Šumperák na cestách: Dlouhé Stráně, chata Margaretka, Vlčí sedlo

Mapa Fotoalbum
69 km

Po roce přišel opět čas výjezdu na Dlouhé Stráně. Protože jsem o nich psal mockrát a detaily si můžete dohledat pod patřičným odkazem, nebudu popis cesty vzhůru zbytečně protahovat a pouze uvedu, že jsem to bral z Loučné. Druhá asfaltová možnost je kolem spodní nádrže, ale já letos volil tuhle. Je sice náročnější, ale zase o šest kiláků kratší, takže porovnání obou variant vychází cca 50:50.

Vyjížděl jsem po deváté ráno, když byl brutální pařák. S nastoupanou výškou teploty klesaly, čemuž napomáhalo i prostředí lesa. Když člověk funí celý zpocený do takového krpálu, trošku chládku hodně ocení.

Horní nádrž prochází opravami, proto je aktuálně vypuštěná. Dole byla nějaká auta a pár dělníků, což celé věci dodalo významnější měřítko. Obešel jsem si celý bazén dokola, v bistru vypil kelímek limonády a nechal si dolít bidon čistou vodou. Hurá zpátky. Jenže jak?

Nejprve jsem pojal zbabělý nápad pouze sfrčet přes Malou Jezernou a Branku do Vernířovic, ale u rozcestníku Pod Homolí mi došlo, že vlastně chci zkusit zdejší cestu k chatě Margaretce. Po kratším vnitřním boji tedy nechávám sjezd plavat a opět se škrábu vzhůru. Očekávaje spíše vrstevnicovou cestu překvapeně potím krev do dlouhého stoupáku po svahu Homole. Navíc jsem od horní nádrže dost klesl a vedro dělá svoje. Zásoba pití rychle ubývá a já doufám v brzký konec kopce a ve sjezd, kde si trochu odpočinu. Mezi větvemi nalevo se objevuje stříška. Margaretka? Kamenitou cestou se dostávám asi po 50 metrech k dřevěné chatě. Před chatou posezení a vedle příjemná studánka. Nabírám vodu a je mi zase líp. Nicméně Margaretka to podle mapy není a tahle chatka v ní není vůbec zaznačená. Zpět nahoru na šotolinu. Stoupání už není tak hrozné a tu a tam minu potok valící se v podobě vodopádu dolů mezi skalami.
Konečně sjezd a za chvíli i rozcestník Margaretka. Chata stojí ještě asi 200 metrů dále na malém palouku pod cestou. To by bylo. Naplánováno bylo dát zkratku k Čepeli, ale nějak jsem nezvládl včas odbočit a zjistil, že se vracím po Uhlířské cestě. To znamená, že bych měl vyjet na cestě, kudy jsem stoupal z Loučné na Medvědí horu. A taky jo. Podstatnou část tohoto úseku tvoří pořádný sešup lesem. Brzdy mě tam asi neměly rády. Po minutách drkotání a brždění dojíždím k odpočívadlu a rozcestníku Uhlířská cesta, kde se dávám dolů z kopce k rozcestí Pod Vlčím sedlem. Odbočka doleva a už zase stoupám. Rozbitá asfaltka mě vede podél plotu Loučenské obory k bráně. Tou bránou se po většinu roku dá do obory vstoupit, vyjet na Vlčí sedlo a pak to vzít sjezdem do Vernířovic, kde čeká další branka. Vlčí sedlo není nic extra, prostě vrchol stoupání, na kterém asfaltku přetíná lesní cesta. Sešup dolů je ovšem skvělý :-)
Ve Vernířovicích jsem cobydup a již zbývá jen dojet domů do Šumperka, což už není třeba příliš rozmazávat. Pro letošek splněno i s novinkou v podobě úseku po svahu Homole.
Žůžo.

FOTKY

Olympus E-PL3 + Panasonic Lumix 12-32 mm f/3,5-5,6