Šumperák na cestách: Zřícenina hrádku Szczerba a rašeliniště Pod Zielencem

Související: Klodsko * Klodská pevnost * Vodopád Wilczky

Už z těch názvů vyplývá, že dnešní reportík bude ze zahraničí. Po několika dílčích neúspěších jsme se s kolegou Pavlem konečně domluvili na společné akci, která nakonec klapla. V plánu nebyl mimo pevnost v Klodsku žádný konkrétní cíl, ale během plánování se jich nakonec pár vyrýsovalo. Tedy s tržnicí v Kudowě-Zdrój jsem původně zcela nepočítal, jenže Pavel dostal doma pověření sehnat něco konkrétního, a protože obstaral dopravu, přece mu do toho nebudu kecat. Je jasné, že sám jsem tam cosi nakoupil taky a alespoň jsme stylově vyřešili stravování. Ta rakovinová klobása a "turek" v kelímku u tržnice dodal celé věci punc exotiky. Ostatně kdybyste se někdo chystali do Bangladéše, Zimbabwe nebo do Pákistánu a chtěli si natrénovat kulturu tamní pouliční gastronomie, zde máte skvělý cvičební prostor. I s ikonickými boudami z vlnitého plechu okolo. Ale to jsem odbočil.

Vecpat celý výlet do jednoho článku dost dobře nejde, takže ho rozdělím do čtyř částí a tohle je ta první. V podstatě jde o dvě zastávky na trase do Kudowy. Obě místa leží trochu mimo cest jimiž se obvykle jezdí, byť ne zase příliš daleko a po tamních okreskách se k ním dostanete pohodlně.

HRAD SZCZERBA ( mapa )

nese v českých mapách také pojmenování Šnaleštejn, což paradoxně zní snad ještě dovočeji, než v polštině. Není známo přesné datum kdy byl hrad postaven ani jméno vlastníka. První zmínka pochází z druhé poloviny 13. století, kdy jej král Václav II daroval řádu cysterciánů v Kamieńci Zabkowickem. Poprvé byl poničen roku 1318 a po obnově přešel do vlastnictví českých rytířů. Z roku 1358 pochází dokument, že vlastníkem se stal Otto von Glaubnitz. Roku 1428 hrad dobyla a poničila husitská vojska a od té doby zůstal ruinou. Kamenivo bylo částečně rozebráno na stavbu pivovaru ve vsi Roźanka. Do dnešních dnů se zachovala část hradeb, kus zdi věže a pár zdí dvou obytných budov.

Od parkoviště vede ke zřícenině modrá turistická trasa o délce pouhých 300 metrů. Musíte sejít do údolí potoka a poté se vybelhat na ostroh s nadmořskou výškou 520 m, na němž ruina stojí. Přímo mezi hradby se dostanete po dřevěných schůdkách, které jsou teď na podzim vlhké a nepříjemně kloužou. Hrad lze obejít po pěšině kolem příkopu, kde najdete také dřevěný přístřešek s ohništěm. Vstup je samozřejmě bezplatný a na vlastní riziko.

Parkoviště poblíž stezky k hradu

Lávka přes potok

Informační cedule u hradu (popis je sice v polštině, ale dostatečně srozumitelný, abych z něj mohl čerpat informace pro tento text)

Pohled z protější skalky

Uvnitř hradeb

Altánek na valu někdejšího příkopu

RAŠELINIŠTĚ POD ZIELEŃCEM ( mapa )

Zieleńiec je moderní lyžařské středisko na polské straně Šerlichu a prakticky hned na protějším kopci se rozkládá přírodní rezervace rašeliniště. Musíte k ní odbočit z hlavní silnice a kousek popojet silnicí vedlejší, pročež narazíte na skromné parkoviště a dřevěný přístřešek - ideální místo k zahájení procházky. Rezervace se rozkládá na jakési náhorní plošině a na tu plošinu musíte z údolí vystoupat. Kopci se tedy nevyhnete a alespoň její první část je citelně prudká a mokré kořeny v kombinaci s bahnem občas podklouznou. Druhá půle celkem asi kilometrového pochodu už je mnohem pohodlnější. Nejen díky jakés-takés rovince, ale i díky zpevněné šotolinové cestě vedoucí k cíli. Závěrečný kousek absolvujete po dřevěném chodníku. Také zde se hodí upozornit na klouzání v případě, že bude vlhko, jakože v našem případě vlhko bylo. Na konci chodníku čeká dřevěná rozhledna. Nahoru se šplhá ani ne tak po schůdkách jako po žebřících a výhled se nekoná do žádných dálav, nýbrž výhradně na plošinu rašeliniště. To si můžete představit jako nápadně rovnou, jakoby propadlou plochu lesa porostlou nižšími stromy (co jsem postřehl, zejména zakrslými borovicemi). Komercí zhýčkané jedince to na prdel neposadí, ovšem o pěknou procházku se jedná určitě a zajímavé je to taky. Tak až pojede okolo, vzpomeňte si na mě a stavte se tam.