30. 9. 2017

Podzimní Vřesovka a Červená hora


Tahle sobota byla prý poslední pěkný víkend babího léta. Jako na potvoru mi na něj vyšla práce a jedinou možností tedy bylo vydat se ven před noční směnou. To s sebou nese několik omezení. Mimo časového také potřebu se nezhuntovat, abych poté mohl náležitě budovat ekonomické hodnoty. Vymyslet vhodné turistické vyžití bývá v takových případech složitější, ovšem tentokrát myslím, že se zadařilo.


V sedm ráno si pro prcky přišla babička, o budíček bylo tudíž postaráno. Alespoň jsem stihl dřívější spoj na Červenohorské sedlo - startovní i cílovou destinaci výšlapu. Jen pro vysvětlení: Jít až na Šerák by kilometrově vyšlo šul-nul stejně, jenže já musel ještě do práce a výhodnější spoje prostě jely zase z Červeňáku. Proto tahle úsporná varianta.
Dalo se tušit, že daných okolností bude chtít využít více lidí a taky jo. Ze Šumperka sice autobus vyjížděl obsazen zhruba způli, ovšem ve Velkých Losinách nastoupila nejen banda pražských důchodkyň, ale taky pár dalších skupinek a na palubě bylo v mžiku narváno. Jízda to byla tedy stísněná, hlučná. V serpentinách na Sedlo jsme minuli sporťák nabouraný do svodidel a asi po hodině jízdy vysedali v cíli.


Vida všechny ty davy mířící vzhůru, narychlo jsem pozměnil plány a místo po tradiční červené trasy na Vřesovku zvolil okliku přes Šindelnou horu. Mám během let zdejší kraj docela dobře prochozený a proježděný na kole, z čehož plyne výhoda, že občas umím využít jinak nepříliš frekventovaných či málo známých cestiček. Značenou trasu jsem opustil na křížení sjezdovky. Značka zde míří doprava a mírně vzhůru, zatímco já šel rovně cestou neznačenou. Méně zajímavou část lesa jsem využil ke svačince a během chůze spořádal dva koblížky zakoupené v pekárně cestou na nádraží. Podzimně zabarvený les byl ještě po ránu chladný a svěží. Minul jsem zárodek Divokého potoka, který zde ještě nedává ani tušit, že o pár metrů níže, kdy posbírá pár dalších přítoků, tvoří jeho tok nádherné a stále neprofláknuté vodopády. Pak se dosud mírně stoupající terén začíná svažovat a po chvilce jsme u rozcestníku Pod Šindelnou. Dá se odtud sejít dolů do Koutů nad Desnou, ovšem já potřeboval nahoru. Zelená značka tu odbočuje šotolinovkou doprava.


Jde se po ní jen asi 200 metrů. Pak šotolina končí a značka míří vpravo na neznačenou cestu. Stromů okolo ubylo a tak se objevují první výhledy. Už je jakousi tradicí, že při mých akcích bývá ve vzduchu opar ani tohle nebyla výjimka. Bohužel. Na druhou stranu podzimní krajina byla skutečně nádherná i přesto. Po chvíli je třeba znovu odbočit. Nic by se nestalo ani kdybyste případně neodbočili. Jen byste došli na "magistrálu" mezi Sedlem a Vřesovkou o něco dřív. Já měl v úmyslu se tomu pokud možno vyhnout a pokračovat po značce doleva.


Tam už je jenom uzoučká pěšinka borůvčím a takovým tím správně ponurým horským lesem. Zelené značení se s červeným, a tedy i magistrálou, setkává u Bílého sloupu - na rozcestí s odpočívadlem a jedním z původních sloupů, jaké kdysi lemovaly horské trasy před rozšířením dnešních značek. Zbývající kilometr k Vřesové studánce jsem šlapal spolu s davem po šotolině. Druhou, lepší variantu jsem šetřil na návrat. Během výstupu ke studánce řídne porost po levici a nabízí krásná panoramata nad údolím Desné. Po levé straně je ohraničuje Praděd s masivem Mravenečníku, po pravé Černá stráň či Vozka. Výrazný prvek scenérie tvoří kamenné moře na svahu Spáleného vrchu. Za lepšího počasí byste dohlédli až daleko na Hanou, jenže jak jsem zmínil, v sobotu byla dohlednost bídná. Škoda.


Kolem Vřesovky pobíhalo hodně lidí. Je to jedno ostatně z nejatraktivnějších míst v této části hor, navíc snadno dostupné, takže o překvapení nemůže být řeči. S Vřesovou studánkou se pojí příběh lovce, který byl svědkem zázračného uzdravení jelena koupajícího své rány ve zdejší vodě. Když později stejná voda vyléčila jeho, zpráva se rychle rozšířila a kromě zvěře sem začali přicházet také lidé.


Vřesová studánka se stala poutním místem, kníže Lichtenstein nechal poblíž vystavět dřevěnou kapli. Z původní kaple již zbývají pouze základy, vyhořela v roce 1946 po zásahu bleskem (pozn. dnešní kamenná kaple nad pramenem pochází z roku 1927). Vedle stávala do roku 1988 ještě turistická chata, stržená tehdy už jako zchátralá. Z dětství si její ruiny pořád matně vybavuji. Dnes po chatě není ani památky a někteří podnikavci živí myšlenku na její obnovení. Upřímně, jsem proti. Vřesová studánka bývala odedávna místem oplývajícím mystickou atmosférou a připadá mi barbarské dělat z ní disneyland. Zatím se věci vyvíjejí dobře. Proti stavbě chaty vystupují turisté i ekologové obávající se o zdejší unikátní ekosystém a vodní zdroje.


U studánky jsem se zdržel jen chvíli na napití a pokochání se pohledem do údolí Hučivé Desné. Ani na kilometrovém sestupu k sedlu Pod Vřesovkou není nouze o scenérie schopné vyrazit člověku dech. Pěšinu lemují tu bílé kmeny mrtvých stromů, onde zase bujná (nepůvodní a ekology nenáviděná) borovice kleč. Teď na podzim se špičky jejího jinak zeleného jehličí začínají zabarvovat do žluta, což vypadá obzvláště zajímavě. Spolu s kalužemi na cestě a siluetou Keprníku nad lesem to celé dává krajině až magické vzezření. Prostě paráda.


Na sedle Pod Vřesovkou jsem prakticky dosáhl nejvzdálenějšího bodu procházky a bylo potřeba se začít vracet, abych stihl zpáteční autobus. Že je možné dojít zpět k Červenohorskému sedlu, aniž bychom museli procházet stejné úseky, potěší. Vydal jsem se vzhůru po žluté. Čeká mě zajímavé Kamenné okno, skály na Červené hoře a výhledy k severu.


Nahoru po svahu se vine pěšina podobná té od Vřesové studánky. Liší se snad jen tím, že zde nemáme přímo po levici sráz do údolí, ale z obou stran ji chrání klečový porost. Ten mírně prořídne o kus výše, poblíž Kamenného okna.


Kamenné okno tvoří relativně malá skalka, u níž spadlý balvan vytvořil jakousi bránu o velikosti stojícího člověka. Já, při své výšce, bych se do ní sice nevešel, ovšem mnozí jiní ano. Seděla tu jakási skupinka, cosi popíjeli, a proto mi bohužel zavazí na fotce.


Přes travnatou pláň nad Vřesovou studánkou jsem došel ke skalám na Červené hoře. Nejsou úplně na vrcholu, spíše pod ním. Je od nich nádherný výhled nejen na okolní kopce a Jesenicko. Vidět je také špička kamenného přístřešku Vřesovky, vzdálené jen asi 200 metrů. Obě místa propojuje sice neoficiální a neznačená, leč snadno rozeznatelná pěšinka. Ta oficiální se nachází kousek níž na zelené značce. Chvilku jsem se kochal a užíval si panorámata.


Nyní bylo třeba dojít opět k Bílému sloupu. Ještě trocha stoupání a poté dolů. Z pěšinky nad Sněžnou dolinou se opět nabízí krásný pohled na údolní oblast města Jeseník a hory ji lemující. Za lepší viditelnosti bych možná viděl až do Polska. V poslední třetině je sestup o něco prudší a také přibylo vyšších stromů, jenž zakrývají výhledy. Po chvilce jsem stál u Bílého sloupu. Dolů na Červenohorské sedlo jsem se již držel šotoliny a byl potěšen svým rozhodnutím vyrazit na výlet včas. Cestou mě totiž míjely davy ještě větší než prve. Rčení "jít proti proudu" v tomto směru vystihuje situaci přesně. Ono se dá říct, že úsek mezi Bílým sloupem a ČH sedlem nemám rád už dlouho. Nejen kvůli davům, ale je to také vesměs nudná cesta sama o sobě. A pokud chcete namítnout, že pěkné je na ní aspoň to místečko bokem s vyhlídkou na Sedlo, pak taky dávno ne. Zkusil jsem si tam zaběhnout a ukázalo se, že někteří jedinci jej začali považovat za WC a málokdo by měl žaludek zdržovat se tu déle než je nutné.


K budovám na Červenohorském sedle jsem došel zhruba po třech a čtvrt hodinách. Čas do odjezdu autobusu jsem využil z části k posezení nad kávičkou v baru, kde k poslechu hraje příjemný rokec místo jinde obvyklých kanálů typu Impuls či F1. Ty mě totiž vyloženě s...u. Na zastávce jsem postával s asi čtvrthodinovým předstihem, takže bylo dost času pozorovat motorkáře jak si ze silnice dělají závodní dráhu. Přišlo mi, že jsou nebezpeční nejen ostatním, ale i sobě. To se mimochodem potvrdilo druhý den, kdy se tam jeden zabil.


Shrnutí? Celkově pozitivní. V rámci daných podmínek se nedalo plánovat nic ambicióznějšího a tohle bylo akorát na hraně, abych ještě stihl noční směnu a neusnout při ní. Bez ohledu na zhoršené výhledy vyšlo krásné počasí a Jeseníky v barvách podzimu prostě návštěvu zaslouží. Maličko mě mrzí jen přílišné množství lidí a taky to, že nebylo více času dát nějakou akčnější trasu. Tak možná napřesrok.

Nikon D90 + Tamron 17-50 mm f/2,8 VR

 Fotoalbum na Rajčeti

6 komentářů:

  1. Krásně popsáno, parádní fotky, zkrátka super. My jsme tam byli v únoru 2014, tehdy na celém území nebyl sníh, a tak jsme si vychutnávali zimní mrazivou pohodu. Nejdále jsme došli ke Kamennému oknu a stejnou cestou zpět, ale byli jsme tam poprvé, takže panovala všeobecná spokojenost.
    "Jsem ráda, že jsem se mohla takhle toulat bez námahy a jinou trasou" a už se těším na další. Přeji krásné dny. Mirkaw

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, navzdory časovému omezení se mi ten výlet také líbil. Nebyl jsem v té oblasti už pár let a občas neuškodí malé připomenutí jak krásný doopravdy je :-) Potěšilo mě, že se vám reportík líbil a přeji pěkný večer.

      Vymazat
  2. Podzim na horách je podle mého nejkrásnější! Fotografie s komentářem jsou úžasné. Váš blogspot se mi líbí a uvažuji o přesun také....Zdenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesun z blog.cz na blogspot byla jedna z nejlepších věcí, jaké jsem na internetu poslední dobou udělal. Takže pokud mohu poradit, neváhejte. Ze začátku je to maličko nezvyk, ale na lepší si zvyknete rychle :-)
      Samozřejmě souhlasím s tím, že podzim na horách je krásný, byť teď už se přehupuje do té svojí pošmournější podoby. Moc děkuji za takovou pochvalu, vážím si toho a přeji krásný den.
      PS: Ještě nevím jestli se rozhoupu, ale zítra bych rád vyrazil prozkoumat zříceninu Pleče u Jindřichova, tak snad brzy přibude další reportík :-)

      Vymazat
    2. Shlédla jsem nějaké návody na youtube, tak se do toho pustím. Určitě mě to bude trvat, ale zima bude dlouhá, tak to snad nějak zvládnu. Zříceninu Pleče neznám, budu se těšit na další článek.. Hezký podzim..:-)

      Vymazat
    3. Tak Pleče dnes padají - má být hnusně a bude lépe odložit to na jindy. Tak se budu válet a těšit se na vaše pokroky s přechodem :-)

      Vymazat