10. května 2013
ŠUMPERK - PŘEHRADA KRÁSNÉ - HRABĚŠICE - TRAŤOVKA - POD KAMENCEM - ROZCESTÍ HVĚZDA - KRTINEC - SEDLO SKŘÍTEK - KLEPÁČOV - RUDOLTICE - TRAŤOVKA - HRABĚŠICE - PŘEHRADA KRÁSNÉ - ŠUMPERK
Už to vypadalo že se nikam nedostanu, ale vše se ve čtvrtek v dobré obrátilo. Sice se mi nepodařilo naplnit vše, co jsem si nadšeně naplánoval, ale i tak to byl výjezd v podstatě bezchybný. Přestože na Skřítek jsem touto trasou jel naposledy již asi před čtyřmi lety, cesty po tu dobu nikdo neodklonil, takže se vše obešlo bez bloudění a složitého tápání v temnotách mojí jinak velmi temné a chatrné paměti. Oproti předchozím výjezdům jsem z domu vyrážel o něco později. Zdálo se navíc, že tradiční tříhodinový limit bude příliš přísný, ovšem nakonec jsem ho přetáhl jen minimálně. Skutečný, čistý čas jízdy, pak byl krapet přes dvě a čtvrt hodiny. Otrlý biker, který jede jak fretka a nezdržuje se, jistě nad takovým časem ohrne čenich. Já jsem ale pouze takový ten sváteční cyklista a nehoním se za rekordy nýbrž za prožitky, o které je zase dost možná ochuzen ten závodník. To bylo spíš na okraj. Zkrátka celá trasa měřila cca 40 km a pro její zvládnutí by si měl nepříliš trénovaný jedinec, vyhradit asi tři hodiny času. A teď už detailněji:
Naopak prudkost stoupání bude sílit, takže důkladně prověří odolnost každého cyklisty, co měl drzost se sem vypravit. Zatím to není tak hrozné. Za přehradou míjím chatovou osadu, lom, pak vesměs opuštěný úsek údolím a následují Hraběšice. Loni jsem tudy sice jel opačným směrem - tedy dolů, ale při sjezdu člověk nemá moc chutí se rozhlížet a na té děravé silnici se spíše snaží nezabít a nevytřást ze sebe duši. Teď šlapu nahoru, pěkně pomalu, protože to jinak ani nejde a na rozhlížení mám spoustu času. Za poslední roky se tu hodně spravilo a dědina vypadá upravěněji než kdy jindy. Dokonce i kostel dostal slušivou žlutou fasádu, která mu padne lépe než ten popraskaný našedlý povrch předtím.
Za Hraběšicemi následují serpentiny mezi loukami plnými pampelišek a jiných kytek, což je těsně pod Traťovkou korunováno krásným výhledem. Traťovka, to je bývalá chata a občas je místo ještě jako chata udáváno. Z chaty ale zbývá jen pár šutrů zarostlých křovím a novou "dominantu" kopce vytvořil televizní vysílač. Ještě před vysílačem a vlastně před vrcholem sedla odbočuje doprava podél ohrady úzká asfaltová silnička, která je momentálně důležitější. To je totiž odbočka na Skřítek. Motorová vozidla sem s výjimkou lesní správy nesmějí, proto se není třeba obávat aut a smradu z nich. Tu a tam sice potkáme nějakého toho kolegu cyklistu, což je spíš pozitivní jev než problém. Pokud se těšíte na rozhledy do krajiny, v tomto směru budete možná zklamáni. Ne že by tu nic takového nebylo, jen většinou vše halí stromy a krajinu zahlédnete spíš náznakem mezi větvovím a listy.
Prvních cca 1200 metrů od Traťovky je hodně drsných. Pak dojíždím k závoře (tu si z dřívějška nepamatuji) a za ní už to tak hrozné není. Příjemným zpestřením je průsek lesa po levici, který odhalil impozantní výhled na Hrubý Jeseník s Břidličnou horou, Ztracenými kameny, Dlouhými Stráněmi a Pradědem vykukujícím zpoza hřebene. Až na rozcestí Hvězda se střídají úseky mírné a prudší, ale nic strašného. Kdo by se chtěl osvěžit, toho potěší množství potůčků a pramenů v okolních stráních hned u silnice. Na Hvězdě mě vítá něco, co by se dalo přirovnat ke zoranému poli. Trávník kolem odpočívadla s rozcestníkem je rozježděn těžkou technikou a všechno pokrývá hlína. Zastávku proto zkracuji na nezbytné minimum, dopíjím sirup z lahve a pokračuji v jízdě. Už pohled na dlouhý krpál táhnoucí se od Hvězdy do lesa nenechá nikoho na pochybách, že čas k odpočinku ještě nenastal. Přichází naopak poslední náročná etapa, a to asi na délce dvou kilometrů. Až poté, konečně a poprvé na cestě, přijde sjezd. Moje kolo tady docela trpělo, byť silnice nevypadá napohled tak špatně. Není na to stavěné. Chtělo by to holt kolo horské, ideálně devětadvacítku, jenže kdo máte doma dvě malé děti, pochopíte, že pořízení takového stroje bude nadlouho pouze v říši úvah a snění. No nic, popojedem. Kdo chce, může se někde v půlce sjezdu stavit u skály na Krtinci, ale výhled tam není nijak oslnivý, protože jej blokují stromy.
Poslední 1-2 km Skřítek již frčím buď z mírného kopečka nebo po rovince a následně, za další závorou, najíždím na silnici 1.třídy mezi Šumperkem a Rýmařovem. Zbývá vydat se po ní doleva a po necelém kilometru jsem u motorestu Skřítek na stejnojmenném horském sedle. Váhám zda si něco dát nebo ne, ale nakonec stavím kolo do stojanu a usedám pod slunečník před restaurací. Podobně jako si hrdinové v amerických filmech dávají po misi doutník, já slastně srkám kofolu z orosené sklenice a užívám zaslouženého triumfu. Mám za sebou 20 ujetých kilometrů. Dojel jsem přesně 2 hodiny od startu, protože na hodinkách mi svítí 18:17. Pěkná náhoda.
Plán pokračovat přes Zadní Hutisko z časových důvodů padl, takže nezbývá než se pustit pěkně z kopečka. Třebaže provoz není nijak hustý, nějak se mi nechce jet po hlavní silnici a pod první serpentinou to beru doleva přes Klepáčov. Opět se třepu přes tamní ne zrovna rovnou cestu a překonávám drenážní stružky protínající v pravidelných rozestupech látaný asfalt. Když už jsem tady, stavím u dřevěného kostelíka a neodpustím si ani nakouknutí dovnitř. Na fotkách níže můžete nakouknout také. Pak kolem sjezdovky ke Ztracence a zase jsem na hlavní silnici a frčím dolů, směr Sobotín. Během jízdy rozmýšlím, zda se otravovat tou nudnou cestou přes Petrov, Rapotín a Vikýřovice a dospívám k názoru, že tam se mi jet nechce.
U rychty v Rudolticích tedy točím vlevo a raději absolvuji dalších dvacet minut do kopce na Traťovku. Myslím, že se to vyplatilo, protože teď pojedu až skoro do Šumperka sešupem, byť za Hraběšicemi je to, řečeno po japonsky, samajama a od Krásného dále už sešup jen mírný. Domů však dojíždím relativně svěží, vyvětraný a v 19:22. Skutečný čas je tedy 3:05, což vzhledem k zastávkám, krpálům a mé nijak oslňující tělesné kondici ujde. Teď ještě najít čas a příště to dát i přes to Hutisko.
Žádné komentáře:
Okomentovat