Šumperák na cestách: Vernířovice, Klepáčov, Svobodín, Březina

Mapa Fotoalbum
45 km

Dneska jsem měl velkou chuť zopáknout si po letech výjezd od Vernířovic nahoru ke Klepáčovu kolem Ztraceného potoka. Přijde mi, že začínající babí léto je pro tuhle trasu jako dělané, zároveň jsem však měl trochu obavy. Když jsem tudy jel posledně, byla to docela makačka. Abych nezdržoval kravinama, přeskočím přesun ze Šumperka a začnu až ve Vernířovicích, kde se teprve začalo konečně něco dít.

Předně bych chtěl říct, že makačka to nahoru byla. Jenže o dost menší, než jsem si předem projektoval v palici. Pár věcí ke zlepšení by se našlo. Třeba nevyjíždět za mokra, kdy to v lese a v prudších úsecích klouže, notabene tam, kde povrch cesty tvoří spíše směska štěrku a bahna. Musím ovšem uznat, že jsem všechno vyjel i tak, a to navzdory relativně úzkému plášti na zadním kole. Těch 1,75" bylo na hraně a místy jsem si přál tam mít 2,2". Nutno však uznat, že na lepším povrchu se zase lépe projevil užší plášť a pokud ho správně nafoukáte (ani málo ani moc), nebude představovat zásadní komplikaci. Hlavní část výjezdu měří cca 3 km, což se nezdá moc. Garantuju vám, že v praxi se to bude zdát delší. Osobně mi pomáhá mít během nepříjemných úseků něco pozitivního a v tomto případě jsem se těšil na vodopád. Žádná Niagara, ale pořád pěkný. Zvlášť teď, kdy je v krajině dost vody. Za vodopádem trochu přituhne co do prudkosti i kvality povrchu, ale jak jsem napsal prve - nic, co by se nedalo vyšlápnout. Vyjedeme u silnice I. třídy směr sedlo Skřítek, přímo nad Klepáčovem. Do obce stačí popojet nějakých padesát metrů a pak sfrčet do údolí. Bohužel povrch cesty je tvořen převážně štěrkem, takže ten sjezd není z nejpohodlnějších. V Klepáčově stojí za zastávku dřevěný kostelík sv. Jana Nepomuckého. Dokonce i pro ateistu. Pokračuji ve sjezdu (už po asfaltu), načež se ocitám u motorestu Ztracenka na kraji zmíněné silnice. Vyšlápnul jsem o zatáčku výš a dal se doleva směrem nahoru k bývalému Svobodínu. Vždycky mi to přišlo jako příšerný krpál, kterému jsem se tímto směrem vyhýbal, ale po dnešku se tomu směju. Rozhodně znám dost horších a vyjet k rozcestníku nad loukami šlo mnohem lépe, než jsem se obával. No a teď novinka. Vyhlédl jsem si na mapě čárkovaně značenou cestu okolo vrcholu kopce Březina (706 m), ale problém spočíval v tom, že na internetu nebylo možno zjistit její stav. Vykreslena byla čárkovaně (to může značit ledacos) a z leteckých snímků vidět nebyla taky kvůli hustému porostu. Je tedy jediný způsob jak zjistit co na ní číhá. Obezřetně jsem se pustil mezi křoví na travou zarostlou pěšinu. Byly v ní vyjeté hluboké brázdy, na levé straně hlubší, a skrze trávu nebylo občas dobře vidět co se pod ní schovává. To se pak projevuje zapadnutím do výmolu, projetím blátivé louže a podobnými atrakcemi. O kus dál, u krmelce, se situace o něco zlepšila. Zajímavé však bylo něco jiného. Totiž to, že ačkoliv jsem se snažil držet mapy, podle GPS jsem najednou uhnul z trasy a jel místy, kde žádná cesta být neměla. Samotného mě zaskočilo, že nakonec z toho nebylo žádné bloudění divočinou, ale solidní zkratka, která mi část objezdu kopce ušetřila, protože mě provedla skrz. Na druhé straně jsem se napojil na šotolinu až štěrk a to už je jiná jízda. Aby to nebyla úplná idyla, ještě jsem později musel zdolat pár menších stoupáčků, než přišel finální sešup končící opět u silnice ke Skřítku, ovšem teď již nad Rudolticemi. Hodí se zmínit, že těsně před koncem štěrkovitého sjezdu číhá v zatáčce relativně hluboký brod. Tak bacha. Zbývající etapu domů jsem již pojal klasicky sešupem k rudoltické rychtě, přejezdem kopce kolem Traťovky a pak dlouhatánským sjezdem Hraběšicemi a okolo přehrady Krásné.

Natočeno 45 km, počasí vynikající a zážitek zrovna tak. Hlavně proto, že od čtvrtka mě čekají aktivnější pracovní povinnosti a na kolo bude o dost méně času, než poslední dva týdny. Už proto jsem vděčen za takové využití příležitostí, které se nabízely. A pevně doufám, že nějaké se ještě nabídnou.

MOBILNÍ VÝCVAKY