26. 9. 2017

Andělská Hora, Anenský vrch a Světlá Hora


Na kole se mi začínají zajídat stále projížděné úseky, a proto jsem si řekl, že nebude od věci začít zase chodit pěšky. A když už, tak ať to má i nějakou poznávací hodnotu. Nejlépe tedy bude vyrazit někam jinam než obvykle. Volba padla na Bruntálsko. Ať už si o tamních městech myslíme cokoliv (leckdy oprávněně), krajina je nádherná a stojí za průzkum. Abych se příliš neutahal, vybral jsem si krátkou, asi šestikilometrovou trasu z městečka Andělská Hora na blízký Anenský vrch s poutním kostelem. Ráno bylo ještě potřeba odtáhnout mládež do školky a nakoupit, ovšem spoj odjíždějící v 8:20 jsem stihl. Ačkoliv (nebo právě proto?) podle předpovědi meteorologů pršet nemělo, pršelo. Během necelé hodiny a půl jízdy se stihlo vyčasit a následně zatáhnout a zapršet asi třikrát. Nakonec se situace víceméně stabilizovala na příjemném polojasnu.


Autobus dorazil do Andělské Hory. Ve srovnání s okolními obcemi je na tom pořád docela dobře, byť i tady je poměrně slušný prostor ke zlepšování. Centrum tvoří malé náměstíčko u kostela Narození Panny Marie. Omítka kostela by snesla opravu, leckteré domy okolo taktéž. Ovšem dá se říct, že většina se jí už dočkala. Sídlo Obecního úřadu a pošty, stejně jako přilehlá řada budov, dostala fasádu zřejmě nedávno a nově působí i blízký park s malým dětským hřištěm. Od náměstí se do stran rozbíhají uličky dalších domů. Upřímně řečeno, vypadá to v nich lépe než jsem očekával. Sice žádný luxus, ale na poměry regionu nadprůměr. Tím se nijak nechci dotknout obyvatel Bruntálska jako takového. Bohužel nelze popírat, že hodně zdejších vesnic, ba i měst poznamenala jak celková ekonomická situace oblasti, tak relativně nedávná historie.
Andělská Hora na to rozlohou ani počtem obyvatel nevypadá, ale má statut města. Byla založena již roku 1540 jako město horníků, kteří dobývali zlato. Zřejmě s nepříliš velkými úspěchy, takže později se tu dařilo spíše textilní výrobě a pěstování lnu. Jelikož město leží v oblasti Sudet, nepřekvapí, že po většinu času tvořili obyvatelstvo Němci. Podle tabulky na Wikipedii v Andělské Hoře žilo prakticky až do poválečných odsunů kolem dvou tisíc lidí (nepočítáme-li období moru, požárů a válek). Poté číslo rapidně kleslo a dnes se pohybuje pod čtyřmi sty stálých obyvatel.


Autobus mě vyplivl na zastávce u parku něco po desáté hodině. Nejprve jsem si udělal takové seznamovací kolečko náměstím a chtěl aspoň narychlo kouknout do kostela. Ten byl bohužel zavřený, tudíž mi muset stačit pohled zvenčí. Poté jsem se vydal po zelené turistické značce. Vyznačuje naučnou stezku Anaberg, kterou jsem neprošel úplně stoprocentně. To hlavní vlastně ano, jen s několika odbočkami a tím, že kvůli opravám je nyní zakázaný vstup na pěšinu kolem rybníka. K vypuštěnému rybníku jsem si zaběhl alespoň pro fotku.


Za rybníkem se nachází malá chatová osada. Moc pěkná. Lidé se snaží svoje chatky i zahrádky opečovávat. Následuje průchod stromovím, potom podél ohradníku pastviny. Pohled na krávy hovící si v trávě, ještě stále trochu mokré po přeháňce, byl neuvěřitelně poetický. Barvy začínajícího podzimu ten dojem ještě posílily. Cesta, kudy jsem kráčel od pastvin zase vzhůru remízkem, byla hodně rozbahněná. Brzy vyústila na asfaltové silnici, kterou je tu třeba přejít na druhou stranu, a následné stoupání další chatovou osadou již probíhá po cestě štěrkové. Nad osadou opět pár set metrů lesem, po čemž přijde na řadu pochod okrajem louky. Podcenil jsem obuv a brzy měl od mokré trávy mokro i v botách. Naštěstí se rychle oteplovalo a mokré boty tak nepředstavovaly zásadní problém.


Došel jsem na zpevněnou cestu a také k ceduli č.4 naučné stezky. Pojednává o geologii a geomorfologii kraje. Je tu také dvojice stolů s dřevěnými lavičkami, takže pokud se sem někdy vydáte, máte kde si odpočinout. Naučná stezka pokračuje přes louku k blízké aleji a tou přímo vzhůru k poutnímu kostelu Sv.Anny na Anenském vrchu. Tam mám namířeno také, jenom trochu jinudy. Ke kostelu se dá dojít oklikou po zmíněné cestě, křižující travnatý svah se sjezdovkou, kde jsem doufal užít si nějaké bonusové výhledy. Ke kostelu tedy pošlapu asi o kilometr navíc, přičemž alejí se pak stejně budu kus vracet. A nepřijdu o panoramata. Šlo se výborně, rozbitý asfalt volně přešel do šotolinového povrchu. Svah prakticky zbavený stromů opravdu poskytoval krásné rozhledy směrem na východ a severovýchod, třebaže jej maličko kazil opar a mlha.


Pár kroků za horní stanicí lyžařského vleku stojí turistický přístřešek s mapou, která by měla popisovat co je odtud vidět. Upřímně, přišla mi poněkud nepřehledná. Ke kostelíku zbývá jenom asi 150 metrů. Překvapují mě dvě další stavení a dřevěný kůň, protože spojení Anenského vrchu se starověkou Trójou mi uniká. Možná jde jen o průlezku pro děti.


Když jsem se ráno pídil po informacích o svém cíli, nacházel jsem fotky kostela v dezolátním stavu. Proto mě velmi potěšilo, že již neplatí. Od pořízení nelichotivých fotografií byl opraven. Kostelík stojí v nadmořské výšce 830 metrů na kraji rozlehlejšího prostranství a samotnou budovu obklopuje několik vzrostlých stromů. Podle cedule naučné stezky zde byla roku 1696 vysvěcena původní dřevěná kaple, která ovšem nestačila náporu poutníků přicházejících na pravidelné mše. Proto bylo rozhodnuto o stavbě kostela kamenného; vysvěcení se konalo roku 1770 na svátek sv.Anny. Během let měla stavba několikrát namále, dokonce bylo nařízeno ji zbourat, ovšem naštěstí přetrvala. I dnes sem proto můžeme zajít, posadit se na lavičky a užívat si okolní klid. Za zmínku možná stojí vzhled kostela. Většinou jsme zvyklí na chrám s věží u jeho kratší strany nebo poblíž rohu. Věž i vchod zdejšího kostela se nachází přímo ve středu strany delší a směřuje rovnou k aleji, kudy sem původně poutníci přicházeli. Když to přeženeme, můžeme srovnávat třeba s klášterem Dolní Hedeč u Králíků, případně olomouckým Svatým kopečkem. Měřítko bude pochopitelně jiné. Pod kostelem se nachází prohlubeň, kde jsem doufal nalézt něco jako studánku, pramen nebo tak. Nic takového v ní bohužel není, pouze jakási betonová bouda. Od pěšiny k boudě se však otevírá další zajímavý pohled na kostelík. Fotografové litující, že se jim svatostánek z bezprostřední blízkosti nevešel do hledáčku, zde mohou své stesky částečně utišit.


Přede mnou je sestup částí aleje. Mezi lípami stojí obrázky křížové cesty a terén klesá nejprve prudce, ovšem dále už nohy nedostanou tolik zabrat. Alejí by se dalo samozřejmě sejít přímo do Andělské Hory, ale já se rozhodl přibližně v půlce zase značení opustit. Po stejné cestě jako před chvílí, protože zde se alej i cesta (v těchto místech pořád celkem solidní asfaltka) křižují. Jednak mi to poskytne další možnosti výhledů na druhou stranu, a také budu moci navštívit jednu zajímavou studánku. Rozhodnutí vyjít z aleje jsem nijak nelitoval. Výhledy byly skutečně nádherné. Na chvíli se dokonce rozestoupily i mraky a odhalily vrchol Praděda, který se nad tou zabarvující se krajinou vypínal s majestátností hodnou opravdového krále hor.


Anenskou studánku najdeme mezi čtyřmi vzrostlými stromy asi padesát metrů od silničky. Vede k ní zábradlím lemovaná pěšinka. Podle toho, co hlásá cedule, se kdysi věřilo v léčivou moc jejího pramene. Stačí však letmý pohled abychom pochopili, že dnes bychom tomu věřit neměli. Po napití toho, co se tam skrývá, by byl pořádný průjem asi tím lepším, co by následovalo.
Za slunečného počasí a přetrvávajících výhledů jsem došel zpátky do města. Dokonce s výrazným předstihem. Zpáteční spoj měl odjíždět za víc než hodinu a přišlo mi vhodnější jít mu naproti do sousední Světlé Hory. Po červené značce je to na tamní autobusovou zastávku zhruba dva kilometry, což mi poskytuje rezervu jak pro stihnutí autobusu, tak zběžnou procházku městem.


Pochod z jedné obce do druhé není tak zajímavý, jak jsem doufal. Značka vede po chodníku kopírujícím silnici. Na začátku Světlé Hory jsem se tedy vydal postranními ulicemi, abych viděl něco víc než hlavní tah městečkem. A byl to docela rozdíl. Z hlavní silnice nedělá Světlá Hora dobrý dojem. Mimo ni je situace o něco lepší, i když celkově vzato, jsem rád, že bydlím v Šumperku. Podobná zacházka v neznámých městech se vyplatí jak kvůli lepšímu estetickému dojmu, tak proto, že člověk dané místo pozná mnohem komplexněji. Ne vždy je to onomu městu ke cti, jenomže pravda není jenom příjemná a neuškodí ji znát.
Na autobus ze Světlé Hory do Bruntálu jsem došel se stále solidním náskokem a osmi a půl kilometry v nohách. Další půlhodina zbývala v Bruntále při čekání na spoj k Šumperku. Využil jsem ji rovněž k malé procházce centrem, ale nepouštěl se zbytečně nikam dál, aby mi autobus neujel. Plán dne se povedlo splnit na 100%. Snad až na ten rybník v Andělské Hoře. Ale to nestojí za řeč.

MAPA TRASY / FOTOALBUM

7 komentářů:

  1. Pěkná procházka i fota. Také jsem si to takhle plánovala, že až budu mít více času, sednu na vlak nebo autobus, a kam zapíchnu poslepu prst, tam pojedu. Zatím jsem tak neučinila a pořád se motám jen po okolí. Přeji hezký den.Mirkaw

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to píchnutím prstu naslepo do mapy nedělal. Raději si trasu předem vyhlédnu a trochu naplánuji, abych měl aspoň ponětí do čeho jdu. Zvlášť tam, kde to neznám. Na druhou stranu tím jistě přicházím o spoustu adrenalinových zážitků :-D Krátké babí léto prý letos končí. Já jsem bohužel v práci a mám smůlu. Vám proto přeji, abyste si to ještě užila - třeba nějaký pěkným výletem. Mějte se a děkuji. Tomáš

      Vymazat
  2. Milý Tome,
    tak koukám na tvůj nový blog - a líbí se mi víc, než ten původní na Blog.cz. 😊

    OdpovědětVymazat
  3. Je to cca 3 - 4 roky co jsem vyšla na Anaberg. Kostel byl v dezolátním stavu, začínali ho opravovat. Kousek lešení, pár kousků nářadí, ohniště a nikde nikdo. Chtěla bych se podívat dovnitř, ale nešlo to. Jak tak nato koukám dneska, tak krásně opravený kostel. i tak se mi tam líbilo, rozhled a ticho. Až si nechám vyspravit bolavé koleno, vydám se za tou opravenou krásou znovu. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když jsem na internetu hledal nějaké informace o místě, také jsem nacházel fotky kostela ve zbědovaném stavu. Naštěstí je již vše jinak a kostel září novotou. Rozhodně si to zasloužil, protože stojí na krásném místě.
      Děkuji za komentář a mějte se fajn :-)

      Vymazat