Šumperák na cestách: Třebovice, Semanín, rozhledna Kozlovský kopec, Česká Třebová

Mapa web Fotoalbum
15 km

Omluva za malou technickou chybu: Na fotkách je omylem uvedena adresa druhého blogu. Už se mi to opravovat a nahrávat znovu nechce. Prostě se tím nenechte poplést. Mea culpa.

Kolo je sice super věc, ovšem není na škodu občas vyrazit někam pěšky. Já dlouho přemýšlel kam bych se tentokrát vydal, když už prcci budou celý den u tety a tím se mi nabízí prostor pro akci větší, než obvykle. Vzhledem k tomu jak teď vypadá návštěvnost Jeseníků, jsem nakonec zvolil opačný směr a trasu, o které jsem byl přesvědčen, že tam bude klid. A navíc máme ze Šumperka na Českotřebovsko dobré vlakové spojení. Ráno jsem nasedal v 6:30 směr Zábřeh, kde je třeba asi s dvacetiminutovou rezervou přestoupit na motorák do České Třebové. Já tedy vysedal o zastávku dříve, v Třebovicích (příjezd 7:44) a do Č.Třebové došel až nakonec ke zpátečnímu spoji. Odpoledne jezdí příhodné vlaky prakticky každou hodinu.

Celá trasa měřila nějakých 15 km, přičemž těch prvních pět bylo jednoznačně nejotravnějších. To proto, že se šlo výhradně po silnici. On tedy o víkendu nebyl nijak velký provoz, ale opruz je to stejně. Naštěstí si takový opruz můžete trochu vylepšit. Projít Třebovice postranními uličkami, zastavit se u velikého rybníka Hvězda, případně mrknout na zajímavý kostelík v obci Nový Rybník. Část cesty jsem si chtěl udělat aspoň zacházku přes pastviny, jenomže v noci sprchlo a na loukách bylo mokro a bahno. Navíc těžko soudit, jestli někde dál není ohrada, močál, nebo neprostupný porost. Tak jsem to nakonec vzdal a držel se asfaltu. Ta zajímavá část procházky přijde až u rozcestníku U střelnice. Myslel jsem, že je tam něco jako opravdová sportovní střelnice, jenže omyl. Střelnicí se myslí prostor bývalého vojenského cvičiště ruské armády. Dnes jde vesměs o pastviny. Jak se dočtete na cedulích Semanínské naučné stezky, právě existence vojenské střelnice zabránila využívání půdy k zemědělství, nebyla tedy chemicky ošetřována a díky tomu se zde nachází spousta jinak vzácných rostlin a živočichů. Stezka vede mezi ohradami s dobytkem po místy šotolinové, později spíš bahnité pěšině. Okolí je však nádherné. Není to taková ta impozantní krajina, ale spíš taková ta, co potěší klidem a jakousi pohodou. Za pastvinami naučná stezka míří přes louku a nahoru do lesa k vyhlídce U bukové aleje. Lesní cesta tam zrovna byla dost poškozená těžkou technikou, ale projít to šlo. Vyhlídku najdete na horním kraji louky nad obcí Semanín a je odtud vidět třeba až k nádraží v České Třebové. Pod stromy jsou tu dvě lavičky a informační cedule, kde si můžete přečíst leccos zajímavého. Na polňačku do Semanína byste se zřejmě měli vrátit kus stejnou cestou, ovšem pokud zrovna není využívána k pastvě, dá se dolů seběhnout přímo po louce.

Semanín není nijak veliký, což neznamená, že nestojí za prohlídku. Zřejmě největší tamní atrakcí bude kostel sv.Bartoloměje s expozicí semanínské renesance a přilehlá zvonice s dřevěnou střechou. No a pro ty, kdo jsou již znaveni sílícím horkem, je k dispozici prodejna smíšeného zboží asi 50 metrů pod kostelem. Já si tam koupil ledňáčka a láhev minerálky.

Pokračuji dál, pořád po značce naučné stezky. Nejprve po silnici, pak prudce vzhůru do jedné z bočních ulic a dále přes les po nezpevněné cestě. Hned za okrajem obce stojí smírčí kříž, ale ze značené cesty k němu musíte trošku odbočit. Následuje stoupání po louce a příchod k dalšímu zastavení NS, kde mě víc, než cedule zaujaly stromky třešní a zakrslých švestek. Docela fajn osvěžení. Stále mírným stoupáním pak obejdeme ohradníky a dojdeme ke kapli u silnice. To už máme za sebou asi 2/3 výšlapu. Zlatým hřebem poslední třetiny - a možná celého výletu, je rozhledna na Kozlovském kopci. Je však třeba k ní nejprve dojít, což absolvujete ze začátku mírným sestupem skrze les, následně poměrně drsným výstupem a k samotné rozhledně dojdete stoupající pěšinou mezi loukou a částečně vykáceným lesem. Rozhlednu tvoří 55 m vysoká kovová věž sloužící jako vysílač. Vyhlídková plošina se nalézá ve 33 metrech nad zemí a vede na ni úctyhodných 174 schodů (nepočítal jsem to, věřím informacím z internetu). Ty schody jsou z takového toho pletiva, takže je skrze ně vidět dolů a některým jedincům to může vadit. Já s tím problém nemám, spíš se mi během výstupu i sestupu motala škeble, protože schodiště natěsno obtáčí středovou tyč. Rozhledy z plošiny (taky pletivové) jsou však parádní a nebýt takový opar, asi bych toho viděl mnohem víc. I tak bezva. Na vstupence (20 Kč) dostanete i schéma s popisky toho, co by mělo být možno zahlédnout. Unaveným poutníkům je poté k dispozici chata Maxe Švabinského vzdálená od rozhledny cca 200 metrů. Já jsem měl vše potřebné s sebou, takže mi zastávky potřeba nebylo.

Zbývá dojít do Č.Třebové k vlaku. Jak jsem s potěšením zjistil, zvládl jsem vše projít nečekaně rychle a mám asi hodinu na to, abych byl na nádraží ke spoji ve 12:08. A upřímně, hodina je na 3.5 km - navíc z kopce - víc, než dost. Sestup po červené značce byl místy poněkud drsnější, než jsem čekal. Části stezky připomínaly spíš koryto potoka, ale nedá se to brát komplet. Většinu toho se šlo prostě po nějaké užší pěšině křovím, nad městem pak podél jakési chatové osady. Ten kus přes město už nemá ani cenu komentovat stejně jako fakt, že na nádraží jsem byl s rezervou skoro půl hodiny. Neodpustím si však poznámku ohledně stanice jako takové. Nejen ta vlaková, ale i autobusové nádraží před ní je prostě nádherně opravená. A platí to taky o okolí. Když si vezmu jak vypadá autobusák u nás v Šumperku, mám skoro sklony se stydět.

Zhodnocení výšlapu je veskrze pozitivní. Samozřejmě ta první část vedená po silnici byla nejslabší, ale věci příští už jen gradují ke stále lepším zážitkům. A když si uvědomím jak snadno se do těchto končin dá dostat, zřejmě jsem tam nebyl naposled.

FOTKY
Olympus E-PL3 + Panasonic Lumix 12-32 mm f/3.5-5.6 + Olympus M.Zuiko 40-150 mm f/3.5-5.6
V závěru mi umřela baterka ve foťáku, takže okolí nádraží v Č.Třebové jsem nacvakal mobilem