Suchý vrch od Mlýnického Dvora

Mapa  Fotoalbum
71.79 km

Nedávno jsem si procházel mapu a dělal plány tras "do zásoby". Z této činnosti vyplynula právě dnešní vyjížďka. Na Suchém vrchu v Orlických horách jsem byl naposledy před třemi lety a jel to od Heroltic přes vrch Strážka, což tehdy nebyl úplně dobrý nápad. Letos proto padla volba na výjezd jinudy, konkrétně od obce Mlýnický Dvůr ležící přesně uprostřed mezi Štíty a Červenou Vodou.

Nebudu popisovat cestu ze Šumperka do Mlýnického Dvora. Dá se tam dojet různě, já jel z 90% po silnici, přes Horní Studénky a Březnou. Po překodrcání rozmlácené cesty z Heroltic jsem se objevil u Mlýnickodvorského kostela, za nímž se již terén dost citelně zvedá k lyžařskému areálu na svahu Bukové hory. Restauraci a spodní stanici lanovky brzy přibude ještě cosi dalšího. Podle stavu budování se zdá, že to bude velké. Rozšiřování mastňáckých atrakcí mě však nezajímá. Rozhodně ne tolik jako výjezd právě z tohoto místa na Červenovodské sedlo. Vede na něj modrá turistická značka a z mapy na internetu se zdálo, že cesta může vypadat všelijak. Zvlášť druhá půlka. Vzdálenostně je to od lanovky až na sedlo cca 4,5 km. Čtyři kiláky bych měl zvládnout v nejhorším i po svých, ne? Po prvních metrech, kdy pod koly zmizel asfalt, se ukázalo, že největší problém nebude prudkost svahu. Krpál je to solidní, ale nic co byste na horském kole s trochou snahy nevyšlápli. Horší je vrstva štěrku a kamení.

V kombinaci s místy prudšími úseky na něm podkluzují kola a pokud musíte zastavit, není jednoduché se zase rozjet. Takových úseků není naštěstí moc, číhají spíše na prvním kilometru. Chviličku jsem se dokonce objevil na jakési krásné silnici, ovšem značka z ní odbočuje do lesa dřív, než si stačíte užít ten rozdíl mezi drncáním po štěrku a hladkým asfaltem. Bavíme se zhruba o polovině etapy k Červenovodskému sedlu a člověk má v takové chvíli tendence podlehnout iluzi o pozitivech časů příštích. Nedělejte to. Teoreticky, pokud byste se drželi asfaltky, zřejmě dojedete na silnici I. třídy a po ní pak až na sedlo celkem pohodlně. Vždyť zvuky aut doléhají až sem a musí to být kousek. Jenomže je-li pro vás taková rezignace na makačku nepřípustným selháním a přes ono lákadlo zvolíte pokračování po modré značce, připravte se na zostření situace. Že se nejede už ani po štěrku, ale po hlíně, trávě a kořenech, je spíš výhoda. Brzy však narazíte na zlomený strom ležící přímo přes cestu. Na jeden z mnoha, které ještě potkáte. Pak přitvrdí i stoupání a občas holt musíte hodně zabrat, abyste nemuseli potupně tlačit. Tu a tam projedete přes stružku vody křížící cestu. V bahně a po mokrých šutrech to do kopce klouže. Ale to všechno je prkotina vedle množství dalších vývratů. Ke konci už jsem měl ruce i nohy odřené jak jsem kolo tahal kolem popadaných kmenů křovím. Přes prvotní sklony brát překonané nástrahy coby daň z dobývání kopce, tohle mě ke konci už vyloženě sralo.
Někde tam, kde minete posed po levici, se terén začne svažovat a napojíte se na štěrkovou cestičku. Po ní zbývá sjet asi 150 metrů k chatě na Červenovodském sedle. Mimo chaty s infocentrem a bufetem tu najdete parkoviště, v křoví za poblíž Lichtensteinský památník a hned u silnice kámen vyznačující hranici mezi Čechami a Moravou.

Na Suchý vrch zbývají čtyři kilometry po asfaltu. Opět se výjezd dá rozdělit na dvě části, z nichž ta první je méně prudká, než druhá. Protože chata na Sucháku je vlastně také luxusní hotel, restaurace a rozhledna, k níž se dá dojet autem, nečekejte, že pojedete v klidu. Provoz je tu až překvapivě silný. Když budete mít štěstí, dočkáte se v tomto směru i nějakého zpestření. Mě například minula kolona asi šesti Velorexů.

Konečně nahoře. Parkovště plná - je holt svátek a lidi jsou líná hovada, která si místo zdravé procházky alespoň dole ze Sedla stejně vyvezou prdel až k vrcholu. Abych byl přesný je třeba zmínit, že Kramářova chata fakticky nestojí na vrcholu Suchého vrchu. Kopec má ve skutečnosti vrcholy dva - Suchý vrch (995 m) a Bradlo (988 m) a chata vyrostla v jakémsi sedýlku mezi nimi.

Zamykám kolo u stojanu a nejprve mířím do bufetu pro žeton na rozhlednu. Mají to tady zařízeno tak, že koupíte žeton (30 kaček dospělý, dvacku dítě), a ten pak u vstupu na věž hodíte do turniketu, který vás pustí dál. Zdá se, že za ty tři roky se mnoho nezměnilo. Barva na stěnách uvnitř věže pořád prýská a celkově prostor působí dost neutěšeně. Přesto jsem si všiml významného zlepšení. Posledně mě zklamala okna. Sklo bylo nějaké divné a zkreslovalo výhled. Nyní mají okna nová, otevírací, takže je občas někdo umyje a pokoukání ven je podstatně příjemnější. Tedy... stejně jako minule mi i dnes vyhlídku kazí špatné počasí. Podle popisků u oken by měla být vidět například Sněžka, jenže obzor tone v nechutné šedé sračce a pokud bych sem lezl kvůli pohledu na Sněžku, lezl bych zbytečně. Jsa optimista, ponechávám si naději, že někdy v budoucnu, do třetice, se konečně zadaří.

Vracím se do bufetu pro něco na zub. Původně jsem měl chuť na topinku, jenomže jsem si v nabídce všiml dortíku Marlenky a bylo jasno :-) Zákusek zalitý kofolou přišel k chuti a dodal energii, takže hurá nazpátek. Přioblékám větrovku, protože je docela chladno. Cestou nahoru se člověk zahřeje a chlad tolik nevnímá, ale během sjezdu bych nerad prochladl. Bunda přišla skutečně vhod a dokonce jsem schytal i pár dešťových kapek, byť o dešti řeč být nemůže. Od Červenovodského sedla to beru kus po zelené a pak cyklostezkou skrz čenkovickou sjezdovku k Valteřicím. Místy celkem hnusný povrch, pár prudších výjezdů, ale přežil jsem. Bohužel opět nechyběla jedna neplánovaná zajížďka, když jsem chtěl otestovat novou navigaci a cosi blbě zadal. Poučení pro příště. Sjezd k valteřické hájovně tvoří poslední nezpevněný úsek. Pár kořenů, sem tam kámen nebo strouha, ovšem pokud se někde nezabiju já tak už nikdo. Nikdo prostě nemá tak špatnou techniku jízdy v terénu jako moje maličkost.

Sjezd pokračuje směrem do Heroltic. V silnici číhá spousta výmolů, štěrku a necitlivě zalepených děr, tak doporučuji jet opatrně. Abych se nevracel úplně stejně, dělám ještě odbočku do Štítů, ale odtamtud zase nahoru na Horní Studénky a domů jako obvykle.

Shrnutí by bylo asi takové, že vyjet po modré z Ml.Dvora by bylo fajn hlavně bez těch stromů popadaných přes cestu, případně se zbabělým využitím asfaltky v půli výšlapu. No a pak je tady možnost po modré vůbec nejet a od lanovky to vzít po žluté ke Strážce. Ještě uvidím jak se mi bude příští rok chtít, možná ji prubnu. Ale určitě nasadím i na zadní kolo široký plášť a nafoukám nižší tlak. Ten nabušený užší totiž na tamním špěrku prokluzoval jako sviňa.

NĚJAKÉ TY FOTEČKY

Olympus E-PL3 + Panasonic Lumix 12-32 mm f/3,5-5,6

Cesta od Březné do Heroltic

Mlýnický Dvůr

Lanovka pod sjezdovkou na Bukové hoře

Lesní cesta

Popadané stromy během výstupu k Červenovodskému sedlu

Červenovodské sedlo

Silnice na Suchý vrch

Kramářova chata s rozhlednou

Schodiště na rozhlednu

Vyhlídková plošina

Výhledy

Hranice Čech a Moravy v lese nad Čenkovicemi

Čenkovice ze sjezdovky

Cyklotrasa č.4071

Sjezd k horní části Valteřic

Nad Herolticemi

Opravený kostel v Herolticích

Štíty