Šumperák na cestách: Lanškroun, Krasíkov, zřícenina kláštera Koruna

Mapa Fotoalbum
89 km

Sice to ráno vypadalo na komplikaci, leč před devátou jsem už drtil pedály. Tentokrát jsem vsadil na silničku, protože kilometrů čekalo mnoho a chtěl jsem stihnout včas vyzvednout ty dvě miniatury ze školky. Balení proběhlo rychle. Na silničku se nechci tahat s batohem, takže můžu vzít jen to, co se vejde do podsedlové brašničky. Na triku nemám ani žádné kapsy, jako bývají na klasických dresech takže peníze, mobil, multiklíč, klíče a dvě müsli tyčky. Do držáku na rám ještě bidon s vodou a hurá do živlu.

Dlouhý rybník u Lanškrouna

Abych se věčně neopakoval, udělám v popisu trasy skok až do Horních Heřmanic, protože tam jezdím prakticky pokaždé stejně přes Zborov a Štíty a ani dnes tomu nebylo jinak. Zde už ale změna nastává, protože nepokračuji dolů k Heřmanicím Dolním, nýbrž po hlavní do kopce. Z domova se ten krpál zdál menší a realitu jsem již očividně zapomněl i s téměř pětiletou zkušeností dojíždění do Lanškrouna za prací autobusem. Teď mám však možnost napravit něco, co se s autobusem nedalo. Zajet do Mezilesí, kam jsem vždycky viděl jen směřovat šipku, případně flíček doma na mapě. Že to bude zapadákov je jasné, a kdo už pochopil moje zvrácené zaujetí pro taková místa, není jistě překvapen, že se tam prostě musím podívat. Ta odbočka se nachází až dál za osadou Chudoba, dá se říct, že na vrcholu celého stoupání. To, co do Mezilesí vede se asi dá s trochou fantazie nazývat silnicí. Přesto si ji moc neidealizujte a k obrazu tradiční asfaltky přičtěte spoustu výmolů zasypaných štěrkem. O to více a mile překvapí nový povrch přímo v osadě, která se skládá v podstatě jen z návsi - kapličky, kterou silnice obkružuje. Na příjezdu minete ještě malý hřbitov, hasičskou zbrojnici a pod stromem boží muka. Jako nic extra, ale dá se. Co mě vyloženě sralo, to byli ohromní psi štěkající zpoza plotů. Očividně si možnost dělat drsňáky užívali a já si raději nedomýšlel scénáře, kdy by se některému z nich povedlo přes vratce působící ohradu dostat. Raději dělám jen pár fotek a vracím se zpět na hlavní silnici. Zatáhlo se a teplota klesla, ovšem aspoň do Lanškrouna mě už čekají jen pozitiva. Dlouhatánský sjezd okořeněný dalekými výhledy k až k téměř rovné hradbě nízkého pohoří na obzoru. Pod kopcem leží obec Albrechtice, odkud do Lanškrouna vede relativně pohodlná cyklostezka. Lanškroun jako obvykle projíždím okolo zámku a dolů přes náměstí ke kiosku vedle supermarketu. Na tradiční zmrzku a minerálku nemám výjimečně chuť. Raději pofrčím na druhý okraj města k rybníkům, které jsem chtěl už dávno navštívit a někde tam schroupu druhou tyčinku. Ta první zařvala už na náměstí ve Štítech. K rybníkům se dá dostat několika způsoby a troufám si říci, že ten můj skrz postranní uličky je asi ten nejlepší. Jako první dojíždím k tzv. Krátkému rybníku - na poměry mého domovského Šumperska už tak docela velkého. Siluetu aleje na druhém břehu trochu sabotuje budova tovární budovy, ale jinak super. Mají tu krásný trávník, rybáře na břehu a hned vedle řadu obytných domů. Po šotolinové cestičce se dostávám k sousednímu rybníku Dlouhému. Ten je největší z asi pěti zdejších vodních ploch, takže dál už ani nepojedu. Na lavičce u břehu chroupu energii do dalších kilometrů a kochám se. Škoda té podmračené oblohy. S malou změnou se vracím k supermarketu v centru města a zahajuji návratovou fázi výletu. Jako obvykle přes Sázavu a Lubník do Tatenice, kde projíždím šikovnou uličkou, díky níž nemusím absolvovat jeden mírný, avšak otravný kopeček.

Na konci Tatenice opět změna oproti dřívějším projížďkám, protože pokračuji na Krasíkov. Za dědinou jsem na mapách nedávno "objevil" zajímavou zříceninu a rád bych ji viděl naživo. Krasíkov přináší další stoupání a poté mírný sjezd pod železniční tratí. Kousek odtud pak je zřícenině odkazuje směrová šipka. Ještě jeden kraťoučký, prudký výjezd a jsem na místě. No, nečekejte příliš. Z někdejšího kláštera Koruna Panny Marie zůstala jen čelní a dvě boční zdi. Nad portálem najdeme ještě dřevěnou zvonici, zcela jistě však postavenou nedávno. Celkový dojem nejvíce snižuje okolí. Musíte se sem dostat kolem zemědělského statku a kolem památky se pohybovat jen po úzké pěšině mezi elektrickými ohradníky. Co se historie kláštera týče, byl založen roku 1267 Borešem z Oseka a roku 1367 mu byly potvrzeny výsady samotným Karlem IV. Během husitských válek se tu neblaze podepsali husité, po jejichž řádění musel být klášter obnoven. Definitivní konec pak znamenala luteránská reformace roku 1550. Nemyslete si, že jsem zběhlý v dějinách, tohle jsem vyčetl z informační cedule u ruiny. Ta cedule je mimochodem taky už dost poničená. Ti husiti si prostě nejspíš nedají pokoj, hajzlové. S drobnou zajížďkou k Třebařovskému rybníku jedu dál, a to k obci Koruna. Ono je to trochu matoucí, že klášter Koruna stojí v Krasíkově a hned vedle se nachází Koruna - dědina. Holt se s tím musíte nějak popasovat. Skrze tuhle dědinu musím zase do kopce. Určitě ne tak drsného jako mnohé z těch již dnes absolvovaných, ale po všech našlapaných kilometrech dá přesto zabrat. Za novostavbou na kopci čeká sjezd. Aspoň první část je sice hodně prudká, ale aspoň po pěkné cestě. Za posledním domem vjíždím na tankodrom a štěrk, po němž se jede o poznání hůře. Na následujícím rozcestí točka vlevo a za chvíli jsem u menší vodní nádrže ukryté v lesích a lukách pod Hynčinou. Je tu opravdu krásně. Pár desítek metrů dále již najíždím na normální silnici. Tedy, normální... Ona asfaltka od Hynčiny na Hoštejn taky není nic rovného a zlepší se to až za křižovatkou s hlavní silnicí od Tatenice. Tam už frčím jako vítr, tedy v rámci možností toho, co dovolí silný protivítr. Ten se mě, sviňa, držel až domů. No a protože domů jsem to bral přes Hoštejn a cyklostezkou k Zábřehu, což jsem popisoval mockrát, tady celé to žvanění utnu. Vyjížďka sice měla svoje slabší chvilky, nicméně jako celek ji musím pochválit. Hlavně díky spoustě nově poznaných míst.

NĚKOLIK FOTEK K MOBILU (další ve fotoalbu pod odkazem výše)