19. 10. 2019

Písečná, skalní město a jeskyně Na Špičáku, Široký Brod

Mapa web  Fotoalbum
cca 6 km


V předchozím článku jsem naznačil, že sobotní výlet nebyl jen o jeskyních, takže se dnes mrkněme na všechno ostatní. Půjde o trasu měřící přibližně šest kilometrů, k čemuž je potřeba dodat, že kdybych nebyl vůl a důsledněji se držel značek, stihl bych ještě supíkovickou vápennou pec a procházku si zhruba o půl kiláku natáhl. Bude to tedy vesměs o krajině a bez památek, ale i s tím se dá žít.

Prostřednictvím autobusových linek jsem se dostal na zastávku Písečná, kino. Volba padla na ni, protože byla nejblíže k jeskyním Na Špičáku, kam jsem se plánoval podívat delší dobu. Od zastávky je potřeba dojít k blízké vlakové stanici a posléze po modré značce. Správní budova jeskyní je vzdálená něco málo přes kilometr, kterýžto úsek vede převážně do mírného kopečka. Nejprve kolem silnice a jakési fabriky k rekreačnímu areálu nad zatopeným lomem Florián. Všechno je bohužel obehnané plotem a přístupné hotelovým hostům, tak dělám jen fotku přes plot a jdu dál. Nejdřív krátkou alejí, pak kus pěšinkou pod silnicí a v závěru po asfaltové silničce vedoucí k parkovišti u jeskyně.
Na parkovišti stojí polský zájezdový autobus a paní v pokladně mě varuje, že budu muset asi 40 minut počkat, protože Poláci mají prohlídku zarezervovanou na daný čas. Na můj dotaz ohledně zajímavostí, které bych si za tu dobu stihl ještě projít, mi doporučuje skalní město přímo za budovou. Nikdy jsem o zdejším skalním městě neslyšel, takže mám jisté pochyby. Jenomže čtyřicet minut je čtyřicet minut a určitě bude lépe je strávit čímkoliv jiným, než sezením na lavičce. Pro obyvatele Broumovska nebo Českého ráje má sousloví "skalní město" asi jiný rozměr, ale já jsem byl docela mile překvapen. Skály, na které narazíte už po pár desítkách metrů chůze nejsou žádní drobečkové a najdete mezi nimi spoustu zajímavých zákoutí. Vlastně bych měl okolnostem poděkovat, protože bez onoho zpoždění by mi existence tohoto místa zůstala utajena. A navíc už tuším, od čeho dostal vrch Špičák svoje jméno. Sázím na palisádu kamenných hrotů trčících vedle sebe poblíž vrcholu kopce. 
Prohlídku jeskyní jsem v pohodě stihl, ovšem neboť jejich podrobný popis jsem sepsal minule, zde si ušetřím opakování téhož a přiložím místo něho link na předchozí článek. Shrnuto jednou větou, bylo to fajn, ale našli byste i lepší.


V plánu je pokračovat po zelené turistické značce, která mě vede úzkou pěšinkou částečně lesem a částečně přes paseku k pastvině. Značení sice míří skrz, ale mají to výborně řešené jakýmsi průlezem z drátů, kterým člověk snadno projde, ale pro krávu je úzký. Geniálně jednoduchý příklad pro majitele pastvin mého domovského Šumperska, kde bývá značka vedená přes pastviny problémem.
Tady jsem také udělal zásadní chybu, nezkontroloval si mapu a suverénně vykročil doprava dolů z kopce. Správně by bylo doleva k Supíkovicím, kde mají starou vápenku, k níž jsem chtěl původně také dojít. Takhle jsem ji bohužel prošvihl. Přínosem mého navigačního selhání byla úspora času. Když chcete stihnout spoj domů, zvláště z takových končin, přijde časová rezerva vhod.
Další etapa sestávala víceméně z polních cest. Nejprve štěrkových, poté travnatých a mírně se svažujících k obci Hradec-Nová Ves. Zde bych vypíchnul krásný kamenný most klenoucí se nad tratí z Jeseníku do Mikulovic. Nahoře nemá klasickou asfaltovou ani dlážděnou vozovku, ale okolní travnatý povrch skrze něj volně přechází na druhou stranu. Je to svým způsobem poetické a aby té poezie nebylo příliš, na obzoru byla jako dramatizující vidět oblačnost "přetékající" hřebeny Jeseníků ze šumperské strany.
Následující sestup do Hradce se obešel bez překvapení a pamětihodnějších okamžiků. Na jednom keři jsem sice našel viset srnčí lebku, ovšem kvůli tomu se sem nikdo vláčet nebude, že? V rámci dostatku času jsem si stihl projít ještě část dědiny a došmajdat na vzdálenější zastávku, než bylo původně v plánu. Ne že by na tom úseku bylo něco extra, ale přišlo mi lepší ujít pár kroků navíc, než tvrdnout další čtvrthodinu.
Spoje jsem stihl krásně. Nejprve autobus do Jeseníku a pak vlak do Zábřehu, kde se musí k Šumperku přesednout na lokální motoráček. Výlet tedy +/- vyšel, byť bez vápenky v Supíkovicích.
Na závěr malé meteorologické povzdechnutí. Je už jakýmsi pravidlem, že v okolí Šumperka obklopeného kopci se často a déle než jinde zdržuje mlha. Zatímco za kopci mají slunečno, město tone v šedi a mě to každoročně mrzí. Tohle byl modelový případ. Kousek pod Červenohorským sedlem se autobus vyšplhal nad tu mokrou sračku a zbytek výletu jsem měl prakticky pořád krásné počasí. Během návratu, ve vlaku, jsme vjeli někde u Lipové zase do mlhy a bylo po sluníčku. Já vím, že s tím nic nenadělám, ale musel jsem si aspoň postěžovat.

FOTKY
Nikon D90 + Tamron 17-50 mm f/2,8 VC

 Zastávka Písečná, kino

Hotelový resort nad lomem Florián 

Pohled přes plot 

Pěšina k jeskyním  

Skalní město na Špičáku 



Jeskyně Na Špičáku

  
Turistická trasa od jeskyní k Supíkovicím


Průchod pastvinou

Cestou do osady Hradec

Polňačky

Mlha přelévající se přes hory z druhé strany




Most nad železnicí 

Mikulovice-Hradec



Most přes řeku Bělá

Autobusová zastávka Mikulovice, Široký Brod, pošta


1 komentář: