Jeseník-Muzeum Jesenicka a čarodějnických procesů

4. března 2012

Po loňské opravě byla letos v jesenické vodní tvrzi otevřena výstava věnovaná čarodějnickým procesům, které v okolí probíhaly v 17. a částečně i 18. století. Nejspíš se tvůrci expozice inspirovali u nás v Šumperku, kde byla taková výstava (ovšem věnovaná procesům na Šumpersku) otevřena už před lety. S přítelkyní nás to docela zajímalo, a neboť počasí se tento víkend mimořádně vyvedlo, výlet nám oběma přišel jako dobrý nápad. Dostat se do Jeseníku nebyl problém - autem je to ze Šumperka asi 50 km přes Červenohorské sedlo. Bez problémů jsme dojeli až na místo, tedy k bývalé tvrzi poblíž hlavní silnice. Místo je dobře značené a parkování u blízké prodejny na prostorném parkovišti také neskrývalo obtíže. "Čarodějnická" výstava v Jeseníku skýtá oproti té šumperské několik omezení a jedním z nich je nutnost objednání se předem. Přišlo mi to trochu zbytečné, ale budiž. Ráno jsme si do muzea zavolali a oni nám ochotně zarezervovali prohlídku ve 12:00. Přijeli jsme s časovou rezervou, takže jsme si mimo vstupenky na čarodějnice koupili i prohlídku na expozici geologie, fauny a flóry. Na tu nám zbývalo 15-20 minut, takže jsme ji vzali dost hopem.

Expozice se nachází ve třech místnostech prvního patra, z nichž první dvě jsou věnované geologii. Najdeme tu nejrůznější šurty a šutříky, mapy výskytu jednotlivých hornin a jejich praktické ukázky. Prostory tu působí velmi příjemně. Uměl bych si představit, že by se tam dal zřídit nádherný byt. Ale to mi asi nikdo nenabídne. Třetí místnost se plně věnuje fauně a flóře, přičemž zvířátkům se dostalo více zájmu než rostlinkám, což potěší snad každého mimo veganů a vegetariánů. Prostoru dominuje ohromná prosklená vitrýna, ve které se to vycpanými zvířátky jen hemží. Mají tam ptáky, hlodavce, větší kousky jako jezevec či liška a nejvetší z nich - kamzík prý přibyl docela nedávno. Tetřev hlušec už (aspoň pokud vím) v Jeseníkách nežije a dnes se vyskytuje jen někde v oblasti Šumavy. Ale co naplat, kdysi setkání s ním asi bylo možné i u nás.

Zásadním problémem čarodějnické výstavy je to, že vám z ní neukážu žádnou fotku. Ačkoliv vlastivědnou expozici nám dokumentovat (byť bez nadšení) povolili, u čarodějnic prý nelze. To mě hodně zamrzelo, protože v Šumperku se fotografovat smí. Aspoň smělo, když jsme tam byli s kolegy před dvěma lety. Pokusím se tedy svoje poznatky shnout textově.

I v Jeseníku chvályhodně uznali za nejvhodnější prostor pro takovouto výstavu sklepení. Nachází se celkem ve třech místnostech. Před vstupem jsme každý (my dva i starší pár, který na prohlídku přijel) dostali sluchátkové porty, navlas stejné těm používaným v Šumperku. Rozdíl byl v tom, že zde s námi šla do sklepení taky průvodkyně. Snad proto, aby dohlížela na dodržování zákazu fotografování - žádný jiný důvod jsem nenašel. Hned v první místnosti, kam jsme přišli tmavou chodbou, jsme se posadili na stoličky vedle repliky skřipce a byla nám předvedena technika fog screen. Prý jde v ČR zatím o unikát. Celá sranda spočívá v tom, že videoprojekce není promítána na plátno nebo zeď, ale na kouřovou clonu. Tu vytvářejí trysky zavěšené mezi dvěma kamennými sloupy. Rozměry projekce jsou asi 80cm šířky a 120cm výšky. Obraz je promítán (pohledem diváka) z prostoru za kouřem někde od podlahy. Zvuk pak přehrává do sluchátek již zmíněný port. Co do obsahu videa myslím, že autoři chtěli pokud možno maximálně využít exotickou technologii a trochu to přehnali. Celá projekce trvá asi 20 minut, což se při sezení na tvrdých a celkem nízkých stoličkách zdá být hodně. Účelově natahované video pojednává o procesu vůči první ženě z Jesenicka obviněné z čarodějnictví a jejím mučení. Celou dobu tak koukáte na bolestně se otevírající ústa, palečnice atd., to vše samoúčelně nastavované "vatou". Vatu tvoří neostré záběry větví, plamenů či kopců - trvající i několik minut, podbarvené dramatickou nebo ponurou hudbou. Přes některé bezesporu zajímavé informace to celé působí poněkud senzacechtivě; podobně jako brutální záběry v komerčních plátcích. Prý hlavně na malé děti to nemá dobrý vliv a nejnižší doporučený věk návštěvníka je 12 let. V závěru filmu je na mlhu promítnut (opět) obraz plamenů a my jsme byli vyzváni, abychom jím prošli do další části. Ta už se, podobně jako většina zbytku expozice, skládala hlavně z nástěnných cedulí a dotykových obrazovek. Elektronický port automaticky přepíná podle toho, kde stojíte. Už v Šumperku jsme zaregistrovali, že to nemá jen výhody. Pokud totiž posloucháte výklad a během něj poodejdete třeba jen dva kroky stranou, přístroj přepne a začne přehrávat něco jiného - komentář patřící k nejbližší ceduli. Pokud se vám tedy přehrává nějaká nahrávka, nesmíte se skoro ani pohnout, abyste ji nepřerušili a nespustili jinou. Ve druhé místnosti pak mají ještě několik dalších replik mučidel. Dotýkat se je dovoleno, což potěší leckterého sadistu a vyznavače sado-maso. V nabídce je sedačka posetá ostny, palečnice, španělská bota, ohromný katovský meč, pouta, maska hanby a slušivý pranýř. Stačí si vybrat. Třetí a poslední místnost už je tvořena pouze tabulemi, obrazovkami a kopiemi několika historických dokumentů. Při odchodu nás průvodkyně ještě upozornila na ceduli na zdi, kde byla uvedena jména známých obětí tamních procesů. Oproti šumperské pětadvacítce jich bylo o poznání více. Jeseník ale tehdy spadal do polské správy a bylo potřeba připočítat i oběti z Nysy, Otmuchowa a okolních měst. Velké Losiny, byť nejznámnější, tedy byly jen epizodka v celém čarodějnickém seriálu.

Shrnutí? Výstava je plná zajímavých věcí a informací, ovšem nebýt fog screenu, působila by dost všedně. Troufám si tvrdit, a není to pouze šumperácký patriotismus, že výstava v Šumperku je barevnější, členitější a originálněji pojatá (a nezakazovali mi tam fotit!). Navíc vstupné mají víc než o polovinu nižší (Šumperk 30Kč, Jeseník 70Kč). Tím nechci jesenickou výstavu shazovat. Obě expozice pojednávají o podobné události, jen na různých místech a je zajímavé sledovat ty rozdíly. Budete-li tedy mít možnost, navštivte obě.