6. 7. 2019

Tour de Králičák

Mapa  Fotoalbum
94.46 km

Včera, po výletě na Suchák, jsem si sliboval, že na kolo pár dní nesednu. Jednak jsem si natáhl šlachu pod kolenem, za druhé se mi "podařilo" ohnout střední převodník a ke svému způsobu opravy (páčení kleštěmi) jsem neměl dostatek důvěry, abych s tím vyjel dál, než kolem baráku. Jenomže sobotní ráno se natolik povedlo a bylo natolik lákavé, že odolat nešlo. A pouze kolečko za barákem by za takových podmínek byla škoda. Takže jsem risknul bolavou nohu i buransky rovnaný převodník a vyrazil na poslední z opravdu náročnějších na letošek plánovaných tras.


Odjezd někdy ve tři čtvrtě na jedenáct, protože jsem se chtěl dobře vyspinkat a pak ještě musel do města na nákup. Pozdní start má své nevýhody. Zejména v tom, že už se stačilo dost oteplit. Mnohem víc, než včera. Rychle jsem se tedy zpotil a trápení pak ještě zvýšil silný vítr vanoucí v protisměru. Především úsek od Malé Moravy k Dolní Moravě jsem si dvakrát neužil. Leč zdařilo se. V Dolní Moravě měli sraz majitelé veteránů a parkoviště před penzionem U slona jich bylo plné. Bohužel totéž platí i o novějších vozidlech a jakémkoli jiném parkovišti v širém okolí. Všude lidí jako much, což není zrovna moje oblíbený stav. Asi jsem s tím o prázdninách a navíc státním svátku měl počítat, že právě Dolní Morava bude jako Václavák. Nu což, za posledním parkovištěm je pro motoristy zákaz vjezdu, tam bude klidněji.
Omyl. Tedy o něco klidněji bylo, to jo, ale liduprázdno ani náhodou. U Stezky do oblak totiž půjčují takové ty debilní horské koloběžky a tak se najde dost individuí, která si vyvezou prdel lanovkou ke Stezce, tam vezmou kolobrndu a dolů sjedou přesně tou cestou, kudy nahoru šlapou poctiví turisté a cyklisté. Prostě opruz.
První kilometry mimo obec zatím příliš náročné nejsou. Jede se údolím okolo potoka (řekou se tu ještě Morava nazývat nedá) a ráz krajiny pozvolna přechází v divočejší. Za zmínku stojí krásný vodopád na Hlubokém potoce, který minete po levici. Ovšem za předpokladu, že se vydáte asfaltovou silničkou a nikoliv šotolinou na druhém břehu Moravy. Měl jsem v plánu dát si pauzu na některém z odpočívadel, jenomže všechna byla obsazená. Jak říkám, Václavák. V altánku na rozcestí Pod Vilemínkou dokonce seděla skupina asi deseti mladých Vietnamců. No, Vietnamců... Mluvili spolu čistou češtinou a oslovovali se "vole", takže už to snad ani Vietnamci nebyli.
Za tímto rozcestím každopádně přijde ten nejdrsnější výstup na trase. Měří sice necelé 4 km, ale pekelně - co pekelně, kurevsky prudké. Půlka po asfaltu, zbytek hrubý štěrk. A teď si vezměte, že do takového krpálu funíte, potíte krev a kolem vás dolů hučí jedna koloběžka za druhou. Ony vlastně hučí hlavně po tom asfaltu. S jízdou na štěrku mnozí nemají zkušenosti, posunují se krokem s hrůzou v očích a občas vypadají trochu směšně. Lituji hlavně děti, které do takové akce dotlačí rodiče.
Ale teď pozitiva. Když přežijete nejhorší část, objeví se před vámi to hlavní, proč by sem měl člověk vážit cestu. Ty úplně nejvíc nejlepší panorámata, jak by řekl Forrest Gump. Terén už se zvedá jen mírně, případně i mírně klesá a výhledy jsou naprosto luxusní. Napravo pod vámi hluboká strž a okolo krajina jakou byste čekali spíš někde v Alpách. Jen škoda, že majestátnost horských scenérií a fakt, že kdysi jste si je museli opravdu zasloužit, zdegradovala na turistickou atrakci mastňáků od lanovky a koloběžek.


Od rozcestí Slamník-U laviček mastňáků výrazně ubyde. Aspoň že tak. Ubydou i nejúchvatnější výhledy a stále častěji se pak projíždí lesem. S pár výjimkami a přejezdem sjezdovky, odkud máte Stezku a celý cirkus okolo jako na dani. Přes rozcestí U štěrku a Pod Babuší dojíždím k rozcestí U sedmi cest. Měl jsem původně v úmyslu sjet po žluté na Jasaní hřbet a pak dolů k Bystřinám, ovšem nakonec dávám přednost alternativní variantě vzít to ještě přes 3 km vzdálené Mokřiny. Od Sedmi cest tím směrem míří asfaltka, tož by neměl být problém, ne? Dovolte mi seznámit vás s realitou. Asfalt končí za první zatáčkou a poté, co vás ukonejší výhled z paseky na Staroměstsko, přijde nechutně prudký krpál po klouzajícím štěrku. Teprve posledních pár set metrů na Mokřiny pojedete dolů, ovšem na makadamu to stejně není žádné terno. Takže dál. Ještě půl kiláku mírného stoupání šotolinou a situace se konečně obrátí. A to tak, že hodně. Na pořadu je sešup po šikovné lesní silničce končící prakticky až dole pod táborem Úsvit u Vysokých Žibřidovic. Brzdy dostaly zabrat, protože je to fest prudké, ale občas se vyplatí zastavit prostě jen kvůli výhledu. Bohužel jsem tu potkal i dvě auta. Fakt nechápu jaký idiot sem přes zákaz pojede autem a co od toho čeká. Hovada. Určité zklamání mě čekalo také na Bystřinách. Spoléhal jsem na doplnění vody z tamní studánky, jenže pramen byl zcela vyschlý. S tím jak jsem sjel z hor do nižších poloh bylo samozřejmě zase vedro a bez vody mi nebylo nejlíp. Nezbývá než došlapat do Hanušovic a tam si něco koupit v supermarketu.
Z Hanušovic do Šumperka se dá dojet všelijak. Na přejezd Kopřivné jsem se po celé akci necítil a jel raději na Raškov, stejně jako ráno. Poslední kopec nad Bohdíkovem už vyloženě bolel a domů jsem dojel slušně utahaný. Ale mám splněno a v tuhle chvíli jsem za celou tu anabázi rád. Příště hlavně mimo sezonu a bez koloběžek!

FOTKY
Olympus E-PL3 + Panasonic Lumix 12-32 mm f/3,5-5,6

Dolní Morava

Parkoviště pod hotelem Vista

Za zákazem vjezdu je ještě pár chalup

Vodopád na Hlubokém potoce

Rozcestí Pod Vilemínkou

Stoupák

První výhledy

Další panorámata z úseku ke sjezdovce nad Slaměnkou





Stezka do oblak ze sjezdovky na svahu Slamníku

Pod Babuší

Paseka

Rozcestí U sedmi cest

Cestou na Mokřiny

Mokřiny

Sjezd do údolí

Hájovna v osadě Bystřiny

Tábor u Pasínek poblíž Vysokých Žibřidovic


Žádné komentáře:

Okomentovat