Šumperák na cestách: Na Lázek

Mapa web / Fotoalbum
74,28 km

Po předloňském automobilním a loňském cylovýletě na Lázek (nejvyšší kopec Zábřežské vrchoviny, 714 m) jsem si usmyslel, že tam budu na kole jezdit každoročně. Takovou jsem měl radost, že je rozhledna po rocích chátrání zase přístupná turistům. Dnes se důkladně zamýšlím nad úmyslem tento plán zrušit.

Vyrazil jsem kolem čtvrt na jedenáct dopoledne. To už bylo pěkné horko, ale nakonec se nepotvrdily obavy, že cesta bude úmorná. Jasně že v kopcích jsem se zpotil, občas mi přišlo, že se courám, ovšem kontrolní úsek Šumperk-Štíty jsem zvládl v tradičním čase a ani se necítil vyloženě zničený. Dokonce i následující výjezd do Cotkytle a dále na vrchol Lázku proběhl vesměs bezbolestně. Bohužel hned u odbočky ze silnice k rozcestníku pod Lázkem se mi potvrdilo to, co jsem již před týdnem četl na internetu. Výmluvně to předesílala zpráva připnutá na stromě: ROZHLEDNA MIMO PROVOZ. Tak nějak z povinnosti jsem nahoru stejně vyšlápnul. Vstup zahrazen kovovou mříží, všude kolem tabulky SOUKROMÝ POZEMEK a mrtvo. Za chatou jsem si všiml zaparkované dodávky, ale žádného člověka. Tedy jednoho ano - taky cyklisty. Vyfuněl sem chvilku přede mnou a stejně jako já zklamaně zíral na to dopuštění. "Pamatuju si to tady úplně jinak", konstatoval smutným hlasem. No, to já taky, chlape.

Nemělo cenu se déle zdržovat. Chtěl jsem si po letech projet cyklostezku mezi Tatenicí a Herborticemi, tentokrát opačně. K tomu je třeba vrátit se do Cotkytle a u kostela to vzít doleva. Doleva a dolů - silnice klesá hodně prudce. Nějakou dobu se frčí Cotkytlí a přejezd do Herbortic, což je cotkytelská část, poznáte jen podle malé tabulky u silnice za křižovatkou. Nižší konec Herbortic vypadá přívětivěji než horní. Udržované chalupy, roubenky a pozemky, o něž je očividně pečováno. Ještě před těmi posledními domky končí dosud relativně pěkný asfalt a vystřídá ho asfalt velmi hrubý, plný kamení a štěrku. Do Tatenice je to odtud cca 6 km téměř výhradně sjezdu údolím Hraničního potoka. Potok se jmenuje Hraniční, neboť odděluje Moravu od Čech. Díky tomu, že teče chvíli po jedné a chvíli po druhé straně cesty, i projíždějící cyklista vlastně několikrát tuto hranici překročí (..teď jdu na sever, normálně na sever.... - a už jdu na jih!). No a protože pendlování mezi historickými zeměmi by byla samo o sobě nuda, je toto realizováno nikoliv po mostech, ale skrze brody. Přesně vám to nepovím, ale odhadem jich bude pět nebo šest. Nyní jsou vedle brodů i lávky, ale ještě před pár lety jste se museli namočit tak jako tak. Namočení není nijak brutální. Nohy se vám pod hladinu nedostanou a na dně leží betonové panely. Maximálně vás postříká voda od kol, ale v tomhle vedru jde spíš o vítané osvěžení.

V Tatenici poté vyjedeme v jedné z bočních ulic, která se později napojí na hlavní silnici. Měl jsem nutkání vrátit se domů oklikou přes Hynčinu a Křižanov - další krpál. Nakonec jsem to ale zavrhl. Ne kvůli krpálu, nýbrž kvůli silnému protivětru. Domů jsem tedy dojel nejkratší cestou přes Hoštejn a Zábřeh, což v tom fučáku bohatě stačilo, abych dorazil totálně vyšťavený. Letošní výjezd na Lázek si tedy odškrtávám a váhám zda to neškrtnu úplně i do budoucna. Alespoň do doby, než bude rozhledna zase přístupná.