Třeština, Moravičanské jezero, Krchleby, Bozeňov

Mapa jpg  Fotoalbum
65 km

Lenost posledních dní dnes ráno velela nebýt příliš ambiciózní. Vyjet si tak na hodinku, snad hodinku a půl někam po rovince. Pěkně na pohodu na silničce, nehnat se a spíš si sám před sebou "odbýt" pár kilometrů, protože sedět za takového počasí doma by bylo "na přesdržku". Jenže právě ono krásné babí léto způsobilo, že jsem venku strávil dvě a tři čtvrtě hodiny a ujel zhruba 65 km, navíc nikoliv pouze po rovině.

Start v 9:45. Nejhorší je vymotat se z města. Ještě že Šumperk není tak velký a venku jste za pár minut. Stále přesvědčen, že venku budu jen chvíli, jedu na Dolní Studénky a vlastně pořád po silnicích až do Hrabové, kde jsem měl v plánu udělat taktickou odbočku a návrat. Ovšem protože mě netlačí čas a počasí vyloženě svádí, říkám si, že dojedu až k "bagru" a domů se obrátím v Mohelnici.

Dubicko

Za Dubickem sjíždím od pohledu opotřebovanou silnicí ke Třeštině. Ještě pořád mě příjemně překvapuje pohodlnost mé silničky. Ten ocelový rám a 28 mm pláště dělají i na záplatách divy.

Lány u Třeštiny

Frčím třešňovou alejí skrze pole táhnoucí se po obou stranách. Opar kazí výhledy, ale to teplo a odstíny začínajícího podzimu mají svoje kouzlo oparu navzdory.

Hřbitov v Třeštině

Přímo Třeštinou se mi nechce, takže volím okliku po zemědělské silnici, jenž mě od hřbitova provede poli kolem statku a po níž vyjedu zase na druhém konci obce. I zde jsou pěkné scenérie polí a remízků v nich.

Moravičanské jezero

Za necelou hodinu jízdy jsem u "bagru", oficiálně Moravičanského jezera. Jsou to ve skutečnosti dvě rozsáhlé vodní plochy vzniklé těžbou štěrkopísku a propojené kanálem. Zdejší čistá voda přes léto láká davy koupání chtivých návštěvníků, přičemž oficiální zákaz vstupu nikdo neřeší. Teď ráno je tu klid. Hladina jako zrcadlo a úžasná pohoda.

Cestička pod tratí u zahrádkářské kolonie na okraji Mohelnice

Průjezd na kole skrze město Mohelnice je obvykle opruz. Podél rušné silnice sice vede cyklostezka, ale že by šlo o nějaký plezír se říci nedá. A tak jsem se nyní odhodlal k improvizaci a za železničním mostem poblíž zdejšího nádraží odbočil doprava. Vede tam kus asfaltové cesty, pak štěrk a za garážemi přijíždím k zahrádkářské kolonii. Okolo plotu sjíždím pěšinkou k potoku, již po panelech podjíždím trať a objevuji se u garáží za fotbalovým hřištěm. Podle mapy se teď stačí držet podél potoka.

Mohelnice, sídliště na ulici Vodní

Plán se daří. Jedu po liduprázdné stezce sídlištěm, žádný hluk provozu ani uhýbání před auty. Bezva! Menší komplikace nachází na křížení stezky Vodní ulice s ulicí Zábřežskou, kde tuhne čerstvý asfalt. Musím vzít kolo na rameno a proplížit se obrubníkem lávky na druhou stranu. Zde jsem udělal chybku v tom, že jsem se pak vrátit na původní stranu potoka a později jej musel přejet jinde a méně pohodlně. Nicméně jsem v parku. Mimo jiného zde stojí památník v místě, kde byl upálen děkan Lautner ze Šumperka. Během čarodějnických procesů na Šumpersku a Velkolosinsku se stavěl proti inkvizici (viz kniha nebo film Kladivo na čarodějnice) a sám na to škaredě dojel.

Křemačovský rybník

Objíždím autokemp s rekreačním areálem a mířím ke Křemačovu. To už je jasné, že i návratovou trasu si dnes protáhnu. Ostatně proč by ne? S ohledem na špeky hromadící se mi na břiše potřebuji pohyb jako prase drbání.

Státní věznice hrad Mírov

Po zastávce u Křemačovského rybníka projíždím Křemačovem a odbočkou doprava začínám stoupat do svahů Zábřežské vrchoviny. Za místním hřbitovem se nabízí docela pěkný výhled na nechvalně známý mírovský hrad, jinak prý nejdrsnější věznici v zemi.

Mezi Křemačovem a Řepovou

Přes kopec sjíždím působivou zvlněnou krajinou do Řepové. Nejsnazší by bylo vzít to na Slavoňov a přes Lukavici zpátky, avšak má nálada je natolik euforická, že volím náročnější "krchlebskou" variantu. Bude to sice krpál, ale nějaký ten joul energie vydaný navíc mi jedině prospěje.

Krchleby

Krpál dostál očekávání. V podstatě jej nepřekonal ani neumenšil, a ačkoliv jsem se během výstupu zapotil, nemohu říci, že nepříjemně. Nepříjemné bylo bohužel zjištění, že zamýšlené pokračování do Pobučí mi hatí uzavřená silnice. Můžu to risknout a do Pobučí jet, ale pokud to projet nepůjde, budu se muset kodrcat neznámými polňačkami kdoví kudy. Na horském kole bych to asi risknul, ale mtb s sebou nemám.

Cesta mezi Krchleby a dvěma bušínovskými přehradami

Ani možnost B - sjezd na Dolní Bušínov, není nic lákavého. Jel jsem tudy v minulosti nahoru i dolů na "horáku" a už tehdy nadával. Se silničkou, potažmo cyklokroskou bude průjezd ještě horší. Inkriminovaný úsek měří asi kilometr a tvoří ho dnes už vlastně jen kamení. Mezi navážkou šutrů lze občas rozeznat cosi jako pozůstatek asfaltu, který však místo toho, aby pomáhal, tvoří vysoké schody. Kvůli vlhkému povrchu, sklonu a silničnímu "obutí" jsem musel jet opravdu hodně pomalu a dost brzdit. S tím se však pojí i zahřívání ráfků. Na posledních sto metrech mi už přišly tak horké, že jsem zbytek raději došel pěšky, než abych riskoval přehřátí a prasknutí pláště.

Přehrada Na Jahodné v Dolním Bušínově

V dalších úsecích již naštěstí žádné nástrahy nečíhají. Ještě jsem projel kolem přehrady dolů na silnici u restaurace a zbytek už probíhal bez větších potíží. Na letargické semafory u Nemile a roje mušek v aleji za Zábřehem si stěžovat nebudu, protože to jsou prkotiny. Tohle byl dost možná jeden z posledních letošních "větších" výletů a já jsem za něj rád.

Foto: Mobilní telefon Honor 4C