Šumperák na cestách: Dlouhé stráně na cyklokrosce z loučenské strany

Když jsem na jaře sjížděl od horní nádrže na horákovi, zastavil jsem se u přístřešku na Uhlířské cestě a potkal chlápka na silničce, který to jel nahoru od Loučné. Na silničce touhle brutalitou?! No nedalo mi to a zkusil jsem to taky. Teda rozdíly tu jsou. On měl nějaké karbonové superdělo na slickách, já jen svou těžkou ocelovou cyklokrosku, nadto osazenou širokými plášti se vzorkem a na docela nízkém tlaku. Že tenhle výjezd bude výzva mi bylo jasné od počátku. Ale nenechal jsem se odradit a v odpoledních vedrech vyrazil na cestu.

Mírný protivítr, sluneční žár a teplota kolem třicítky udělaly své již před dojezdem do Loučné nad Desnou, tedy pod kopec. Měl jsem však s sebou dvě flašky ionťáku, tatranku, zbytek rozinek a především odhodlání, takže tohle mě rozhodit nemohlo. Už na začátku stoupání jsem pocítil, že s těmito gumami nepůjde zrovna o procházku růžovým sadem. Alespoň se mi zdálo, že úzké hladké pláště, které jsem minulý týden z kola sundal, by asi jely lépe. Ale samozřejmě může jít jenom o subjektivní dojem. Na rozcestí Pod Vlčím sedlem jsem nasadil psychologický dopink - sluchátka s muzikou. No to by bylo, abych teď nevyjel až do cíle! Nebudu nic protahovat, ostatně už podle úvodního fota je jasné, že jsem uspěl. Ovšem bolelo to, což je třeba přiznat. Během stoupání se objeví asi čtyři kratší, leč tím prudší úseky, kde moje kondice ve spojení s danou technikou balancovaly na hraně. Kiosek s občerstvením pod hrází horní nádrže už zavírali. Slečna mi ještě mezi dveřmi stihla prodat kofolu. Jako nechci vypadat jako škrt, ale ten půllitr limonády z PET lahve za 45 Kč mi skoro ani nechutnal. Zamknul jsem kolo, po schodech vyběhl až nahoru a obešel si poctivě celé kolečko kolem přehrady. Foukal tam silnější vítr a v těch 1352 metrech bylo pocitově skoro až chladno. Pokud jste zpocení jako jsem byl já, tak určitě. Na druhou stranu to člověk bere jako vítané osvěžení, protože ví jakej hic ho čeká jenom co sjede nazpátek do civilizace dole. Sešup jsem vzal zase druhou stranou kolem spodní nádrže a pak se zastávkou na odměnu ve Velkých Losinách. Ledová káva a oříškový pohár rozhodně přišel k chuti. Shrnutí: vyjet Dlouhé stráně se z Loučné dá i se silničkou. Je to tedy nářez, chce to nepolevit a vědět, že hory nedají nic zadarmo, ale vyjet se to dá. Jako plusový bod berme cca o šest kiláků kratší trasu, byť vykoupenou celkově prudším stoupáním.

PÁR VÝCVAKŮ Z MOBILU