72,87 km
Kdo byl v neděli venku, ten mi jistě potvrdí, že kvalitně foukalo. Na první pohled nic moc podmínky pro kolo. Ovšem dvacet stupňů uprostřed října si vyloženě žádalo, abych do toho šel. Větrné mapy na internetu hlásily, že fučet bude od jihu na sever. Pro moje záměry nejvýhodnější z možností. První polovinu trasu se sice potrápím a vydám více energie, ale při návratu pofrčím s větrem v zádech. Tedy pokud všechno půjde podle plánu.
Vyjíždím přesně o poledni. Mezi městskou zástavbou to nebylo tak cítit, ale za městem se do mě opírá vítr. Nejenže se proti němu blbě jede, taky dost přispívá k pocitu, že není tak teplo jak se původně zdálo. Pravda, ono jezdit v říjnu jen v kraťasech a tričku s krátkými rukávy může mít svoje rizika... Každopádně v souvislosti s bojem vůči živlu mám rychle dojem opětovného oteplení. Ve spodním úchopu na beranech mi není nejpohodlněji, ovšem takovéto snížení odporu přináší očividně výsledky a ačkoliv jsem byl dost skeptický, do Úsova přijíždím v čase, který se od mého obvyklého dojezdu dramaticky neliší. Na těch 25 km ze Šumperka jsem jel zatím skoro po rovince a musel překonat jen dvoje výraznější stoupání. První mezi Dubickem a Policí, druhé mezi Policí a Úsovem. Nyní mám přes sebou stoupák třetí a bez pochyb nejcitelnější. Totiž okolo úsovského zámku až ke křižovatce na vrcholu kopce. Ano, je to sice jen asi kilometr, ale pořádně prudký a já mám trochu obavy jestli mi na silničce budou stačit převody. Kupodivu stačily, ovšem v závěru jsem musel dát pauzu a vyfunět se. Po odbočení doprava stoupání ještě kus pokračuje, nicméně mírněji a brzy přichází sjezd. V jedné ze zatáček se válí hromada střepů a já - kochaje se krajinou - jí částečně projel. Pokud píchnu, budu v pr... Nevezu s sebou vůbec nic mimo láhve vody, klíčů a mobilu. Naštěstí pláště vydržely.
Dostávám se do Králové - malé vesnice poblíž Uničova, obklopené sady. Skrze náves se skromnou kapličkou mířím po hlavní silnici k okraji Litovelského Pomoraví. CHKO Litovelské Pomoraví lze rozdělit na dvě části. Jižně od Litovle se nachází plošší krajina propletená několika rameny a odnožemi Moravy. Severní částí protéká prakticky jen hlavní koryto a terén je výrazně členitější. Obě poloviny pokrývá listnatý - místy smíšený les, mající v jižní polovině charakter lesa lužního. Já pojedu tou sušší, kopcovitější půlkou. Kilometr za Královou se silnice noří do stromoví. Listy mají nádherné oranžové až žluté barvy a pod koly křupou plody popadané v tom větru na vozovku. Přejíždím přes železniční trať a odbočuji doprava po úzké lesní silničce. Chci přejet Jelení vrch a dostat se k Novým Mlýnům. Vtipná zajímavost: S Jelením vrchem sousedí Jelení kopec. Jelení vrch měří 274 m, Jelení kopec 262 m, což dává odpověď na otázku jestli je větší kopec než vrch, a co se vzhledem k výšce dá za kopec vůbec považovat. Aspoň tady na Hané. Vedle toho nejvyšší "hora" Dánska má taky pouhých 170,8 m a nikdo se tomu údaji nesměje (...teda až na mě😄). Aby situace nebyla moc jednoduchá, jako třešničku přidávám, že Jelení vrchy jsou tady hned dva. Ten o 4,5 km vzdušnou čarou severněji měří dokonce 345 metrů. Opravdu, takový bordel tu máme! Já pojedu přes nižší z nich. Lze si domyslet, že přejezd vytyčeného kopce - vlastně vrchu není náročná záležitost. Naopak projížďka lesem je záležitost příjemná až povznášející. Mimo to mezi stromy tolik nefučí, a protože na druhé straně se stočím k domovu, měl bych mít vítr většinu času už jen v zádech. Zkrátka samá pozitiva. Užívám si tedy lesního klidu, barev podzimu a vůně napadaného listí. Žůžo. Přichází mírný sjezd, během něhož míjím hájovnu a během chvilky jsem v Nových Mlýnech. No, nic extra. Když to srovnám s výletem na Kokořín... Jsou tu dvě restaurace, obě zavřené. Jedna z nich - Rybářská bašta, byla svého času vyhlášená široko daleko. Nyní je tu pusto. Zaujala mě však zdejší vodní elektrárna. Stojí přímo u silnice jen pár desítek metrů od restaurací a tipuji, že kdysi to býval mlýn, který dal místu jméno. Zařízení má vlastní náhon, jehož rákosem obrostlé břehy a vysoká hladina potěší oko více, než napůl vyschlá Morava mezi elektrárnou a restauracemi. Pokračuji ke křižovatce se silnicí od Řimic a Bílé Lhoty, kde točím vpravo a podél pole se dostávám k Doubravicím a dále do Moravičan.
Cestu skrz Moravičany na kole znepříjemňuje dláždění kočičími hlavami. Proto - pokud vás nebudou blokovat chodci nebo morální zábrany - doporučuji projet po chodníku podél náměstí. Z okraje městečka už pak vede krásná cyklostezka až do Mohelnice. Mohelnicí jsem se propletl sice s menšími zmatky, avšak úspěšně až k další cyklostezce, vedoucí tentokrát k obci Libivá. Nedávno zde vybudovali stezku další, která by měla cyklistům usnadnit jízdu směrem k Zábřehu a držet je aspoň chvíli mimo frekventovanou silnici. Kdybych nevěděl, že tu nějakou stezku stavěli, ani bych ji nenašel. V Libivé samotné k ní není žádné značení a já si musel odbočku najít na mapě v telefonu. Přitom stačí přejet silnici a zdolat nějakých dvacet metrů do kopečka k domkům na okraji dědiny. Po nové cyklostezce se jede příjemně. Škoda, že pouze ke křižovatce u Květína, kde je třeba se znovu zapojit mezi auta. Já kličkování mezi auty a celkově hluk dopravy nemám rád, tak to po necelém kilometru stáčím na Lukavici, což je mnohem klidnější a následující část po hrázích k Leštině už naprosto bez provozu. V Leštině čekalo milé překvapení - zdejší stánek se zmrzlinou byl otevřený. Hurá! A tak jsem se za vynaloženou námahu hned odměnil skvělou točenou zmrzkou (vanilka s černým rybízem) a minerálkou. Teď už mám splněno na 110%. Zbylé kilometry domů již nepřinesly nic objevného. Snad jen to, že nožičky začínaly pobolívat a já byl rád, že jsem zase doma. Celkově spokojenost; nelze hodnotit jinak.
PÁR FOTEK
Mobilní telefon
Zámek v Úsově
Poblíž křižovatky nad Úsovem
Králová
Přejezd přes Jelení vrch
Podzim v Litovelském Pomoraví
Hájovna u Nových Mlýnů
Restaurace Rybářská bašta
Náhon vodní elektrárny
Moravičany
Průjezd Mohelnicí
Cyklostezka mezi Libivou a Květínem
Žádné komentáře:
Okomentovat