Ujeto 69,55 km / Čistý čas 3:08 / Průměr 22,13 km/h / Maximum 71,72 km/h
Už samotný start v největším poledním pařáku věštil, že selanku čekat nelze. Tohle přesvědčení ještě posílil silný vítr vanoucí od severu, proti němuž jsem se částečně zničil už cestou pod kopec. Tím mám na mysli odbočku za Kouty nad Desnou. Terén sice zvolna stoupá už od Šumperka, ale člověk to příliš nepociťuje. Takže se dohodněme, že skutečný stoupák na Stráně začíná zrovna zde.
První kilometry nejsou náročné. Pravda, silnice se zvedá o něco citelněji, než dosud, ale jde to. Přituhne ve stoupání na hráz spodní nádrže, někde u rozcestí k elektrárně. Momentálně je tam dokonce značka, aby cyklisté kvůli stavebním pracem v přehradě sesedli a šli pěšky. Já to normálně projel a nikdo mi nic neřekl.
Další komplikace přišla na řadu později u koncové části nádrže. Loni na podzim došlo k tragické nehodě, během níž byl do přehrady potopen pojízdný jeřáb. A zrovna ve chvíli, kdy jsem se tam vydal já, jej technici vyprošťovali a chystali k transportu. Obnášelo to uzavírku silnice, kvůli níž jsem musel půl hodiny stát na mostě a čekat, až mě pustí dál. Vlastně jsem mohl čekat i mnohem déle, kdybych se nevecpal mezi partu koloběžkářů, jenž byli narychlo puštěni v protisměru.
Za spodní přehradou se ke slovu dostane asi nejotravnější etapa. Jednak z ní (až na řídké výjimky) není vidět nic než les, a především je občas dost prudká. Jestli tohle někdo jezdí s převody 39/25 "na pohodu", tak je neuvěřitelnej geroj nebo kecá. Já jsem máčka, co i s 34/36 místy trpěla. Zřejmě špatnej oddíl (STS Chvolkovice-Brod to nebude).
Na rozcestí Pod spodní nádrží PVE D.S. se dávám kolem srubu doleva. Chci-li až nahoru, jinak ani nelze. A tady peklo tak nějak vrcholí. Poslední dva kilometry důkladně prověří cyklistovu morálku. Jako odměna tu však čekají nádherné výhledy na jesenické kopce.
Během stoupání mi došlo pití a taky jsem dostal chuť na opékanou klobásku. Protože však ke kiosku právě dorazil i autobus s "turisty", raději zamykám kolo a jdu se projít kolem přehrady v naději, že až se zase vrátím, budou davy pryč.
Nahoře hodně foukalo, ale v tom vedru byla trocha větru vlastně fajn. Počasí vyšlo podstatně lepší, než letos na jaře a tak jsem si nádrž obešel celou. Okruh měří cca 1,7 km + výstup a sestup po schodech od parkoviště. Půlku z toho jsem absolvoval jenom ve fuseklích, protože cyklistické tretry nejsou nejpohodlnější obutí na procházky. Vyhlídky nádherné. V závětří se hladina skoro nepohnula, zatímco na druhé straně se o břeh rozbíjely vlny jako na rozbouřeném moři. Se siluetou Pradědu v pozadí to nemělo chybu.
Po návratu k bufetu se situace skutečně zlepšila v tom směru, že tam seděla už jen jedna rodina. Autobus odjel. Bohužel právě zavírali, tak jsem si objednal jen kofolu a ochotná paní prodavačka mi doplnila bidon vodou z kohoutku. A pak se na mě obrátila štěstěna. Vida moje zklamání, nakonec se mě prodavačky zželelo a klobásu mi ještě udělala. To byla dobrůtka! Však jsem si ji taky zasloužil, že?
Z návratu přes Medvědí horu do Loučné nad Desnou jsem měl trochu strach, ale nebylo to vůbec tak zlé. Jen hned ze začátku jsem v sedmdesátikilometrové rychlosti vlítnul do díry v asfaltu a otřesen tou šlupkou už pak raději více brzdil a méně frčel. Kvalita cesty ucházející, nepočítám-li krátký úsek kousek nad Loučnou. Tam jsem vyjel naproti zámku. Dále na Maršíkov, v Losinách nutná zastávka na dortík a poté již bez zastávek domů.
Poznatky? Vyjet Dlouhé Stráně na mtb nebo silničce vyjde zhruba nastejno. Na silničce je subjektivně makačka o něco větší, nicméně jste nahoře rychleji, kterýžto fakt předchozí nešvar částečně kompenzuje. Každopádně je zajímavé zkusit si obě varianty a pak porovnat. Když se tak nad tím zamýšlím, dost možná to příští rok vezmu zase se žiletkou :-)
Paráda, krásný fotky - tam se chci už dlouho podívat :). Ale od nás je to daleko..
OdpovědětVymazat