Na hradě Bouzov

V týdnu jsme si s potěrem udělali krátký výlet na Bouzov, který platí za jeden z nejhezčích hradů v ČR. Kdo si neví rady s polohou, tomu by mohl pomoci tento odkaz. Pro šestileté děti by asi bylo zbytečné platit za celou prohlídku, tak jsme zvolili tu nejkratší na věž. Oficiálně nese název Bouzov z ptačího pohledu. Jedna z ratolestí se šprajcla, proto jsem na hrad šel pouze s tou druhou a sabotérka zůstala s mámou čekat na nádvoří.

Před hradem si naši čekající skupinku vyzvedl mladý průvodce a vyrazili jsme. Než došlo na výšiny, zavedl nás nejprve do poněkud přízemnějších prostor. Soudní síň mě překvapila tím jak je malinká. Lavice napravo byla určena souzenému, soudce seděl za mřížovím po levici. Prý se tím eliminovalo riziko, že odsouzený v budoucnu soudce pozná a bude se mstít. Hradní justice ostatně praktičností nešetřila ani jinde. Hned v podlaze místnosti se nachází mřížovaný poklop vedoucí do šatlavy a komu by to nestačilo, ještě o patýrko níže najde hladomornu. Moc by tam toho ovšem neviděl, neboť v hladomorně nejsou žádná okna a tedy ani světlo. Patřičný respekt středověkého soudnictví dokreslují okovy a pranýře visící na zdech. Dnešní vězni si holt žijí jako v bavlnce, čehož si, rozmazlenci, mnohdy dost neváží.

Noticka autora: Pokud to vypadá, že se malá na mříž kouká s obavami jako bych ji tam chtěl zavřít, jde o podobnost čistě náhodnou. A navíc si už doma prý bude pokoj opravdu uklízet.

Po točitém schodišti se přesouváme o patro výš. Zde se nacházejí sádrové odlitky nejrůznějších ornamentů, sošek a dalších věcí z celého hradu.

Další podlaží působí prostorněji a skýtá nejen dobovou místnost opatřenou jedním ze čtyř bouzovských krbů, ale též policemi s odlitky několika druhů kachlí.

Kachličky, použité převážně na kamnech, jsou prý vždy jiné. Já je moc nezkoumal, protože bylo třeba hlídat potomka a uhýbat dalším návštěvníkům ze skupiny, aby mi nezacláněli před objektivem.

Schodiště k bytu hlásného je již o dost užší, nicméně sám byteček se mi moc líbil. Proti naší panelákové krychli má se všemi oblouky a okrouhlým tvarem prostě vyšší estetickou hodnotu - to nelze popřít. Jednoduché, leč praktické vybavení je jedním z bonusů. Tedy až po ne úplně praktickém přístupu. Sám nábytek se jistě nevešel jak na schodiště, tak ani do kulatého otvoru pod poklopem v podlaze. Dnes bychom tomu říkali servisní šachta. Tipuji, že vybavení sem muselo být vytaháno po částech a sestaveno až na místě.

Funkce hlásného je předpokládám jasná už z toho slova. Takový středověký tlampač, jaký vídáme na vesnicích. Jen s tím rozdílem, že před každým hlášením zřejmě nepouštěl do éteru dechovku a místo mikrofonu se musel spoléhat na hlásnou troubu stojící pohotově vedle postele. No a aby slyšeli opravdu všichni, bylo potřeba hulákat ze správného, ideálně vyvýšeného místa. Proto měl z obýváku hned dvěma dveřmi přímý vstup na ochoz věže.

Tento ochoz je vyvrcholením celé prohlídky. Na pokyn průvodce se chodí po směru hodinových ručiček, aby se návštěvníci nestrkali a dostalo se na každého. Celá věž se tak dá obejít kolem dokola a rozhled z ní je skutečně nádherný.

Pohled na nádvoří hradu. Pod bílou věží je vstupní brána. Hlavní vstup do hradu se nachází za padacím mostem, jehož část je vidět na fotce úplně dole.

Jedna z bočních částí hradu.

Řekne-li se Bouzov, každý si vybaví pohádkový hrad. Hrad ovšem stojí na okraji stejnojmenné obce. Žádná megapole, spíš takové menší městečko, které z hradu celé snadno obhlédnete.

Vidět je až k Jeseníkům, byť zrovna ten ten nevyšly ideální podmínky pro daleké rozhledy. Každý místní však spolehlivě rozezná lom ve Vitošově a město Mohelnice.

Tím bych report zakončil. Bouzov je zkrátka nádherný hrad v krásném prostředí Zábřežské vrchoviny. Bylo zde natočeno několik pohádek, předloni jsem tu dokonce potkal Jeana Reno s honkongskými filmaři, takže asi i něco divočejšího. Bez filmařů je tu rozhodně klidněji a mohu-li doporučit, mimo prázdniny zřejmě taky. Pokud budete mít možnost, zastavte se.