14. 6. 2018

Kolečko na kolečku přes Králíky

71,77 km

Čtvrteční ráno možná nevypadalo pro cyklistiku úplně ideálně. Foukalo, oblohu halily mraky a teplota se krčila někde u šestnáctky. Pokud ale víte, že vaše cyklomožnosti v dalších dnech budou omezené, risknete i trochu toho větru a na teplotu tolik hledět nebudete. Stejně jako já. Naplánovaná trasa vycházela na něco přes sedmdesát kiláčků. To je tak akorát abyste se nezničili a přitom se dostali dál, než za humna. Ke Králíkům jezdím celkem běžně, řekněme 1-3x za rok, a protože na kole těch let jezdím již více, považuji to za důvěrně známý okruh. V podobných případech je vždy osvěžující vyzkoušet třeba jen maličkou změnu a nějakou dosud ještě neprozkoumanou cestičku. I tohle se dnes povedlo.


Původně jsem se do Hanušovic dostat přes Lužnou, ale po uvědomění, že na začátku bude lepší šetřit síly, se do údolí Moravy dostávám přejezdem sedla pod Lovákem a od Bohdíkova. V Raškově samozřejmě kolem kostela, obory a kravína, jinak klasika po silnici. Hanušovice beru kousek po chodníku k nádraží a poté ulicí kolem trati. Nevypadá to tam úplně hezky, ale na rovinu, to v Hanušovicích skoro nikde. Za mostem samozřejmě vlevo a asfaltkou vzhůru. Někde je tahle silnice pojmenovaná jako Orlicko-Jesenická magistrála. Vzhledem k množství záplat a výmolů na většině úseků by však byl vhodnější Orlicko-Jesenický tankodrom. Za stálého, ale až na výjimky jen mírného stoupání, projíždím obcemi Vlaské, Malá Morava a Červený Potok. Žádnej hic, ovšem do kopečka se zahřejete tak jako tak. Pošmourné počasí se trochu snaží nahlodávat moji morálku, na což mám však osvědčený recept: strčit do jednoho ucha sluchátko mp3 přehrávače. Mám v něm výběr své oblíbené hudby, a i kdyby padaly hovna s háčkama, náladu si pokazit nenechám.
Na vrcholu stoupání nad Červeným Potokem dělám kochací pauzu a všímám si šotolinové cestičky po pravé straně. Když to dobře dopadne, mohl bych se jí dostat oklikou ke králickému vojenskému muzeu. Sjezd po silnici je sice jistější a rychlejší, ale nic mě nehoní a tohle vypadá zajímavěji. Zajímavost tomu opravdu upřít nelze. Po pár metrech zmizí zbytky asfaltu a jedu po vysypaných kamíncích, což na kole s úzkými a natvrdo nafoukanými plášti není zcela komfortní. Dost to souvisí i s faktem, že jsem zapomněl odemknout pružení a jel to s tvrdou vidlicí. Holt pro příště si pamatovat dvě věci: 1) mtb, 2) odpružení. Jinak dobré. Není-li pošmourno jako dnes, jistě jsou odtud hezké výhledy. Pokud tedy člověk nemá klapky na očích a nesleduje jen cestu, aby se při sjezdu neroztřískal. U muzea konečně zase normální silnice. Další sjezdík až do města a výjezd k náměstí. Jsem v cíli a polovině cesty. Ze Šumperka mi to velmi pohodovým tempem trvalo i s focením a kochačkami dvě hodiny. Na Velkém náměstí v Králíkách jsem byl již mockrát. Ještě nikdy jsem ale nebyl v kostele sv.Michala, který stojí na konci uličky v severozápadním rohu náměstí. Zkusím to napravit. Vida, je otevřeno. Zblízka kostel vypadá mnohem větší, než při pohledu z dálky. Z fyzikálního hlediska to zní logicky, ale já to myslím doslova. Stavbu totiž normálně zakrývají okolní budovy, takže vidíte spíš jenom věž. Teprve když stojíte přímo u ní, můžete ocenit její mohutnost. Stavím kolo ke zdi a nenápadnými dvířky vcházím dovnitř. Paráda. Na městečko jako Králíky působí zdejší kostel poněkud předimenzovaně. Na druhou stranu nutno ocenit, že je o něj pečováno a zvenčí i zevnitř působí udržovaně. V kostele je ticho, jen starší paní cosi čistí vedle oltáře. Zdravím a ptám se, zda můžu udělat fotku. Paní je očividně ráda za návštěvníka a nějakou chvíli vedeme filozofickou debatu bez zásadnějšího výsledku. Pak je třeba pokračovat v jízdě, a to další cestou, kudy jsem ještě nejel. Skrz náměstí šlapu k autobusovému stanovišti (aktuálně v opravě) a u něj točím doleva. Zástavbou rodinných domků se dostávám k fotbalovému hřišti, míjím koupaliště a pouštím se vzhůru úzkou asfaltkou. Po levici les, po pravici se svažující pole nabízejí panorama Orlických hor. Po chvíli funění jsem u kamenného kříže, za nímž stojí dřevěné odpočívadlo. Dávám si tedy pauzu, během níž chroupu makový suk, co jsem si přibalil doma před startem. Kvůli studenému větru se zbytečně nezdržuji. S posledním snědeným drobkem znovu nasedám, sjíždím do Dolní Orlice a zde již nepokračuji nabízející se polňačkou k Šanovu, protože jsem ještě dost vydrncaný od sešupu k vojenskému muzeu. Raději to beru doprava k cyklostezce podél hlavní silnice. Tou pak uličkami skrz Červenou Vodu do centra. Zastávka u kiosku se zmrzlinou nebyla v plánu, ale vzpomněl jsem si jak mi šmakovalo na jaře při mém výletě do Polska a neodolal. Mají točenou - hned čtyři druhy. Dal jsem si jogurtovou s vanikovou a vzdor lehce tekutější konzistenci i dnes šmakovala móóóc dobře :-) Osvěžen znovu naskakuji a nyní se již nebudu nikde příliš zdržovat, abych stihl včas dojet domů, dát si sprchu plus něco k jídlu a vyzvednout ze školky potomstvo. Proto zavrhuji zamýšlený přejezd přes Moravský Karlov do Písařova, ale jedu hlavní silnicí ke Kocandě, přes Hambálek do Bušína a nejkratší cestou k Šumperku. U paneláku brzdím necelé čtyři hodiny od prvního šlápnutí a mám radost, že se výlet podařil.

ILUSTRAČNÍ VÝCVAKY (Olympus E-PL3 + Panasonic Lumix 12-32 mm f/3,5-5,6 O.I.S.)

Raškov

Cesta podél Moravy z Hanušovic na Vlaské

Červený Potok

Svatý kopeček nad Králíkami

Jeseníky v šedých mracích

Šotolinová cesta k vojenskému muzeu

Králíky, Velké náměstí

Interiér kostela sv.Michala

Mezi Králíky a Dolní Orlicí

Dolní Orlice

Červená Voda

Bukovice

Ruda nad Moravou

Mapa

Žádné komentáře:

Okomentovat