Procházka přes Chocholík

Mapa  Fotoalbum
6 km

Zmínku o procházce z minulého úterý jsem si prozřetelně nechal do zásoby, což se nyní více než hodí. Maje totiž doma na povel chrchlající omladinu, tento týden se nejspíš nedostanu nikam a přijde vhod mít nějaký matroš v rezervě. Tedy... nečekejte nic, z čeho byste měli padnout na zadek a čtrnáct dní chroustat prášky na uklidnění. Naopak doufám, že půjde spíš o takovou poklidnou vlastivědnou vložku. Jinak to ani nebylo míněno.

To jsem měl zase jednou před noční a navíc musel odpoledne pro potěr do školky. Teoreticky mi nic nebránilo hned ráno vyrazit, jenže bych nesměl být tak líný. Už od probuzení se ve mně střídaly dvě polohy. 1) Je tam hezky, běž ven! vs 2) Nemusíš pořád někde lítat, seď a relaxuj. K možnosti č.1 jsem se přiklonil až relativně pozdě, čímž padly veškeré ambicióznější plány. Přesto jsem se vydal na autobusovou zastávku, odkud v 11:40 odjížděl spoj k hájovně nad Hrabenovem. Vytyčená trasa měří necelých 6 km, což bych měl v klidu zvládnout za méně než dvě hodiny.

Od hájovny vedou dvě turistické značky - žlutá a červenobílá. Já začnu na té druhé. Většina návštěvníků po ní šlape k rozhledně na Háji, já půjdu opačným směrem. Po cestě míjím jeden z Lichtensteinských kamenů, o nichž se dají na internetu najít podrobné stránky.

Hned ze začátku se mohu kochat výhledy, protože cesta vede poblíž hranice lesa a louky.

Později louky zmizí a okolo zhoustl porost stromů a křovin, přes něž už mnoho vidět není.

Značka odbočuje doleva pod svah, ale já teď půjdu mimo ni. Stále kupředu po šotolinové cestě, už od hájovny se zvedající do kopce.

Podzimní barvy gradují. Vypadá to na vrchol letošního příjemného podzimu. Brzy všechno opadá a začne směřovat k zimě. Podle předpovědi během pár dní.

Přicházím k místu, kde se cesta stýká se zelenou tur. značkou, kudy začínám sestupovat dolů. Míjím přitom i jedno atraktivní vyhlídkové místo, na němž si někdy spravuji náladu po zjištění, že rozhledna o kousek výše má zavřeno.

Z hlavní pěšiny sem stačí odbočit vyšlapanou cestičkou a pokud přeje počasí, výhled je bezvadný.

Za chvíli jsem na sedle U Červeného kříže. Nic zajímavého tu není. Jen dřevěný přístřešek, rozcestník tří protínajících se turistických značek a ještě několik stezek, kam značky nevedou.

Znovu pokračuji po červenobílé značce. Prudce stoupá ze sedla na vrchol kopce Chocholíku - souseda známějšího Háje. Většinou lesem, pouze před vyhlídkovým místem je třeba projít přes louku, která tu ovšem není dlouho a ještě před pár lety se od zarostlého okolí nelišila.

Nenápadná skalka opatřená rozcestníkem se nenachází přímo na vrcholu. Ten už jsem přešel nedlouho předtím, takže sem již zase cesta klesá.

Hlavní výhodou místa, oproti od skutečnému vrcholu, je výhled na Šumperk. Pokud skousnete, že zážitek maličko kazí větve, budete se vám líbit.

Nazpátek jdu ještě kousek po značce, ovšem na křížení s lesní cestou se dávám mimo ni. Asi se tu nedávno dost kácelo, což má i pozitivní efekty. Zvlášť ten, že člověk nekouká jen na stromy, ale občas dohlédne i někam dál.

Když vše půjde dobře, jsem za chvíli u pastvin a s trochou štěstí přes ně budu moci projít.

Scenérie Šumperka s horami v pozadí a krávami vepředu je od horního okraje ohradníku nesmírně poetická. Přitom si nemyslím, že by to tady mnoho Šumperáků znalo. Tím lépe, aspoň je tu ještě klid.

Obavy z neprůchodnosti ne ukázaly jako liché. Pěšinku k ohradě nic neblokovalo a sama ohrada byla rovněž prázdná, tudíž bez potíží přístupná.

Po žluté turistické značce je to do města už jenom pár minut chůze dolů po louce.

Doma jsem byl asi za hodinku a půl, což vlastně překonalo očekávání a zcela naplnilo požadavky, jaké jsem na tuhle procházku kladl.

Olympus E-PL3 + Panasonic Lumix 12-32 mm f/3,5-5,6 O.I.S.