17. 6. 2018

Z Úsova přes Holubici do Nové Hradečné

Mapa web / Mapa jpg / Fotoalbum
9,3 km (8 km)

černé mraky nad poli mezi Úsovem a Holubicí

V sobotu jsem mohl vyrazit až odpoledne. V tom dusnu se mi na kolo moc nechtělo a tak jsem si řekl, že nebude od věci se pro změnu trošku projít. Mám v záloze pár vhodných tras vytipovaných během zimy při vysedávání u mapy. Tahle měří asi osm kilometrů. Já si udělal pár zacházek, čímž něco přes kilometr přibylo. To na vysvětlenou dvojakých údajů pod titulkem. Ze Šumperka jsem vyjížděl autobusem ve 13:40, kterému to do Úsova trvá 48 minut. Nazpět vlakem z Nové Hradečné v 16:43. Pro zvládnutí procházky tedy máme přibližně dvě a čtvrt hodiny, což - pokud se nebudete opravdu loudat - stačí.


Od autobusu, stavícího na náměstí, to beru malou oklikou. Z nenápadné uličky je zajímavý pohled na zámek - hlavní dominantu městečka.

Pod kopcem se napojuji na modré turistické značení vedoucí po schodišti až k zámecké bráně,  kde se dám po zelené. Od zámku se můžeme pokochat pohledem z hradeb dolů k centru. Za pěkného počasí dohlédneme poměrně daleko.

Značka vede kousek podél silnice. Kdo by už snad umíral hlady, najde tu známou restauraci. My, co hospodám neholdujeme a nabašili jsme se doma, však nedbaje horka šlapeme stále kupředu - zpátky ni krok.

Naproti restauraci odbočka vlevo. Polní cesta, kdysi snad asfaltová. Současný stav však již místo asfaltu nabízí spíše štěrkový posyp. Terén mírně stoupá, v horku se zapotíte, ale jinak pohoda.

Dosud jednotvárný pochod mezi poli brzy oživují stromy. Druhým bonusem jsou výhledy, jenž se s nastoupanými metry objevují.

Podél cesty roste spousty květin včetně vlčích máků. Nedávno si nějaký odborník v rádiu stěžoval, že kvůli chemii v zemědělství už vlčí mák není skoro nikde k vidění. Co si pamatuji, v okolí Úsova či Libiny se však stále najít dá.

Přecházím křižovatku polních cest a nacházím pole plné bělostných balíků. Zlověstně zatažená obloha s nimi zajímavě kontrastuje, což mi dává příležitost si trošku zablbnout s foťákem. Každého asi potěší, že v těchto místech dozrávají kvanta třešní. Klasických červených i těch skoro černých. Nelze odolat. Co chvíli si trhám trs přímo ze stromu, láduji se a pecky vyplivuji koutkem úst přímo za chůze.

Obavy, že kvůli těm dramatickým mrakům zmoknu, se nakonec nenaplnily. Ne že bych byl z cukru. V takovém vedru, jaké onoho dne panovalo, bych byl možná za menší dešťové osvěžení vděčný.

Polňačka se napojuje na asfaltku. Po ní jdu kousek doleva a pak odbočuji vpravo. Pořád asfaltem a opět do kopečka.

Ten kopeček se jmenuje Holubice a měří 380 metrů. Na vrcholu se tyčí vysílač a ještě maličko dále najdeme jakousi farmu. Vedle farmy stojí pod stromem malé odpočívadlo. Těch 380 metrů sice nezní vůbec bombasticky, nicméně v reáliích hanáckých rovin to stačí, abychom se zadívali dolů přes pole a pokochali se dalšími rozhledy. Nevzal jsem si s sebou teleobjektiv, proto nemám podrobnější fotky. Zkrátka mi věřte, že lze rozeznat Šternberk, Uničov, Litovel i vzdálenější Olomouc. Olomouc je zvlášť zajímavá v dalekohledu, kde nad obzor vystupují obrysy jejích výškových budov.

Pohledem doprava pak vidíme kopeček, který jsme před chvílí přešli.

Silničkou procházím kolem sporých budov a později okolo plotu obory. Asi v ní žije leccos, jenže mě se nepodařilo zahlédnout nic. A tak jsem si aspoň zase trhal a pochutnával na třešních, kterých i zde rostou mraky.

Zatímco po pravici se táhne obora a třešně, nalevo dozrává obilí. Má krásnou zlatavou barvu a táhne se ze svahu až dolů k Pískovu.

Do Pískova už kráčím zase spíše po štěrku. Cesta v něj přechází někde tam, kde končí obora a současně s odbočkou doleva klesá.

Pískov je zajímavý hlavně tamním kostelíkem. Je úzký a má do výšky protáhlý tvar s maličkou věžičkou. Značka bohužel kolem něho nevede, nýbrž mě protahuje jednou z bočních ulic k místům kde obec končí.

Následuje asi nejnudnější etapa výšlapu po normální silnici vedoucí z Pískova ke křižovatce u Troubelic. Naštěstí i zde rostou třešně, čímž mám o zábavu postaráno ;-)

Na křižovatce, o které jsem se zmínil, točím doleva. Okolo požární nádrže pod kamenný železniční most a tam potom doprava k poněkud zastrčenější troubelické části. V mapách je to tu značeno jako Troubelice, Sídliště.

Hned za mostem najdeme netradiční kříž. Nejsem si jistý zda jde o kámen či beton, ani jeho stářím. Na první pohled působí staře prastaře, na druhý pohled začnete mít podezření, že dojem stáří byl uměleckým záměrem autora ze současnosti. Těžko říct.

Pokračuji k prvním domkům, kolem nichž vede pěšina na vlakovou zastávku.

Hlavní troubelickou zastávku najdeme opuštěně mezi poli za obcí. Je kamenná a vypadá jako normální nádraží. Zde ovšem mají jen nevzhlednou plechovou boudu počmáranou od sprejerů. Vlak staví pouze na znamení. Já, protože mi zbývá dost času, se však rozhoduji pokračovat do sousední Nové Hradečné a motoráček chytit tam.

Vydat se přímo vedle kolejí nebylo s ohledem na svah plný kopřiv až příliš blízko u trati dvakrát moudré. Vracet se mi ale nechce. Po nějakých padesáti metrech si všímám pěšinky mířící porostem nahoru. Tam by měla být polní cesta podél sadů, jíž snad bez potíží dojdu až do N.Hradečné.

Daří se. Nezpevněná, leč jinak pohodlná cesta se vine přes drobné vyvýšeniny mezi plotem a železnicí. Když vše dobře půjde, nenarazím už na žádný problém a vlak bych měl stihnout.

Přes koleje a sousední sad pozoruji jak se domky a žlutá budova hradečenského kostela přibližují.

Po pár minutách již přicházím k prvním stavením a z trávy po pravici vykukuje stříška vlakové zastávky.

Do odjezdu zbývá necelá čtvrthodina, takže svižným krokem jdu ještě omrknout centrum. Ale jen narychlo a bez zbytečných průtahů.

Zpět na zastávce (při bližším pohledu dost nevábné) jsem dvě minuty před vlakem a následně už se vezu domů.

Jakkoliv jsem od popsané trasy neměl přemrštěná očekávání, byla celkově fajn. Líbily se mi vyhlídky, cesta mezi zlátnoucími klasy a pochopitelně i množství třešní, kterých jsem byl v závěru skoro přežraný. Možná by nebylo na škodu si tuhle procházku zopakovat za jiných podmínek. Dejme tomu na podzim nebo v zimě, a třeba i opačným směrem. Pokud se k takové akci rozhoupu, určitě přidám další reportík.

 Fotoalbum Rajče



2 komentáře:

  1. Bezva fotky i text, fandím. Mirkaw

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, mějte se hezky. Tomáš

      Vymazat