23. září 2012 v 13:17
ŠUMPERK - NOVÝ MALÍN - MLADOŇOV - HORNÍ TŘEMEŠEK - OSKAVA - BEDŘICHOV - RABŠTEJN - SKŘÍTEK - KLEPÁČOV - PETROV NAD DESNOU - VIKÝŘOVICE - ŠUMPERK
Přináším reportík z pátečního cyklovýletu. Myslím, že tahle trasa je docela zajímavá. Nejenomže se pořádně projedeme (cca 65 km), ale dokonce si i krátce vyšlápneme pěšky. Pátek nám cyklistům přinesl krásné babí léto, které při troše štěstí ještě pár dní vydrží a tak doufám, že vás následující řádky aspoň trochu inspirují. Hodíme na záda batůžek, skočíme do sedla a šlápneme do pedálů. Vyrážíme cca v 9:50 dopoledne:
Ze Šumperka míříme jako první do Nového Malína, kde musíme zabočit před cukrárnou doleva. Značení tu trošku klame, protože sice ukazuje křižovatku, ale chybí směrová cedule. Orientujte se tedy podle kostela nebo se zeptejte na cestu nějakého tuzemáka. Novomalínský kostelík stojí poblíž železniční trati a v ranním slunci se pěkně vyjímal. Spornou atrakcí u něj, ale i na více místech po dědině, jsou sochy vyřezané z rostlých stromů. Možná to má uměleckou hodnotu, ale těžko říct, jestli tato hodnota převáží barbarství zničení živého stromu. Sám o tom pochybuji. Člověk by neřekl, jak se cesta Malínem protáhne. Domy opravdu lemují silnici ještě poměrně dlouho. Rozhodně déle, než jsme zvyklí při jízdě po hlavní silnici na Libinu. A co je hlavní - prakticky od začátku obce začínáme stoupat do kopce a toto stoupání postupně ještě poroste. Za Malínem vjedeme do lesa a chvíli budeme funět mezi stromy. Mineme rozcestník u Malínské rokle i tento pramen vytékající ze svahu hned u silnice. Stoupání je opravdu solidní fuška, ale s trochou tréningu se dá zvládnout až nahoru. Pokud ovšem člověk nenarazí na důvod k zastávce.
Takovým důvodem pro mě byl průsek lesa s nádherným výhledem na Šumpersko. Následuje závěrečná část stoupání, po které si maličko odpočineme na rovince. Tedy není to úplně rovinka, taky lehce stoupá, ale tak mírně, že proti předešlým kilometrům to každému přijde jako rovinka. Z některých míst se i tady můžeme rozhlédnou do kraje a do dálky. Mezi nejvzdálenějšími kopci je dokonce vidět město Zábřeh. Konečně sjezd! K osadě U Dobré nálady si ulevíme krátkou jízdou z kopečka. Snad proto, abychom nabrali sílu na další stoupáček. Dorazíme k pastvinám u horního okraje Mladoňova. Po dalším mírném stoupání a následném sjezdu pojedeme kousek vesměs po vrstevnici. Silnice mezi Mladoňovem a Třemeškem nezaujme kvalitou. Je plná nerovností a podobných nástrah. Vede převážně lesem a obloukově obtáčí pochybný rekreační areál v údolí asi o kilometr níže. Do Třemešku zase fičíme sjezdem. Hlavně pozor v první zatáčce. Je potřeba to vzít prudce doprava a ne rovně, abychom někomu nevlítli do baráku. Komu ten zázev "Třemešek" zní povědomě, ať se nenechá mýlit. Jeden Třemešek leží ještě těsně za Šumperkem, ale jde o úplně jiné místo a kromě názvu nemá s tímto Třemeškem nic společného. Až do Oskavy si užijeme krásný sešup - odměnu za vystoupané kilometry.
V Oskavě, kudy protéká stejnojmenná říčka, o níž ještě bude řeč, to bereme doleva přes most na Bedřichov. Čeká nás průjezd obcí, pak kus pod lesem a za chvíli už spatříme první bedřichovská stavení. Není to úplně estetický ráj, o kus dále však narazíme na pěkné domky a udržované chalupy. V tomto údolí je opravdu hezky, jen dojíždění za prací - hlavně v zimě - musí být docela drsné. Bedřichov, jako spousta jiných, býval sudetskou vesnicí. Založen byl v roku 1620 a rozvinula se zde hlavně železářská výroba. Dnes už ovšem jde spíše o zapadlou podhorskou vísku s oprýskaným kostelem a pobořeným areálem továrny MEZ. Mají tu malý lyžařský vlek a ideální prostředí pro rekreaci, takže na mnoha místech najdeme velmi pěkné chaty a chalupy. Areálem bývalé fabriky normálně vede silnice, po které musíme projet. Za fabrikou a několika dalšími domy už opět míříme do přírody. Cedule hlásí zákaz vjezdu motorových vozidel, troubení na trubku, lámání stromů, vyhrávání z kazeťáku a další radosti, které každý rozumný jedinec v lese běžně provádí. Na kole ovšem jet dále můžeme:) Zajímavé na tom je, že během cesty mě bez skrupulí minula asi tři auta, z toho jedno policejní. Opět budeme funět do kopečka, a to dále podél toku Oskavy. Zde nad Bedřichovem vlastně nejde ani tak o říčku, jako o horský potok se spoustou peřejí a kaskád. Existuje tu dokonce i něco, co bychom mohli nazvat vodopádem. Jde ale o vodopád velice malý - tak 80 cm výšky. Podobných je výše ještě několik. Voda v potoce přeskakuje členité podloží tvořené kamennými splávky a vytváří tak mnohá zákoutí, kde si milovníci dlouhých expozičních časů přijdou na své. K chatě Rabštejn se přenášíme časovým skokem, v němž vynecháme pár kilometrů nastoupaných po lesní silničce. Silnička sice skýtá několik odboček, ale cesta tam je opatřena značkami cyklostezky, tak nemáme kde zabloudit. V chatě je restaurace, kde si můžeme v případě zájmu dát nějaký ten gáblík.
Dobrodružnější povahy jej mohou spořádat venku na stolcích a lavičkách umístěných na asi dva metry vysoké sloupy. Pokud máme žízeň a hluboko do kapsy, poblíž dřevěných stojanů na kola najdeme studánku s příjemně chladivou vodou vytékající zdarma. Rabštejn není jen horská chata. Ve skalách, které jsou dnes vyhledávanou lezeckou lokalitou, stával už ve 13. století hrad. Ten po relativně zajímavé historii zpustl někdy v 18. století. Od té doby sloužil hlavně jako zdroj stavebního kamene obyvatelům Bedřichova. Proto z něj už mnoho nezůstalo. Ke zřícenině a skalám vede od chaty turistická stezka měřící asi 500 metrů. Na kole ji však nezdoláte, takže budeme pokračovat pěšky. Cesta vede do strmého svahu plného kamení. Toho je nejvíc pochopitelně hlavně na místě, kde stával samotný hrad.
Stoupáme podél dřevěného zábradlí mezi zbytky zdiva a vysokými skalními stěnami. K asi nejoblíbenější turistické atrakci Rabštejna - tedy skalní vyhlídce - vede ještě drsnější cesta, a to kus přímo po skále. Už odtud je pěkný výhled na okolní lesy, ale pokud si chcete dopřát maximum, čeká vás další adrenalin. Na vrchol skalní věže totiž musíte vyšplhat po asi pětimetrovém žebříku opřeném ve skalní puklině. Celkem úzké. Během lezení vzhůru jsem tu a tam dokonce šoural batohem o kámen. Hodí se i upozornění, že první příčka (po moravsku šprušla) se nachází výše nad zemí a bábinka se zatuhlými klouby se na něj pravděpodobně nevyškrábe. Odměnou za vynaložené úsilí nám budou krásné výhledy na Jeseníky. Uvidíte především kopce, skály a širý koberec podzimem zlátnoucích lesů. Po dostatečném pokochání se opět vrátíme stejnou cestou k chatě, potažmo ke kolu a můžeme zamířit domů. Asi nejlepší způsob je přes sedlo Skřítek, kam vede modrá turistická značka. Cyklisté ji mohou využít také, neboť vede po celkem pěkné asfaltce. Je sice opotřebovaná, ale pojedeme po ní do kopce a tudíž pomalu, takže nás její kvalita nemusí až tak znepokojovat.
Silnička se napojí na hlavní silnici mezi Šumperkem a Rýmařovem (směr Ostrava). Vyjedeme vlastně v Moravskoslezském kraji a zpátky do kraje Olomouckého přijedeme asi kilometr poté, co jsme z lesní cesty zabočili vlevo. Mineme motorest na Skřítku a pokud si chceme sjezd trochu okořenit, nepojedeme pořád po hlavní silnici, ale za první prudkou zatáčkou to vezmeme doleva na nenápadnou odbočku přes Klepáčov. Cesta je ovšem dost nerovná a pokud zapomenete na brzdy, vytřese z vás duši. Jistou kompenzací za toto nepohodlí je unikátní klepáčovský dřevěný kostelík, který při jízdě mineme. Na hlavní silnici se dostaneme u motorestu Ztracenka, odkud už do Šumperka dojedeme bez jakýchkoliv dalších komplikací.
Žádné komentáře:
Okomentovat