Šumperák na cestách: Praděd 2020

Mapa Fotoalbum
100,9 km

Původně jsem měl trochu obavy jestli se na Praděd i tento rok vyškrábu, leč zdařilo se. Všechno klaplo relativně hladce, takže nyní už si můžu jen tak výletovat a nepovažovat svoje ježdění za tréning na zdolání Pradědu. A to je fajn.

Jedním z letošních problémů při plánování čehokoliv je nestálost počasí. Vybrat den s příznivou teplotou a beze srážek šlo pár předchozích let určitě snáze. Takticky jsem si však hlídal předpovědi a dnešek z toho vyšel nejlépe. I pokud jde o další okolnosti. Vyjet kolem osmé ráno se, pravda, nepodařilo. Startoval jsem až někdy po deváté. Ve finále to ničemu zásadně nevadilo. Hlavně se nehonit, držet si tepy pod anaerobním prahem a dostatečně pít. Pití i jídlo jsem si tentokrát rozplánovat fakt dobře, a zvláště hrdý jsem na nápad vzít dva bidony, ale ionťák namíchat jenom do jednoho. V druhém jsem nechal pouze prášek a vodou ho zalil až u studánky na Rabštejně, čímž jsem nemusel tahat zbytečnou zátěž do prvního kopce. Po loňských dobrých zkušenostech jsem opět využil Mazaneckou cestu, dnes komplet až do Žďárského Potoka a odtamtud k Nové Vsi po cyklotrase č.6077. Kdysi jsem tam jel po žluté turistické značce a až teď pochopil, že to byla blbost. Cyklotrasa je mnohem pohodlnější, méně náročná, nadto vede příjemným údolím kolem Stříbrného potoka, takže je tam i příjemný chládek. Na rozhledně nad Novou Vsí jsem investoval dvacku do vstupenky a vylezl nahoru. Když už jsem tady, byla by škoda to nevyužít. A výhledy byly opravdu pěkné. Posledně jsem odtud jel po žluté na Karlov, dnes jsem se vykašlal na značky a vzal to neznačenou lesňačkou. Skoro celá vedla sjezdem, v 80% po jakž takž dobrém asfaltu a z lesa se po ní vyjelo u benzínky před Malou Morávkou, kam se dá dostat boční uličkou a ještě aspoň na chvilku se vyhnout provozu. Bohužel, na hlavní silnici se později musí najet stejně a tím nadchází nejnáročnější část výletu. Za křižovatkou u odbočky ke Karlovu pod Pradědem se cesta začíná citelně zvedat. Na sedlo Hvězda je to necelých 6 km postupně přitvrzujícího krpálu, a až na vrchol Pradědu pak dalších devět.

Prozíravě jsem si v batůžku vezl plechovku energiťáku, který jsem ještě na Hvězdě přelil do jednoho vyprázdněného bidonu, abych mohl během výšlapu pocucávat. Řekl bych, že to fungovalo výborně a příště to udělám taky tak. A hlavně si vezmu repelent proti hmyzu! Není nic otravnějšího, než když zpocení funíte do kopce a najednou se kolem vás objeví roj opravdu, ale opravdu otravných much. Byl jsem rád, že mě v téhle situaci nikdo nepředjížděl, protože podle těch much to vypadalo, jako bych se minimálně měsíc nekoupal. Hejno prudiček mě opustilo až někde u Ovčárny, kde se ochladilo a taky foukalo, takže ty mrchy nestačily držet krok. Ovčárna je takový zlomový bod. Už proto, že na vás konečně z protějšího svahu pomrkává věž na Pradědu a už vypadá vážně blízko. Prostě cítíte, že to dáte. Je dobré tomu pocitu úplně nepodlehnout, ono to nebude zadarmo, ale s trochou snahy se to vyjet dá. Na vrcholu foukalo ještě víc, než u Ovčárny. Motali se tam lidi pěšky, na kolech i s půjčenými koloběžkami (grrr!) a co mě fakt nasralo, věž se nedala ani objet kolem dokola, protože přes cestu tam natáhli pletivo. Udělal jsem jen vrcholové foto, navlékl dlouhý dres, abych při sjezdu neprochladl, a pustil se zase dolů. Na rozcestí doprava ke Švýcárně. Doufal jsem, že tu cestu už konečně někdo opravil, ale prd. Je to tam pořád samajama, vrstvy štěrku, výmoly, kaluže... No prostě nic moc a ještě se přitom musíte vyhýbat turistům. Ani u Švýcárny jsem se dlouho nezdržel. Plýtvat časem na oběd bylo zbytečné, když mě doma čeká pečené kuře a na pití stačilo dopustit vodu ze studánky. Před následujícím sjezdem jsem ještě upustil trochu tlaku v pneu. Ten sjezd je docela drsný a část po takovém hnusném kamenném chodníku. Pak už zase šotolinou, ale i na ní je lépe nemít duše úplně natvrdo. Dolů to jde samozřejmě mnohem rychleji, než nahoru. Nechtěl jsem mechanicky sfrčet dolů ke Koutům, to mi přijde bez fantazie, tak jsem to vzal kolem Hladového dolu ke spodní nádrži Dlouhých Strání. Tam jsem aspoň mohl poradit orientačně tápajícím důchodkyním s trasou, tož mám jako bonus i dobrý skutek. No a teď už se pojede bez dalších překvapení. Teda trochu překvapil hnusný protivítr, kterým jsem se musel prodírat od Koutů nad Desnou až domů, ale to beru jako daň za jinak dosud pohodový průběh akce. V cukrárně ve Velkých Losinách jsem se odměnil zmrzlinovým pohárem a ledovou kávou, a takto nabitá energie mi už pak stačila na pohodový dojezd k domovu. Shrnuto a sečteno - pro letošek mám tenhle bod splněný.

FOTKY

mobilní telefon