31. 7. 2020

Štíty, Heroltice, Suchý vrch, Červená Voda

Mapa  Fotoalbum
75 km

Jak jsem začátkem roku a celé té koronavirové šaškárny očekával, že letos všechny vytyčené cíle objet nestihnu, tak jsem dnes k vlastnímu překvapení dorazil poslední z nich (na Lázek už po posledních zkušenostech kašlu). Stejně jako jinam i na Suchý vrch lze trasu obměňovat a stejně jako pokaždé jsem se o takovou změnu snažil. Až na jednu drobnou komplikaci šlo vše výborně, takže i tento výjezd do Orlických hor mohu považovat za úspěšný.


Odjezd cca ve čtvrt na jedenáct dopoledne. Meteorologové hlásili vedra, jenže dopoledne bylo ještě zataženo, a třebaže i trochu dusno, pořád se jelo docela dobře. Etapa do Štítů bez zaznamenání hodných událostí - snad jen to, že místo přejezdu Zbové k Bohutínu jsem kopec raději objel po hrázích z Chromče. Stoupání bude ještě dost a nemá smysl se jimi vyčerpat hned na startu.
Nečekaná překážka přišla ve Štítech v podobě uzavřené silnice do Heroltic. Dal jsem si tedy na náměstí sušenku a přemýšlel co s tím. Buď se kus vrátím a vezmu to přes Březnou, nebo zkusím nějakou lesňačku. Podle mapy se zdálo, že kombinace zelené a modré turistické značky lesem by mohla klapnout, a tak nakonec vyhrála. A jako jo! Hned za městem jsem najel na nezpevněnou lesní cestu a zvlněným terénem projížděl okrajem lesa s příležitostnými výhledy do údolí. Jenže když něco vypadá moc dobře než aby to byla pravda, obvykle to pravda není. Stejně tady. Když už se zdálo, že do Heroltic zbývá posledních pár set metrů, cesta skončila a značka zamířila uzoučkou pěšinkou dolů po prudkém svahu mezi stromy. No co, napadlo mě. Dám si takový trailovější sešup a bude to OK. Nebylo. Pěšinka totiž vedla dole přes potok a hned poté zase přes kořeny a popadané kmeny strmě vzhůru. Šance na vyšlapání nulová. Nezbylo než vzít kolo na rameno a vyšlápnou nejhorší část pěšky. Když říkám nejhorší část, myslím k nejvyššímu bodu. Dále značka opět pokračovala jenom sotva znatelnou pěšinou přes šutry a kořeny skrze porost, ale nějak se to aspoň projet dalo. Objektivně řečeno, ona to taky nebyla trasa určená pro kola, takže stěžovat si nemůžu. Po čase se konečně objevila zase širší lesňačka, kterou jsem pak přes louku dojel již pohodlně až k heroltickému kostelu.


Zavrhl jsem pokračovat po modré k lanovce nad Mlýnickým Dvorem, protože při mé smůle tam bude stejně nějaká pastvina. Vždyť i před chvílí u Štítů jsem kvůli kravám neprojel loukou a musel po asfaltu. Zbývá tedy jediná možnost, a to vzhůru po silnici. Ti z bikerů, co právě ohrnuli nos, by měli vzít na vědomí strmost stoupání a stav vozovky, který si nezadá s leckterou polní pěšinou. Zrovna tu silničáři látali výmoly, ale způsobem, od něhož nelze čekat významné zlepšení. Takže zařadit kašpara a pomalu, leč jistě šlapat. Od kostela je to na sedlo u valteřické hájovny kolem dvou vydatných kiláků. Na sedle najdete mimo hájovny a hranice Olomouckého s Pardubickým krajem také rozcestník. A tady pozor! Poučen z předchozích nezdarů už vím, že rozcestník je potřeba zcela ignorovat a nevydávat se po žádné ze značek, které nabízí. Zelená pěší vás totiž zavede pod vrchol Strážky takovým způsobem, že kolo potáhnete v ruce křovím do meze. Modrá lyžařská vás zase protáhne zbytečnou oklikou. Moje rada tedy zní: Vyrazte sice po zelené, ale hned na prvním rozcestí odbočte neznačenou cestou vlevo, a na dalších pak dvakrát doprava, až dorazíte k cyklotrase č.4071 kolem Strážky. Bude to stoupák jako prase, po šutrech i kořenech, ale budiž vám útěchou, že potom budete mít to nejhorší z celého výletu za sebou, a že jsem to vyjel i já, což dává skvělé šance komukoliv, protože fakt nejsem žádná mašina. Na Červenovodské sedlo vám bude zbývat nějakých 4,2 km po štěrku a šotolině střídavě z kopce i do kopce, ovšem už žádné smrťáky. A určitě se těšte na výhledy z čenkovické sjezdovky, kterou trasa křižuje. To je pokaždé vítaná morální vzpruha. Na Červenovodském sedle stojí dřevěná chata s turistickým infocentrem, restaurací a možností koupit něco na osvěžení. Kdo nepotřebuje - já nepotřeboval - přejede silnici I. třídy a po lehce rozbitější asfaltce vystoupá poslední čtyři kilometry až ke Kramářově chatě na Suchém vrchu.


Jestli věci neznalého návštěvníka něco zaskočí, pak míra provozu a narvaná parkoviště pod chatou. Absolutně nechápu kolik lidí je líných vyšlápnout od sedla nahoru pěšky lesními cestami po značených turistických trasách. Cyklisti jsme tam byli taky jen asi čtyři (z toho jeden na e-biku) a jinak samé motorky a auta. Pokud se občas tvrdí jací jsou Češi sportovci, tak ani hovno, vážení. Češi (čest výjimkám) jsou zhýčkaní rozežranci, kteří neudělají krok navíc pokud nemusí, a raději si i na takováto místa vyvezou prdel autem, případně lanovkou, je-li možnost. Na Sucháku naštěstí (zatím) není.
V bufetu jsem si dal jako odměnu za výšlap zmrzlinu s kofolou a vyběhl na rozhlednu. Jako obvykle byl jakýsi opar, takže dohlednost mohla být lepší, ale když ji srovnám s loňskem, tak vlastně bezvadná. Ještě pár fotek na památku a hurá nazpátek! Sešup zase dolů na sedlo jsem si parádně užil. Ty dva kilometry po hlavní silnici už méně, ale protože jsem z ní potom odbočil na klidnou polňačku, daly se přežít. Tou polňačkou jsem nikdy předtím nejel a podle snímků na Panoramě vypadala nabízet úžasné scenérie. Tedy scenérie byly super, to sice jo, jenže Panorama má snímky sedm let staré a během nich dost povyrostlo křoví kolem cesty. Proto už to tam nevypadá stejně a hodně těch míst stačila překrýt hradba listí a větví. Vůbec ovšem nechci tvrdit, že se mi nelíbilo. Vždyť který cyklista by si stěžoval na sjezd proložený takovými výhledy?
Sfrčel jsem do Červené Vody, stavil se na zmrzlinu a uvažoval jestli to domů nestřihnu ještě přes Boudu. Nakonec jsem usoudil, že není nutné se úplně odrovnat a bude lépe zvolit nejsnazší variantu. Ke Štítům jsem se proto vrátil přes Mlýnici a Březnou, vyšlápl nahoru k Horním Studénkám a Zborovu a domů už pak dojel stejně jako jsem ráno odjížděl. Celkově našlapáno 75 km, počasí dobré (i když odpoledne už se udělal hic jak sviňa) a splněn prakticky celý letošní cykloplán. K tomu není co dodat.

FOTKY
mobilní telefon

Zborov

Štíty

Ze Štítů k Herolticím



Heroltice


U valteřické hájovny

Stoupání lesem

Na cyklotrase k Červenovodskému sedlu

Čenkovice ze sjezdovky

Hranice Čech a Moravy

Červenovodské sedlo

Silnice na Suchý vrch

Kramářova chata s rozhlednou

Schody na vyhlídku

Rozhledy z věže


Sjezd polňačkou do Červené Vody

Horní okraj Červené Vody

Mlýnický Dvůr

Březná

Cesta z Bludova přes Bludoveček k Šumperku


Žádné komentáře:

Okomentovat