Šumperák na cestách: S cyklokroskou na Severomoravskou chatu

80 km

Nechci se sprostě vychloubat, doprdele, ale musím neskromně přiznat, že nedělní vyjížďka se mi nadobyčejně vydařila. Z nadpisu je celkem dobře patrno kam jsem došmajdal, ovšem asi je vhodné podotknout, že Severomoravská chata nebyla zamýšleným cílem. Spíše teoretickou možností, kterou jsem si z obav ze stoupáků příliš nepřipouštěl. Avšak celou akci jsem úspěšně dotáhl do všech krajních poloh, a ačkoliv po ní zůstala bolavá stehna a sluníčkem spálené ruce, stála za to!

Ráno po snídani odjel zbytek rodiny k tetě, čímž se mi uvolnilo pole působnosti bajvoko do pěti odpoledne. Dost času na pořádnou vyjížďku. Letos jsem kolu z více důvodů příliš nedal, natrénováno nemám, a tak byla volba okruhu ke Králíkům poněkud na hraně. Nezničím se příliš? Abych pro eliminaci zničení udělal maximum, namíchal jsem si dvě flašky ionťáku, přibalil müsli tyčku plus dva banány jako palivo a umínil si, že pojedu jen výletnickým tempem a budu se kochat.

Start cca v 10:45. Nejprve přes Bratrušov na Lužnou. To je asi desetikilometrový kopec, takže se na něm člověk hned z úvodu pěkně rozehřeje. Potěší nová cyklostezka mezi Šumperkem a Bratrušovem, protože dřív tam na silnici docházelo k tragickým nehodám. Alespoň cyklisté jsou nyní od okolního provozu kousek bokem. Přibližně po půlhodinovém funění jsem na Lužné. Všiml jsem si, že na zahradě je kolega, který tam bydlí, takže jsme dali jsme menší pokec, což byla i dobrá příležitost k odpočinku. Další stoupání je už jen krátké a po něm následuje dlouhatánský sjezd přes Kopřivnou dolů do Hanušovic, obnášející v první polovině nádherné výhledy. Za Hanušovicemi se terén směrem na 15 km vzdálené Králíky znovu zvedá. Pokud byste to jeli celé po hlavní silnici, očekávejte nejprudší úseky v okolí Červeného Potoka. Já si udělal v Malé Moravě odbočku na Vysoký Potok a tamní polňačkou to projel mezi pastvinami do Horní Hedeče. Na začátku té polňačky jsou dva menší rybníky, aktuálně se hemžící žábami. Musel jsem si k nim chvíli sednout a během sledování kvákajícího cvrkotu jsem doplnil energii konzumací banánu. Do H. Hedeče se štěrková cesta v několika vlnách zvedá a klesá a kousek za dědinou se lze opět napojit na hlavní silnici. Jenže tyhle hlavní silnice jsou opruz. V Červeném Potoce proto za kostelem najíždím na další polní cestu a přes kopec k letišti s krásnou scenérií Králičáku mířím do Horní Lipky. Tam už dojíždím po hladké asfaltové stezce, za kostelem točím vlevo, a než se dostanu na další křižovatku, dělám si ještě jednu malou zajížďku místních chalup. Pěkné to tam mají, pěkné. Pak po silnici na Prostřední a Dolní Lipku, kde tradičně odbočuji takovou rozbitou cestou k chalupám a místnímu kostelíku. Ta cesta se v závěru napojuje na silnici těsně před hraničním přechodem do Polska. Byl jsem zvědav jak bude přechod teď, během uzavřených hranic vypadat. No, zkrátka přes silnici stojí policejní auta, mají tam nějaké zábrany a značky a člověk má tak trochu dojem, že se ocitl několik desetiletí nazpátek. Kiosek, kde si obvykle dávám něco na zub, má zavřeno, takže neotálím. Točím vlevo, kus po rušné asfaltce a pak mířím spolu s červenou turistickou značkou do boční ulice, která mě v klídku a pohodě přivádí do Králíků. Na náměstí pauza na müsli tyčinku a řeším zásadní dilema. Jet domů prověřenou trasou skrz Červenou Vodu a Horní Studénky, nebo risknout krpál přes Boudu? Abych to upřesnil: prověřenou trasu tvoří normální silnice, kde je sice pár kopečků, ale mám je za ty roky projeté, vím co od nich čekat a taky vím, že je běžně zvládám. Druhá varianta obsahuje stoupáky jako prase, částečně po štěrku nebo louce a především výjezd z Králíku na Dolní Hedeč, který jsem dosud znal jen z auta a už tak ve mně budil takový respekt, že jsem se tam dosud neodvážil ani na mtb s mnohem lehčími převody, než jaké mám na silničce. Při konzumaci posledního banánu se však rozhoduji. Aspoň to, kurva, zkusím!

Z Malého Náměstí v Králíkách je to k rozhledně Val nad D.Hedečí něco málo přes 4 km a 217 m stoupání. Viděno takto zpětně byly mé předsudky horší, než skutečnost. Tedy nahoru jsem se zpotil a máknul si pořádně, to jo. Jenže musím opět prohlásit, že strašně moc dělá hlava, a pokud se "zabejčíte", nakonec vyjedete ledacos. Takže ano, makačka a předpeklíčko to sice je, ale pokud se nenecháte odradit předčasnými obavami, dáte to. Od rozhledny následuje sjezd k rozcestí nad Horní Orlicí a už čtveřice zaparkovaných aut dávala tušit, že v jinak poklidném lese bude šrumec. A taky jo. Kus skrz louku a kousíček po štěrku jsem dostoupal do lesa a napojil se na silnici k Severomoravské chatě. Cestou jsem potkával cyklisty i pěší, a tak mě nijak nepřekvapilo, že u samotné chaty nic nenasvědčovalo karanténě či nouzovému stavu. Mraky lidí a takové fronty u okénka i grilu s klobáskami, že jsem jen udělal fotku, otočil se a uháněl odtamtud pryč. Ke kapli Nejsvětější Trojice je to ještě pár set metrů stoupáku, ale člověk tuší, že za chvíli bude nahoře a všechno ubíhá docela pohodově. Přemýšlel jsem jestli si nenabrat ještě vodu z Grabnerova pramene, známého kdovíproč jako pramen Rudolf, ovšem i ten byl v obležení, takže mi nakonec přišlo lepší spolehnout se na zbytky ionťáku v bidonu. Ostatně na Boudu je to jen asi kilák a potom sjezd. Ale jaký sjezd! Původně kamenitá nebo rozbitá cesta dolů do Raškova se relativně nedávno dočkala nového asfaltu a ten skoro desetikilometrový fičák až dolů k raškovské oboře je naprosto boží! Kvalitní povrch už dokonce nese i další plody, a to v tom, že jej začínají využívat i majitelé silničních kol, kteří se tomuto úseku ještě před pár lety rozumně vyhýbali. Každopádně zde již pozbývá smyslu další obšírné líčení věcí příštích. Domů je ještě třeba projet Bohdíkov a za ním se dostat přes poslední krpál. Závěrečnou etapu do Šumperka tvoří krásný sjezdík, což je vynikající završení osmdesátikilometrového okruhu.

Výlet mě potěšil hned v několika bodech, a tak nějak mě přesvědčil, že nechat na kole širší pláště mělo smysl. Pro rychlosti, jakými se běžně pohybuji, nejsou nijak limitující a naopak mi umožňují pustit se tam, kam si běžný "silničář" netroufne. Také to, že i s převody, jaké na tomto kole mám, mohu vyjet to, co jsem dosud jezdíval pouze na kole horském a myslím, že do budoucna to prověřím ještě vícekrát a na více místech. V nejbližších dnech však bohužel ne. Mám nějaké povinnosti a taky musím trošku zregenerovat. Přes všechno nadšení totiž cítím, že ohledně kondičky mám co dohánět.

PÁR FOTEK

z mobilního telefonu