Šumperák na cestách: Z Oskavy do Libiny

Poslední dobou jsem nějak malátný a bez energie. Na kolo se mi dnes vůbec nechtělo, takže jako náhradu jsem vymyslel kratší procházku. Kupodivu mi na ni vycházely i krásné spoje a počasí taky ušlo. Celá sranda měří necelých sedm kiláků - samozřejmě když nepočítám nutnost dostat se od/do baráku na/z nádraží. Ujít se mi vše povedlo za necelé dvě hoďky. Je fakt, že tempo jsem držel svižné. Ne vyloženě závodní, ale rozhodně se dalo jít pomaleji. Na druhou stranu mě brzdilo focení, takže v porovnání s běžným nefotícím výletníkem to bude šul-nul.

Z autobusu vystupuji něco po desáté hodině. Okolo pár nižších paneláků a starých domků. Oskava na první dojem neoslní a na druhý asi taky ne. Přecházím tok stejnojmenné říčky. Před obecním úřadem přes něj vede malá lávka vedoucí k právě zateplovanému paneláku. Od lešení se line kravál z rádia, které tam mají dělníci puštěné, aby jim práce utíkala. Dostávám se na silnici, kde nacházím žlutou turistickou značku. Té se teď budu držet téměř pořád až do cíle. Míjím rozpadající se stavení a hřbitov, načež se po krátkém úseku stromovím ocitám u přehrady. Nalézá se na okraji Mostkova a rozlohou je zhruba poloviční oproti Krásnému za Šumperkem. Žízní trpící pocestné jistě potěší restaurace Čertův mlýn stojící poblíž. Přecházím asfaltku a podél zahrady rodinného domu se ocitám na polní cestě. Kamenitá polňačka se tu zvedá a mírně vlní mezi poli a loukami lemována stromy, nabízejícími příjemný stín. Slunce začíná hřát a také samotný výstup do kopce člověka zahřeje. Kamení pod nohama zvolna nahrazuje tráva a hlína. S výškou přibývají sporé výhledy, jenž ovšem kazí remízky a další kopečky v okolí, takže aspoň zatím nelze dohlédnout příliš daleko. Za zatáčkou na mě vykukuje obludné mostrum stožáru vysokého napětí. Je jich tu více a v nepříliš estetické karavaně odvádí energii vyrobenou na Dlouhých Stráních do krasíkovské rozvodny u Lanškrouna.

Teď krátce z kopečka, kousek mezi stromy a zase vzhůru, nyní okrajem zoraného pole. Cesta se objevuje až za chvíli a přivádí mě na Strážný vrch. Tady se konečně dočkávám pořádnějších výhledů. Vidět je především údolí skrývající město Libina, jenž se zatím z větší části schovává. Naproti se tyčí hradba Bradla a Tří kamenů, za níž v mlze trochu prosvítají roviny okolo Uničova a Olomouce. Pěšina po poli je sotva znatelná, ale to není problém. Po nějakých dvou stech metrech chůze vesměs po vrstevnici jsem u aleje skrývající zpevněnou cestu dolů do Libiny. Od toho zpevnění si mnoho neslibujte. To, co kdysi snad býval asfalt, je nyní jen sada výmolů zasypaných kamením. Jde se po nich dost blbě a já proto raději šlapal těsně po okraji, kde tolik kamení neleželo. Na konci cesty se objevuje brána jakési fabriky. Areál vypadá prázdný a u dřevěného posezení v křoví se válí odpadky. Odbočuji doprava. Je tu příjemná cestička, podél které roste spousta ovocných stromů. Letos si všímám, že ovoce už nikdo nesklízí a zejména švestky nebo jablka zůstávají na větvích, případně padají na zem a hnijí. Jelikož mám vyprahlo v ústech, trhám si jedno jablko jako svačinku. Bašta! Značení nyní míří dolů podél plotu továrny dolů k rušné silnici. Pokud máte rádi opuštěné fabriky a silniční provoz, nebudu vám bránit. Osobně však doporučuji pokračovat rovně ještě asi půl kilometru k mauzoleu zdejšího továrnického rodu Langerů. Ke kostelu na náměstí se pak dostanete parkem, což je určitě lákavější varianta, než jakou nabízí značení KČT. Na náměstí staví autobus, tak můžete teoreticky odjet jím. Můj autobus odjížděl asi za hodinu zatímco vlak za půl, takže jsem se vydal k vlakovému nádraží. Stojí na svahu nad Libinou a třebaže na pohled budí dojem, že tam půjdete půl dne, dá se to zvládnout překvapivě snadno. Kdo má rád retro, toho zaujme interiér nádražní budovy (jízdní řády na otočných válcích v rohu čekárny) a tak trochu i přístup personálu. Ale třeba jsem měl jenom ten den pech. Vlak každopádně odjížděl na čas, a tak si jízlivé poznámky nechám pro sebe. Procházka to dnes byla docela pestrá, byť v podstatě nijak omračující. Na relax a oddech bohatě stačí a o nic víc mi ani nešlo. Takže spokojenost.

PÁR FOTEK

Nikon D90 + Tamron 17-50 mm f/2,8 + Nikkor 35 mm f/1,8