Staré Město, Nová Seninka, Kladské sedlo a Paprsek

Mapa  Fotoalbum
94 km

Když jsem v sobotu něco před jedenáctou vyjížděl, vlastně ani nebylo jasné kam. Měl jsem vyhlédnutý směr ke Starému Městu, odtud se pak rozlézal pavouk vícero možností. Co vyhrálo je samozřejmě jasné z titulku, nicméně celou věc přece ještě lehce rozvedu v textu níže a doplním několika fotografiemi.

Během cesty se tedy rozhoduji zkusit Kladské sedlo, protože to plánuju dlouho a už je mi blbé o tom jenom mluvit. Počasí mi zatím přeje (trochu chladněji, leč slunečno a vítr mírný), tak dělám zajížďku a za Starákem točím na Stříbrnice. Jelikož loni nějaký hajzlík zrušil původní silnici k Novému Rumburku (část Stříbrnic) a udělal z ní pastvinu, musím odbočit hned na začátku dědiny, bahnitou polňačkou se vyškrábat po svahu a pak po jakési stavební suti projet kolem ohrady k prvním rumburským stavením. Ono to není tak náročné jak se může zdát, ovšem původní verze byla každopádně lepší. Nu což, teď už snad jen samá pozitiva. Rozbitou silničkou se přesouvám mezi ohradami pastvin. Je tu krásně, což ostatně bylo už předloni, kdy jsme tudy šli s kolegou pěšky. V Nové Senince jsem vůči předpokladu cobydup a přiměřeně čerstvý, kterážto situace mi dává naději, že všechno půjde hladce. Snažím si namlouvat, že kazící se počasí bude jen krátkodobá nepříjemnost. Zatáhlo se, citelně ochladilo a vítr zesílil, avšak pořád ne natolik, abych z batohu tahal větrovku. Mě, klučinu z drsného podhůří, přece nějaký vánek nerozhodí! Za Seninkou chroupu sušenku (charakterně šlohnutou ze zásob ratolestem) a psychicky se chystám na krpál. Nebudu to zbytečně dramatizovat. Stoupání na Kladské sedlo pochopitelně obnáší několik kilometrů do kopce. Konkrétně asi pět od konce Nové Seninky. Jakkoliv náročně může vypadat na mapě, v reálu to taková hrůza není, byť se zapocením a funěním holt počítat musíte. Jede se po krásné silnici a není to taková pruda jako leckde jinde, kdy vidíte pořád jenom les. Tady míjíte louky, hájovnu a ve druhé půli se můžete pokochat sice omezenými, leč přesto povzbuzujícími křivkami Králického Sněžníku - aktuálně stále s bílou čepičkou. Bohužel počasí se nadále horší a teploty klesají. Zvláště když zafouká, mrznu. Nahoře raději už větrovku oblékám. Nahoře znamená u chaty na Kladském sedle. Je to takový dřevěný srub stojící přímo na česko-polské hranici. Být tepleji, možná bych to vzal domů okruhem přes Polsko, jenomže tepleji není, a proto mi přijde rozumnější kratší varianta. Varianty jsou opět asi tři (nepočítám-li nesportovní návrat stejnou cestou). Všechny zahrnují přejezd lesními cestami nad Kunčice, takže dojedu tam a pak se uvidí. Nejprve se vracím o serpentinu zpátky a tam sjíždím z asfaltu na šotolinovou cestu po levé straně. Ačkoliv se mi téměř okamžitě otevře pěkná horská scenérie (viz úvodní foto), dále se nořím do lesa a až na jednu výjimku budu koukat jen mezi stromy. Tu výjimku představuje horní část louky nad osadou Javořina, odkud je opravdu nádherná vyhlídka. Škoda, že obloha tmavne stále víc a není to jaksi ono. Některé úseky lesní cesty rozjezdili lesáci a musím projíždět bahnem. Naštěstí jich není mnoho a většinou frčím po šotolině. Z rozcestí Kunčická hora přechází dosud mírné stoupání v poměrně ostrý sjezd končící na asfaltce podél Kunčického potoka.

Abych se pohodlně dostal domů, stačí sjet dolů skrz Kunčice do Starého Města a dál ku Šumperka. Zlatá střední cesta nabízí objezd Kuního vrchu a ku Staráku se dostat Andělským údolím. No a pak je tu třetí možnost - vyškrábat se až na Paprsek. Původně jsem zamýšlel jednu z předchozích dvou variant, ale čím více o tom uvažuji, tím spíše se začínám klonit k té třetí. Kurňa, když už jsem tady... Podle mapy v mobilu zbývá na Paprsek přibližně 6,2 km. To přece zvládnu! Rozhodnuto. První kilometry jdou výborně. Potok pod cestou má hodně vody. Tvoří spoustu kaskád, které výše - již v náročnějším úseku stoupání, přechází v regulérní vodopády. Tak tři určitě. Bohužel jsou dole v rokli a nemám chuť k nim slézat a pak se škrábat zase nahoru na silnici, takže foto neuvidíte. Prostě pohled na potok beru jako psychickou vzpruhu, proto o něm píšu. Ochlazování sílí. V příkopech a mezi keři kolem se bělají zbytky sněhu. A já jedu v kraťasech a tenké bundě na prodyšném tričku. No, a neboť bunda prodyšná není, brzy ji svlékám, jsa pod ní celý mokrý. V oblasti za Medvědí boudou se ráz krajiny a především potoka mění. Voda již nehučí přes kamení v divokých kaskádách, ale teče klidně v mělkém korytu mechovým porostem. Ta změna je skoro až zarážející, ale člověk nemá moc času ji vnímat, protože brzy přijde stoupání na Palaš. A to asi 300 metrů opravdové řehole, kdy řadíte kašpárka, koukáte na přední kolo a snažíte se prostě jen držet rytmus a nemyslet. K chatě Paprsek pak zbývá už jen poslední kousek, dá se říci, že po rovince. Záměr dát si ve zdejší restauraci něco na zub nakonec nechávám plavat. Vypadá to, že se blíží déšť a na ten bych byl raději někde níž. Dělám jenom fotku, oblékám napůl uschlou větrovku a po žluté značce se spouštím okrajem sjezdovky z kopce. Cestu tvoří tak 50:50 rozbitý asfalt a štěrk, ale sešup je to hodně prudký. Není moc míst, kde se cyklista těší, až bude mít za sebou sjezd a tohle je jedno z nich. Dole ve Velkém Vrbně už mají krásnou silnici. Nejspíš nedávno opravenou, takže následný sjezdík je čirá radost. Projíždí se i kouskem Vrbna Malého, ovšem osada se rozkládá spíš bokem do kopce a to, co při sjezdu uvidíte, moc hezké není. Přijíždím opět do Starého Města a jde na mě krizovka. Doma jsem nevěděl kam a jak daleko pojedu, nevzal jsem si tudíž dost energie ani pití. Teď nesu následky. Pálí mě stehna a proti studenému větru šlapu s námahou. Je sice o něco tepleji, než nahoře k kopcích, ale spíš řekněme, že je menší zima. Nějak to přežiju do Hanušovic a tam si zajdu něco koupit do supermarketu. Před hanušovickým Pennáčem melu z posledního. Kupuju fidorku, snickersku, müsli tyčku a energiťák. Chroustat to musím venku na stojáka, protože tam nemají lavičky a dokonce zrušili i betonové květináče, na které se v nouzi dalo sednout. Na kolo nasedám s nadějí, že přijaté cukříky udělají svoji práci. Nejprve nic moc, později bolest opravdu ustupuje a zjišťuji, že se mi vzdor větru jede vlastně dobře. V Raškově vysvítá slunce, teplota roste a já mohu definitivně smuchlat bundu do batohu a frčet spokojeně k domovu. U baráku jsem před půl šestou vyvenčený jak už dlouho ne.
Souhrnné hodnocení: Vyjet na Kladské sedlo jde i bez nahlédnutí do černého tunelu se světlem na konci. Počasí je sviňa. A hlavně příště lépe plánovat a nepodcenit přípravu. Vzít víc energie a vyhnout se nepříjemným krizovkám.

FOTKY Z VÝLETU
Olympus E-PL3 + Panasonic Lumix 12-32 mm f/3,5-5,6

Příjezd do Starého Města pod Sněžníkem

Polňačka ze Stříbrnic na Nový Rumburk

Stříbrnice/Nový Rumburk

Mezi pastvinami

Nová Seninka

Boží muka za N.Seninkou a pauza na sušenku :-)

Kladská brána, hájovna

Králičák při stoupání k sedlu

Kladské sedlo a hraniční přechod do Polska

Rostou tady houby :-)

Neznačená lesní cesta

Lesem k rozcestí Černá rokle

Nad osadou Javořina

Sjezd z Kunčické hory k silnici

Kunčický potok

Silnice na Paprsek

Chata Paprsek

Sjezd kolem sjezdovky do Velkého Vrbna

V.Vrbno, pomník

Vodotrysk naproti chatě Olšance ve V.Vrbně

Část Malého Vrbna

Neklamný důkaz příjezdu ke Starému Městu

Radnice ve Starém Městě pod Sněžníkem