Zimní návštěva Stezky v oblacích u Dolní Moravy

O dolnomoravské Stezce (mapa) jsem již psal dříve a podrobněji v tomto článku z léta 2016. Opakovat řečené nemá smysl, ale neboť tentokrát jsem se tam objevil během zimního období, dovolím si alespoň malé opáčko udělat. V čem se zimní návštěva oproti létu liší? Tak předně je větší kosa. Ono už po cestě ze Šumperka bylo znát přibývající množství sněhu. Zatímco v našem městečku panovalo sedm stupňů nad nulou a (když to přeženu) skorojaro, kousek dále v Bratrušově převládá pořád zima. Znásobte to a jste plus mínus u reality na Dolní Moravě.

Parkoviště narvaná. Na tom spodním u konečné zastávky autobusu máte pořád větší šanci najít volné místečko. K lanovce si odtud musíte dojít o něco dál, ale kdo není úplná lemra, nebude mít problém. Lemrám-skrblíkům budiž motivací, že se tu parkuje grátis.

Pokladny a lanovka: Snad to byla jen smůla, že lidé čekající přede mnou ve frontě na vstupenky byly neuvěřitelné brzdy. Ona i paní v pokladně, zdálo se, nepovažovala co nejrychlejší odbavení za svůj prvořadý cíl. Nakonec se mi přece jen podařilo proměnit dárkový poukaz od zaměstnavatele za lístky a vplout do fronty druhé u nástupu na lanovku. V souladu se zimní sezónou tu převažovali lyžaři a snowboardisté. Pár dalších jedinců bez prkýnek se sice našlo, leč v citelné menšině. Celkově šlo všechno fajn, sedačky lanové dráhy jsou zřejmě vyhřívané, takže nestudí do zadku a za chvíli jste na horní stanici. Kdo by se po cestě vzhůru nudil, může si ukrátit čas pozorováním cvrkotu na přilehlé sjezdovce.

Původní chaloupky někdejší vesnice se dnes mezi hotely a novostavbami již ztrácejí.

Vzdor obavám bylo na Stezce téměř prázdno. Většina návštěvníků do Dolní Moravy přijela za lyžovačkou, nikoli za vyhlídkami. Teploměr tu ještě o něco klesá a sotva vystoupáte prvních pár desítek metrů po dřevěném chodníčku, objeví se vítr. Co vítr, fičák jak sviňa! Na konstrukci i stromech okolo se bělala námraza a proti poryvům větru bylo občas obtížné dokonce i popadnout dech. Rozhodně doporučuji vzít dobré oblečení a neřídit se podle počasí u vás na dvorku.

Výhledy nevyšly toho dne zrovna stoprocentně. Zvláště směrem k Jeseníkům se tyčila hradba mraků a mlhy, což vysvětluje proč máme v Šumperku většinu zimy pošmourno. Blízké Orlické hory se daly v oparu spíše tušit, než vidět, oproti tomu okolní kopce Králického Sněžníku se ukazovaly bez ostychu. V daných podmínkách jde spíš o ten zážitek z vystoupání až na vrcholovou plošinu Stezky. Nahoře si vlezete na síť nad hlubinou, spěšně se rozhlédnete, notoričtí selfíčkáři vyrobí nějaký originální škleb do kamery na mobilu a zase vyrazí nazpět, protože zima a vítr tu ze sebe vydávají to nejlepší.

Na konec dodávám, že se považuji spíše za nepřítele téhle šílenosti v místě, kde nikdy vzniknout neměla a že jsem se sem opakovaně vydal jen díky volňáskům od chlebodárce. Mohu-li zdejším čtenářům dát doporučení, pak to, ať se na Stezku vykašlou, do Dolní Moravy vyrazí na jaře či v létě a vyšlápnou si k rozhledně na protějším Klepáči. Odměnou jim bude klid, radost ze zdolání něčeho mnohem přirozenějšího a navíc sama cesta je od česko-polské hranice nad Horní Moravou tak krásným zážitkem, že vyváží případné nepohodlí z pěšího výstupu na příkrý svah.

Na závěr pár fotek (Olympus E-PL3 + Panasonic Lumix 12-32 mm f/3,5-5,6)