9. dubna 2013 v 19:14
Jak to tak vypadá, už snad doopravdy začne jaro. První takový vyloženě jarní den přišel v pondělí. To jsem byl sice po noční a nepříliš vyspaný, ale když pak polovička odjela odpoledne na chvíli s mimčama k babičce, bylo jasno. Už od listopadu mám cyklistické absťáky a nadávám na počasí. Tohle se přece nedalo propásnout! Fakt je, že uondán prací a neodstatkem spánku, měl jsem jisté tendence propadnout pohodlnosti a strávit ty vzácné chvilky doma před televizí. Nakonec se mi ovšem po krátkém boji podařilo sebe samotného přesvědčit, že to bych byl pěknej vůl. Navíc to byla příležitost vyzkoušet od nákupu dosud nevyzkoušené vybavení a doplňky. Původně jsem si pohrával s myšlenkou obléknout na sebe nové cyklistické tříčtvrťáky s gelovou podprdelní výstelkou, ale takový pařák teda zase nebyl. Nezažitý kus vybavení byla dnes přilba. Pořád mám sice dojem, že v ní vypadám blběji než obvykle (to je samo o sobě dost síla), ale jinak jsem s ní neměl žádný z očekávaných problémů.
Trasu jsem volil opět střízlivě. Nejen k časovému omezení plánovaným návratem potomstva, ale i k dlouhodobému zahálení vlastní tělesné schránky. Tak nějak si říkám, že bude rozumnější se ničit pozvolna a náročnost výjezdů volně stupňovat, než si naložit hned 100 km horských terénů a sesypat se z toho. Ostatně koleno z Pradědu před čtyřmi lety mě pobolívá dodnes a beru to jako poučení. Proto jsem v pondělí najel zatím jen nějakých 27 km. Kdo by nad tím číslem chtěl ohrnout nos, snad si odpustí námitky po nastudování vrstevnic. Byly to totiž docela solidní kopečky, i když existují horší. Domů jsem dorazil bez pár minutek přesně po dvou hodinách, což zahrnuje jak jízdu samotnou, tak fotopřestávky. Další údaje vám ale nepovím, protože jsem si doma zapomněl tachometr a vracet pro něj už se mi nechtělo. Myslím, že úvod to byl celkem vyčerpávající, a že teď už přišel čas na výjezd samotný:
Začátek klasika. V Šumperku kolem Benátek na Nový Malín a vzhůru do kopečka. Hodně mi vadil vítr. Zdá se, že co se větru týče, platí pravidlo, že fouká vždycky proti nám. A to i tehdy, když má stejný pocit cyklista frčící v protisměru. Další pravidlo říká, že proti větru pojedeme taky na zpáteční cestě, i kdyby to mělo být stejným místem v jakoukoliv dobu. Mezi Novým Malínem a Hrabišínem se silnice táhne kus mezi poli a kus pod lesem. Většinou do kopce. Je tam ale i jedna pěkná "houpačka", kde se však vyplatí dávat pozor na auta. Někteří řidiči tam jezdí jak hovada a úspěšně zvedají statistiku nehodovosti. V Hrabišíně se můžeme držet hlavní silnice nebo asi uprostřed dědiny zabočit doprava a výstup si zkrátit. Nic to nemění na počtu metrů nutných ke zdolání. Kratší varianta má tedy logicky i drsnější sklon. Loni (skoro přesně před rokem) jsem tady musel kus jít pěšky, protože mi chyběl potřebný převod. Tentokrát se mi podařilo vše vyjet. Sesednout jsem nakonec ale stejně musel úplně nahoře, kde se po cestě válely nějaké střepy.
Nemá smysl zbytečně riskovat. Doprava od hlavní cesty na Libinu vede úzká silnice k hrabišínské vlakové zastávce. Po zastávku se jede pěkně, potom začne tankodrom. Tankodrom ještě nějakou dobu kopíruje koleje na Olomouc, brzy však zatočí mírně vpravo a ještě zesílí na stoupání. Od Šumperka jsme nabrali kolem 100 m výšky, což se začíná projevovat. Ve stinných místech se na silnici drží zbytky sněhu. Když vyjedeme z lesa, ocitneme se u luk s pěknými výhledy. Docela mě překvapilo, že jsem tady potkal několik aut. Řidiči to asi bez ohledu na stav vozovky berou jako zkratku. Po kratším, ale příjemném sjezdu dojedeme na rozcestí, kde jsem loni točil vlevo na Obědné. Tentokrát jedu pro změnu doprava k Benkovu. Narozdíl od směru k Obědnému zde opět číhá stoupák a čas pro lehčí převody i zvýšené funění. Kousek pod vrcholem se můžeme pokochat výhledem na město Libina dole v údolí. Do Benkova se zase povezeme dolů z kopce, ale ještě se nevyplatí to moc rozjíždět. Za zatáčkami se skrývají kanadské žertíky matky Přírody v podobě sněhových ostrůvků, kde by snadno mohlo dojít k podklouznutí kola a následnému rozbití naší opečovávané držtičky.
Benkov profrčíme za průběžného kochání a brzdění. Mezi Benkovem a Dlouhomilovem jsou ještě asi dva kilometry silnice podél polí a lesa. Z Dlouhomilova do Hrabišína už to není z kopce, ale spíš po rovince. Cesta tu sice mírně stoupá a tam mírně klesá, ale v zásadě tomu můžeme říkat rovinka. Lemují ji především pole a pastviny. V ohradě vedle silnice se občas pasou koně, ale zrovna asi byli jinde. Přes Dolní Olešnou dojedeme do Hrabišína. Ona D.Olešná je už vlastně hrabišínská část. Profrčíme ke křižovatce, kudy jsme projeli už v začátku. Znovu vyšlapeme kopeček, zhoupneme se na automobilovými hovady oblíbeném úseku a sjedeme dolů do Nového Malína, potažmo až na okraj Šumperka. Výlet je u konce.
Žádné komentáře:
Okomentovat