety jakýsi myslitel zrušil původní, nejlepší a nejlogičtější příjezdovou cestu. Hovada! No nic, hlavně se nenechat vytočit, že? Je třeba říct, že po cestě k Nové Senince už žádná zrada nečekala a všechno bylo tak krásné a malebné jako dřív. Jede se tam po vlnící se asfaltové silničce mezi pastvinami a remízky, načež dorazíte k bílému kříži mezi stromy po levačce a přímo dole před vámi se zvedají věžičky novoseninského kostelíka. Ten kostelík je hodně specifický, netypicky řešený a poznali byste ho mezi jinými takřka na první pohled. Vesnička také vypadá moc hezky, byť ve spodní části, kde se cesta od chalup napojuje na silnici ze Starého Města ke Kladskému sedlu, to už, pravda, moc pěkné není. A právě na téhle křižovatce bych dnešní report ukončil. Nejen proto, že jsem se rozkecal víc, než je zdrávo, ale i proto, že domů jsem pak pokračoval jen nudně po silnicích a to za další popis nestojí. Z celého výletu bych vypíchnul - negativně zasr... bránu u Stříbrnic a tamní rozmnožené zákazy, a pozitivně vlastně všechno ostatní.

FOTKY Z MOBILU

Nad Kopřivnou


V lese při sjezdu k Hanušovicím


Hanušovice, po hrázi kolem řeky


Horní část Hanušovic


Kostel sv.Mikuláše


U Habartic


Polňačka k Habarticím


Habartice






Krásná příroda mezi Habarticemi a Vikanticemi


Místo, kde lze odbočit na zkratku ke Staroměstsku


Sjezd nejprve loukami...


...a poté lesem podél potoka.


Příjezd do Starého Města pod Sněžníkem


Cesta ze St.Města ke Štěpánovu


Nad Starým Městem


Nové rybníky u pastvim


Štěpánov


Rozcestník Nad Štěpánovem


U pastvin mezi Štěpánovem a Stříbrnicemi






Zkur... brána těsně nad Stříbrnicemi


Stříbrnický kostelík sv. Anežky České


Stříbrnice/Nový Rumburk


Cesta k Nové Senince


Nová Seninka


Staré Město pod Sněžníkem, radnice



2 komentáře:

  1. Přes sedmdesát kilometrů v sedle. Jsi borec, no :). Když koukám na tu krajinu a vesničky, napadá mě slovo - malebné :). A zákazy jsou všude, i my na ně narážíme. A často se to řeší právě elektrickým ohradníkem a nejlépe v místech, kde nikdy nebyl a z dálky ho ani nevidíš. Měli jsme nedávno kliku, že jsme si ho včas všimli, jinak by to pro nás dopadlo velmi zle.. A museli jsme se nakonec vracet a jet jinudy. Jinde zase můžeš narazit na fotopasti a za chvíli máš v zádech majitele pozemku. Na jednu stranu je chápu, šílenců na čtyřkolkách potkávám pořád víc. Ale proč jim tak moc vadí cyklista, tomu nerozumím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc díky, ale žádný borec fakt nejsem. Jel jsem to vyloženě na pohodu a spíš si to užíval a taková jízda probíhá sama :-) Dráty i zákazy jsou samozřejmě pruda, ovšem čtyřkolky a terénní motorky v lese - za to by se mělo rovnou bez soudu střílet. Díky za návštěvu a měj se fajn. Zítra má přijít silný vítr, tak tě snad neodfoukne. To by byla škoda :-)

      Vymazat