Přes kopec do Hostic

Mapa web Fotoalbum b

Při vymýšlení tras projížděk před nočními směnami se snažím nebýt příliš ambiciózní, což většinou znamená, že neobjevím nic nového. Ale nemusí to platit vždycky. Ono totiž někdy stačí v mnohokráte projížděné dědině odbočit do postranních uliček, kde může čekat ledacos.

První etapa dnešního výjezdu probíhala standardně, totiž Temenicí na Lovák a dolů do Bohdíkova. Ovšem za tratí, u křižovatky na okraji místní části Alojzov, jsem to vzal tentokrát doprava a pod lesem vlevo pryč z asfaltu.

Číhá tam štětovaná cesta, kudy jsem kdysi jako kluk zkoušel vyjet na silničním kole a stálo mě to urvanou přehazovačku. Pro silničku fakt není. Nejen kvůli štětování (technika zpevňování cest nastojato narovnanými kameny těsně u sebe), ale také kvůli sklonu a dírám v povrchu. Moje mtb to zvládlo bez ztráty kytičky, ovšem zapotil jsem se. Když poté vyjedeme z lesa, ocitneme se mezi loukami. Od božích muk se zde nabízí nejen působivý pohled na Hostice (obec spadá pod sousední Rudu nad Moravou), nýbrž i sjezdík. Po absolvovaném stoupání potěší, byť na štěrku se to nedá příliš rozjet. Objevíme se kousek pod hostickou prodejnou. Zde jsem si udělal malou zajížďku ke Kolibě (chata a prostor pro různé společenské akce). Jen tak z nostalgie, protože jsem chtěl zjistit zda tam po všech těch letech ještě stojí. Stojí. A nejen to. Přilehlé areály jsou zjevně užívané a dobře udržované, což je fajn.

Vrátil jsem se nazpět k hlavní silnici a vyjel přibližně 300 metrů směrem nahoru. Tam se po levé straně nalézá nenápadná ulička. Cestu v ní pokrývá pěkný asfalt, takže se jelo příjemně a ani nevadilo, že do kopce. Tam, kde stoupání i asfalt končí, jsem narazil na maličkou kapli sv.Rocha. Napoprvé připomíná trafostanici, avšak pohled do skleněných dveří a na nástěnku vedle nich hovoří jasně. Na serveru mapy.cz, které používám jako hlavní podklad pro svoje plánování, není tahle kaplička vůbec vyznačena. Z textu na nástěnce je přitom patrno, že kaplička zasluhuje svou část pozornosti. První zmínky o ní totiž pocházejí z roku 1783 a v současnosti je nejstarší stavbou obce. Navzdory své zapadlosti i velikosti (malosti), podle všeho stále slouží svému účelu a schází se tu věřící. Tenhle "objev" mě, byť nevěřícího, docela potěšil a vnímání jinak krátkého výletu posunul o level vzhůru.

Od kapličky jsem se vyškrábal k silničce o kus výše. Bylo k tomu třeba zdolat prudce stoupající a děsně rozflákanou spojovačku, která naštěstí měří trapných padesát metrů a v krajním případě by se dala prostě vyšlápnout pěšky. Ocitnul jsem pod školou. Je-li škola pořád školou netuším. Kdysi jsem tam strávil pár dní jako školák skrze jakýsi problém školy v Hrabenově, ovšem od té doby uteklo přes 30 let. Na pohled budova působila opuštěně a prázdně, z čehož usuzuji, že žáci zřejmě musí dojíždět jinam, nejspíše do Rudy. Tam jsem posléze zamířil také. Nejprv sjezdem okolo statku a pak normálně po silnici. Zamýšlel jsem vrátit se domů nejpříměji přes Hrabenov, ovšem pak mi přišlo líto zahodit možná poslední šanci užít si záchvěv babího léta a vzal jsem to k rudskému koupališti. Za ním polňačkou na protipovodňovou hráz kolem řeky. Bylo to fajn, třebaže samostatně procházející pes blíže nespecifikovaného bojového plemene a bez známek doprovodu ve mě vyvolával ne úplně pozitivní scénáře na možný vývoj situace.

Čokla jsem naštěstí nezaujal. Byl asi přežraný či co, tak jsme se jen minuli. Za lávkou přes Moravu končí na hrázi náznak cesty a pokračuje pouze úzká pěšinka. Nejelo se po ní pohodlně. Příště tedy pojedu jinudy. Na druhou stranu jsem v rámci průzkumu za její absolvování rád. Asfalt potkávám zase až na mostě u Bartoňova, kde zavrhuji další kreativní změny tras a domů frčím k Bohutínu a pak přes Bludov a Bludoveček do Šumperka.