9. 8. 2018

Litovelským Pomoravím do Litovle

Čistý čas 3:25 / Průměr 26,65 km/h / Maximum 44,8 km/h
91,32 km

Na kole jsem už asi dva týdny neseděl a nemůžu popřít, že to bylo zdrojem určitého druhu absťáku. Proto dnes, kdy se konečně čas k projížďce naskytl, jsem si ji chtěl užít naplno a navzdory faktu, že venku mají vrcholit vedra decimující Evropu. Nejhorší je vykopat se z domu. Ráno jsem musel s potěrem do školky a nakoupit, pak jsem si udělal snídani a zasedl k televizi, v níž mě zaujal dokument o pavoucích. Takže než jsem se rozhodl, že už teda opravdu musím vyrazit, čas pokročil. Vyjet se mi zadařilo až o půl desáté, v kterýžto čas sice ještě slunce nepálilo naplno, nicméně příslib solárního grilu pomalu začal nabývat konkrétnějšího rozměru. Výheň nastoupila brzy poté. Plán? Došlapat do Úsova a odtamtud se buď vrátit tradičně skrz Třeštinu (A), případně, budou-li síly, vystoupat k hájovně na Kluči a cestami přes kopec Bradlec se otočit až v Moravičanech (B). Cíl (C), jehož bylo nakonec dosaženo, vlastně překvapil i mě.

Litovel, snímek z roku 2010


Protože nemám rád návraty po stejné trase, vyrážím ku Novému Malínu a v Hrabišíně točím doprava. Mezilehlými dědinami do Lesnice a Leštiny, načež do Úsova frčím prakticky stejně jako se jezdí autem. Včera se Úsovskem prohnaly silné bouřky a následky jsou vidět všude okolo. Polámané stromy, příkopy plné bláta a na svazích jsou patrná místa jimiž se voda valila. V Úsově je zavřená silnice na Stavenici, ale nevadí. Mám dostatek sil k variantě B - výjezdu na Bradlec. Čekal jsem, že dojet k hájovně na Kluči bude náročnější, avšak šlo to docela pohodově. Od hájovny je pěkný výhled a potěšil strom obsypaný švestkami. S sebou vezený proviant jsem zredukoval na půllitrovou láhev vody, což je v takovém vedru snad až přehnaný minimalismus. Švestky tudíž přišly vhod i k chuti. Dodaly mi spoustu energie i náladu netroškařit. Obavy, že silniční kolo nebude na tuhle etapu nejvhodnější, se rychle rozplývají. Ono to vlastně není klasické silniční kolo. Mám ocelovou cyklokrosku, která musí něco vydržet a 28 mm pláště snad taky. Jak se ukazuje, vydrží. Někde bych asi měl raději širší gumy, ale i ty současné jedou dobře. První část trasy mírně stoupá, následuje prudší sjezd a pak je to spíš taková houpačka. Jen les a pár prázdných oplocených pozemků. Povrch většinou asfaltový - v překvapivě uspokojivé kvalitě, na pár místech betonové panely či štěrk, ovšem nic hrozného. Bonusem je příjemnější teplota. Díky lesu, stínu a noční bouřce je tu o dost chladněji. Dojíždím na rozcestí, kde stojí dřevěné odpočívadlo. Nápovědu o poloze mi dává hluk projíždějícího rychlíku. Mezi stromy dokonce rozeznávám míhající se vagony. Zde bych měl podle plánu B odbočit vpravo a přes Nové Zámky dojet do Moravičan. Jenomže všechno jde tak fajnově, až si říkám, že mi nic nebrání dojet až do Litovle. Zběžný průzkum mapy mě utvrzuje v rozhodnutí. Tohle dám! K odpočívadlu dojíždí banda důchodců na elektrokolech. Dáváme se do řeči a prý ve statku po cestě mají dobrou zmrzlinu. A znáte mě - jak je řeč o zmrzlině... Prý to nemůžu minout. Jak dodala jedna cyklistka s podivným úsměvem, podle čichu určitě ne. Nuže dobrá. Beru to tedy ne doprava, nýbrž vlevo. Cesta stejně jako prve - kus asfalt, kus panely, ale pro změnu i chvíli okolo větší louky s čímsi, co vypadá jako sad.


O okamžik později jsem na normální silnici, po níž odbočuji doprava. Za odbočkou číhá železniční přejezd a za přejezdem sympaticky se svažující cesta ve stínu listnáčů. Brzy jsem z lesa venku a přede mnou se rýsují budovy Nového Dvora. Tam by měli mít avizovanou zmrzku. Že zde mraženou pochoutku prodávají informuje cedule před statkem. Sám objekt nevypadá dvakrát výstavně a také začínám chápat co dotyčná myslela poznámkou o čichu. Statek slouží jako biofarma. Můžete si to tam projít a nasát agrární atmosféru (hnůj atd.). Ne zrovna reprezentativní dojem lehce vylepšuje malá prodejna krčící se za rohem nalevo od brány. Mají tam totiž zmrzlinu vyráběnou z vlastního mléka. Pokud byste chtěli něco jiného než sýr, tvarohový dezert nebo zmrzku, běžte jinam. Nic jiného nemají. Vybral jsem si z dózy "syrovátka s citronem". Kopeček za dvacku, ale solidní porce. Chuťově dobré. Taková ta poctivá chuť a v kombinaci s citronem osvěžující. Domlsal jsem, nechal si doplnit vodu v bidonu a je třeba pokračovat. Vedro je úmorné a navíc od startu jedu v protivětru. Pokud existuje nějaká spravedlnost, nazpátek budu mít vítr v zádech. Do Červenky jsou to dva kilometry. Na křižovatce doprava a za chvilku přijíždím do Litovle. Tento okraj města je průmyslový, takže na pohled žádná sláva. Také aut tudy jezdí hodně. Holt výpadovka k dálnici na Olomouc. Nejlepší bude co nejdřív zamířit k centru, což se daří na kruhovém objezdu a poté první uličkou napravo. Projíždím sídliště, přes most a po další ulici jsem na náměstí Přemysla Otakara. Je tu morový sloup, spousta historických budov a dominantu tvoří radnice. Radniční věž bývá přístupná veřejnosti a prý poskytuje skvělé rozhledy. Měl bych to konečně někdy otestovat, ale dnes raději ne. Chci dojet včas domů a vyzvednout prcky ve školce. Dávám si jen džus v cukrárně a pak opět nasedám na svého ocelového oře. Okrajem Litovle opouštím rušnou silnici a využívám dobrodiní nenápadné cyklostezky k obci Víska.


Z Vísky vede stejná cyklostezka do Sobáčova a ze Sobáčova do Mladče, kde plné parkoviště značí úmysl mnoha lidí zchladit se uvnitř zdejších jeskyní. Po nadjezdu překonávám dálnici a v oblouku sjezdu najíždím na polňačku. Částečně asfaltovou, jenomže asfalt je rozflákaný a zasypaný štěrkem a stavební sutí. Pro silničku nic moc, tak jedu pomalu a modlím se, aby se mi na kole něco nerozsypalo. Původně jsem chtěl jet přes Nové Zámky, jenže tam mě nepustí uzavírka, a proto musím tudy. Mám štěstí - drkotání tankodromem jsem přežil bez újmy a poté, co jsem zase najel na silnici poblíž Mitrovic, už by mělo být všechno v pohodě. Silnice mezi Doubravicemi a Moravičanami je plná děr, přes Moravičany se jede po kostkách. Asi abychom my, cyklisté, neměli všechno moc jednoduché. Z Moravičan do Mohelnice již vede pěkná cyklostezka. V Mohelnici točím na Třeštinu. V Háji u Třeštiny cedule hlásí znovuotevření zdejší známé restaurace, tak si říkám, že bych si tam zajel na kofolu. Bohužel se ukázalo, že mají zavřeno a cedule asi nebyla myšlena tak vážně jak se mi zdálo. No nic, další občerstvovací čekpojnt čeká v Leštině. Těch devět kiláků ještě vydržím. A vydržel. Očekávaný kiosek byl sice zavřený, ale otevřeno měli v trafice naproti. Jakýsi děda uvnitř mi prodal chlazenou minerálku, kterou jsem završil průběžné doplňování tekutin na externích bodech a nyní už zbývá jen dojet domů. Bez experimentů jedu na Sudkov a Dolní Studénky a u paneláku jsem ve tři čtvrtě na dvě. Půl hodiny na sprchu a školku, ale to už sem nepatří.

Suma sumárum super výlet. Kazil ho jen protivítr v první polovině a šílené horko, se kterým jsem ale musel počítat. Radost mi udělala snadná průjezdnost severní části Litovelského Pomoraví a navštívení několika míst, kde jsem dosud nebyl. Navíc po trase nečíhaly žádné výraznější kopce, nepočítám-li ty, co jsem pro zpestření absolvovat záměrně. Všechno jsem objel na pohodu a přesto v dobrém čase. Celé dohromady je to víc, než v co jsem doufal. Paráda :-)

NĚCO MÁLO FOTEK Z MOBILU

Hájovna na Kluči u Úsova

Pohled do krajiny Úsovska

Pauza na švestkovou svačinku

Cesta přes Bradlec

Odpočívadlo v Litovelském Pomoraví

Louka uprostřed lesa

Náměstí Přemysla Otakara v Litovli

Cyklostezka z Litovle do Vísky

Mezi Sobáčovem a Mladčí

Mladeč

Polňačka podél dálnice

Moravičany


2 komentáře:

  1. Tomáši, skvělé! :) Máš můj obdiv :), mně to v těch vedrech vůbec nešlapalo ;) :). Už aby se ochladilo, u nás už je docela příjemně :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, děkuji. Takovéto trasy nejsou u mě úplně pravidelné, ale čas od času si nějakou dopřeji a je to fajn :-) Včera se ochladilo i u nás a také jsem za to rád. Teplo mám rád, ale to dvouměsíční vedro už bylo příliš. Měj se krásně :-)

      Vymazat