Šumperák na cestách: Kunčice, Paprsek, Adamovské údolí

Dovolená se chýlí ke konci a zase tolik pěkných dní během ní nebylo. Na dnešek předpověď slibovala třicítky a později bouřky, což taky není ideální, ale pokud chci stihnout ještě aspoň jeden větší výjezd, musím zariskovat. Horko jim vyšlo do puntíku a bouřky možná přijdou později, ale to už je fuk. Cíl vyjet na Paprsek a pak se vrátit zase jinudy je splněn.

Start něco málo před jedenáctou dopoledne. Již za vedra, ale rodinná logistika nedala jinak. Tempo pokud možno klidné kvůli šetření energie na hlavní krpál. První etapu jsem pojal čistě mastňácky nejkratší cestou po silnici. Raškov, Hanušovice, Staré Město pod Sněžníkem a pak do Kunčic. Mezi Starákem a Kunčicemi se opravuje vozovka a dopravu řídí semafor. Jízda po rozflákaném zbytku asfaltu není nic moc, ale trvá jen chvilku a nikoho nezabije. Možná pro mě na mtb byla snazší, než pro řidiče nablejskanejch auťáků. V Kunčicích lehce zajíždím podívat se na místní zvoničku a Bartolomějův pramen. Obojí najdete ve svahu poblíž chaty U profesora a budete-li mít cestu kolem, těch pár minut obětujte. No, pak už začíná stoupání, které poleví až na Paprsku. Nejprve se projíždí dědinou a pak po silnici podél Kunčického potoka skoro až k cíli. Potok je plný kaskád a malých vodopádů, které jistě oceníte. Mě asfalt začal po čase nudit a vzal jsem to kus lesem po šotolině. Asfalt je možná pohodlnější, ale prostředí lesa má taky něco do sebe. Taky jsem se aspoň mohl zastavit u Aloisova pramene a doplnit z něj vodu do bidonu. Křišťálově čistá voda studená jako led. Co může být lepšího? Na silnici jsem najel až dále u Medvědí boudy, za níž brzy přijde nejprudší část výjezdu. Zvládl jsem ho celkem v pohodě, díky tomu, že jsem se předtím nijak nehonil. A jako bonus se mi podařilo vyfotit nádhernou zmiji, co si to přede mnou štrádovala skrz cestu. Neméně krásný černý čáp lovící v Krupé u Chrastic ani nepostál na snímek, sabotér. Na Palaši už se jede hezky po rovince cca 500m k Paprsku. Z chaty vonělo nějaké jídlo, ale vida ty lidi okolo, dal jsem si jenom sklenici Kofoly a zmizel. V rámci předsevzetí trasu vždy aspoň trochu změnit letos po červené k rozcestí Císařská lovecká bouda a poté po zelené k rozcestí Ostružník. Sjezd lesem je bezva a kdyby se mi chtělo zastavovat, udělal bych snad i fotky pár výhledů k Šeráku a Obřím skalám. Jenže zastavovat se mi nechtělo, a proto nemám žádné. Od Ostružníku točím doprava po modré dolů do Adamovského údolí. Sešup je to pořádný a navíc po takovém tom hnusném makadamu, takže se mě občas zmocňovaly obavy, že upeču brzdy. Štěstí mi přálo a brzdy zůstaly neupečeny, což mě těší. Od rozcestníku Potok Telčava už stejně frčím po jakž takž dobré asfaltce a je to fakt lepší. Projíždím kolem stanů dětského tábora a za chvíli jsem na silnici mezi Velkým a Malým Vrbnem. Zbývá došlapat do Staráku a domů pak prakticky stejnou cestou jako na začátku. Největší změnou je při návratu skutečně odpornej protivítr, snad horší, než všechny dnešní kopce. Dojel jsem však ve zdraví i spokojenosti, a to je hlavní, co se počítá.

FOTKY

mobilní telefon