Šumperák na cestách: Moravičany, Loštice, Líšnice, Leština

Mapa Fotoalbum
73,9 km

Včera se mi dostalo výrazného poučení, že i na kratší švihy není od věci brát náhradní duši a pumpičku, které jsem s sebou neměl. Vyjížďka se tím poněkud zkomplikovala, řekněme rovnou skončila, a zůstala taková ta nepříjemná pachuť do konce nedotažené akce. Dnes jsem se tedy vydal napravit, co se o den dříve nepovedlo.

Něco po půl jedné vyjíždím po stejné trase jako včera, to znamená přes Sudkov a Leštinu k hrázím. Doufal jsem, že si dám hned na začátku zmrzku, jenomže měli zavřeno a tak jsem šlapal dál. Úspěšně jsem projel celou část od Leštiny až k Bohuslavicím a pokračoval po další hrázi směr Háj u Třeštiny. To je ten úsek, kde jsem včera nedobrovolně skončil. Tentokrát bez problémů, a protože jsem místo silničních slicků nasadil zase gravelové gumy, bylo to frčení šotolinou také o dost pohodlnější. To si zaslouží oslavit! V Háji jsem si udělal zastávku na kofolu, a když jsem si u baru všiml i spousty chlebíčků s tvarůžkama, neodolal jsem ani jim. Ty chlebíčky mají fakt vymakané. Máslo, na tom hořčice, tvarůžek, pár proužků cibule a celé je to posypané paprikou a kousky čehosi zeleného (pažitka?). No prostě ohromná bašta! Celé mi to tak zvedlo náladu, že místo plánované otočky domů jsem si naplánoval prodloužení výjezdu přes Moravičany až k Lošticím. Snad zapůsobily ty tvarůžky, které se v Lošticích vyrábějí. I kdyby ne, alespoň prubnu polňačku, kterou jsem zatím okukoval jenom na mapě. Po silnici jsem se přesunul k Mohelnici a od okraje města pak cyklostezkou k Moravičanům, které každý zdejší cyklista ihned pozná podle návsi dlážděné kočičími hlavami. Jezdí se po nich na kole tak blbě, že nejdou zapomenout. Inkriminovaná polňačka se nalézá až na samém konci Moravičan, na druhém břehu potoka za kapličkou. Samozřejmě nečekejte nijak pohodlný povrch. Je tam jen takový rozflákaný asfalt až někam ke stavidlu na Třebůvce, načež kolem řeky se pak jede děravou šotolinovkou a pod mostem na konci po panelech. Ovšem za mostem - a to je třeba pochválit - vznikla zjevně nedávno super cyklostezka s odpočívadlem, mapou, informační cedulí, stojanem na kola... prostě se vším potřebným. V Lošticích zbývá probojovat se k hlavní silnici a tou dojet na náměstí. Tedy pokud vás náměstí zajímá. Mě zajímala podstatně více tvarůžková cukrárna v uličce napravo, směrem ke kostelu. Stejný nápad měla očividně spousta dalších lidí, ale nějaké místo venku jsem našel a mohl si tam vychutnat zmrzlinu a ledovou tříšť. Zmrzlinu jsem si vybral poněkud zbaběle ovocnou a nešel do tvarůžkové. To mi celkem perverzní, dávat tvargle do zmrzky. A vlastně ani tu ledovou tříšť jsem nedosrkal, protože mi přišlo fikanější ji nalít do bidonu ke zteplalému zbytku ionťáku. Za tenhle nápad se neostýchám pochválit.

Pokračuji k restauraci Na Pešti na okraji Žádlovic (nová cyklostezka!), a ačkoliv jsem tudy chtěl projet přes kopec rovnou do Mohelnice, volím drobnou zajížďku do Líšnice. Silnice na těch třech kilácích není nic moc. Látaná okreska, kam je lepší vyrazit spíše s horákem nebo ideálně s tankem. Zprava ji lemují jablečné sady a dáte-li pozor, nalevo objevíte kamenný milník u historické cesty z Olomouce do Studené Loučky. V Líšnici jsem lehce nezvládl navigaci a odbočil o křižovatku dřív. Nedojel jsem tedy k ještě zamýšleným Vyšehorkám, což holt zvládnu jindy. Jinak palec hore budovatelům cyklostezek. Také z Líšnice na Mohelnici vede jedna nová a pohodlná. Mám dojem, že Mohelnicko a Uničovsko se docela vzmáhá a - i když to neříkám rád, Šumpersko nechává ve spoustě věcí pozadu. A je to znát čím dál silněji.

V Mohelnici se proplétám na náměstí a pak kolem uzavírek až na cyklostezku k Libivé, kde opravují silnici i chodník a průjezd tamtudy není zrovna plezír. Stezkou kolem pole pokračuji dále a pak odbočuji ke Květínu, což je sice do kopečka, ale pořád lepší, než vmísit se mezi divoký provoz na hlavní silnici. Za Slavoňovem pak cyklostezkou, co na svahu kopíruje obchvat Zvole. Na mapě to vypadalo, že konečně někoho napadlo spravit ten dementní předěl nad Zvolí, ale bohužel tam pořád je. Aspoň přes potok se objevila dřevěná lávka, byť k ní musíte s kolem slézt z meze. Pak Rájec, v Rájci do Leštiny a tam už KONEČNĚ měli otevřeno v kiosku se zmrzlinou. Dopřál jsem si tedy zaslouženě velkou porci, zalil ji minerálkou a poté již bez dalších význačných událostí dojel domů.

Na konec reportu bych vypíchnul ty přezuté pláště. Ono 35 mm je opravdu něco jiného, než 28. Nejedou o moc hůře (při mých rychlostech) a na nerovných površích vám dopřejí neporovnatelné pohodlí. Pokud je v nejbližší době zase nepíchnu, asi s nimi vydržím delší dobu.

NĚJAKÉ TY MOBILNÍ FOTKY