15. 11. 2018

K nové rozhledně na Štvanici

Mapa web  Mapa jpg  Fotoalbum
cca 12,5 km


Informaci o nově otevřené vyhlídkové věži na vrchu Štvanice poblíž Starého Města pod Sněžníkem jsem nemohl nechat bez povšimnutí. Pár dní vyhlídkám nepřálo počasí, ale dnes se konečně zadařilo. Ranní spoje do Starého Města i ty zpáteční odpoledne dobře ladily s mým plánem, který zahrnoval něco přes 12 km chůze. Ano, mohl jsem skočit do auta a dojet s ním až nad Hynčice pod Sušinou kousek od rozhledny. Ale to bych se musel sám před sebou stydět. Výsledná trasa byla takovým mixem dvou již dříve absolvovaných procházek, takže jsem v podstatě šel známými místy a tušil co čekat. Tedy na pár překvapení sice došlo, ale nebyly natolik zásadního charakteru, aby mi zhatily plány. Následující report tedy nebude pouze o rozhledně (jak možná někteří na základě titulku doufali), ale o výšlapu jako takovém.

Z vlaku ve Staráku vyskakuji něco málo po půl desáté ráno. Do odjezdu zpátky zbývají asi tři a tři čtvrtě hodiny. Pokud se nebudu zdržovat nebo do cesty nepřijde neočekávaná komplikace, měl bych všechno hladce stihnout. První komplikace přichází hned na startu tam, kde zelená značka odbočuje kus za nádražím doprava od říčky k chatám pod pastvinami. Přímo přes silnici natažený ohradník. Suverénně jej překračuji, načež si všímám chlápka táhnoucího další drát na druhé straně cesty. Prý tudy poženou krávy na pastviny. Když oznamuji svůj záměr projít, bere to s klidem. Ostatně než ten drát natáhne, a než sem dorazí krávy, můžu být dávno pryč a dobytek pustit z hlavy.

Tohle bychom měli, takže začínám stoupat. Polní cesta se skutečně hned za kolejemi zvedá do svahu a jakmile proběhne stromovím, jsem mezi pastvinami. Za ohradníky líně přežvykují krávy a objevují se první výhledy.

Je tu hodně telat, která rozhodně nejsou tak blbá jak máme tendenci si myslet. Jedno šikovně využilo uvolněného ohradníku, pod kterým prolezlo z ohrady na protější louku - zřejmě za šťavnatější travičkou. Jakmile si mě všimlo, nenuceně se otočilo a s elegancí sobě vlastní vklouzlo zpátky ke kámošům. No, šikulka .-)

Za chvíli už přicházím k osadě Štěpánov. Předloni jsem tu byl s kolegou, ovšem za horkého léta. Nyní je chladněji a holé větve na stromech umožňují zahlédnout více. On i podzim má svoje pozitiva, když je člověk umí najít. Zde, v malebné krajině Staroměstska, se to potenciálními pozitivy jen hemží. Stačí se rozhlížet a užívat si jich.

Za osadou cesta ještě stále stoupá, konkrétně k rozcestníku Nad Štěpánovem. Jsou odtud krásné výhledy a pokud budete pokračovat dále po polňačce ke Stříbrnicím, půjdete pro změnu z kopce. Moje trasa však vede pořád nahoru k lesu. Opustím tedy sice rozbitý, ale pořád asfalt, a budu muset šlapat bahnitou pěšinou.

Ze křoví se vynořují zbytky jakéhosi stavení. Štěpánov byl kdysi zjevně větší a až časem jej částečně pohltila zdejší příroda.

Stoupání čas od času zvolní, celkově vzato však udržuje docela ostrý ráz. Navzdory chladnému povětří se potím jak vrata od chlíva a těžce funím. Hlavní - nemaje míče - je nepropadat trudomyslnosti a šlapat dál. Ono ani nic jiného nezbývá.

Po několika minutách funění se les rozestupuje a cesta míjí okraje pastviny. S tím souvisí opětovný návrat výhledů. Ke kochání si svlékám bundu a dál půjdu jen v mikině. Ono je mi dost vedro i v ní.

Za občasných zastávek se pomalu, ale jistě blížím ke sjezdovkám nad Hynčicemi. Na to, že máme půlku listopadu, žasnu nad poletujícími žluťásky a přísahám, že jsem zahlédl i vážku.

Koho zajímá vojenská historie, jistě si nenechá ujít množství pevnůstek a řopíků, jimiž je okolí Starého Města, ale taky blízké Branné nebo Králíků, prošpikováno.

Hladina rybníka značí, že Hynčice pod Sušinou jsou dobyty. Horní část obce se rýsuje v povzdálí pod svahem horského masivu, zatímco za zády se mi táhnou panoramata Jeseníků.

Poslední etapa nijak nedbá únavy funícího turisty, který si dost vytrpěl už cestou sem. Stoupák po sjezdovce je prudký stejně jako předchozí, dost možná ještě o něco víc. Morálce ovšem napomáhá fakt, že za vysílačem pod vrcholem se již rýsuje i dřevěná konstrukce vytyčeného cíle.

Dojít až k rozhledně je již dílem okamžiku. Od pohledu lze prohlásit, že nejde o tuctovou stavbu. Působí na mě esteticky a neotřele. Vnější nosná kostra ukrývá užší dřevěný tubus se schodištěm, jímž se po 152 schodech dostanete nahoru na vyhlídkovou plošinu. Před rozhlednou vyrostl ještě dřevěný přístřešek - toho času zamčený, a objevilo se pár dřevěných lehátek. Pod rozhlednou se sbíhá několik lyžařských vleků, proto případné námitky ohledně poškození krajiny neobstojí. Řekl bych, že zrovna sem se podobná věž hodí víc, než mnohde jinde. Hurá nahoru!

Místa na schodišti mnoho není. Umím si představit, že nějaký vypasenější cvalík to bude mít složitější, ale třeba to jen zbytečně dramatizuji. Chůze po úzkých točitých schodech není sice žádný plezír, ale ukažte mi rozhlednu, kde je tomu jinak.

Zdoláno! Poněkud stísněný kruhový ochoz je svým řešením efektní. Má střechu a místo zábradlí celou plošinu obepínají akrylátová okna chránící návštěvníky před větrem. Bohužel jde asi o jediné pozitivum, které jsem na tom našel. Vedlejšími efekty plexiskla je totiž deformace výhledů a usazování prachu, který je patrný už nyní, pár dní po otevření. Jaká bude situace za měsíc, za půl roku nebo rok těžko říct, osobně však vidím určitá rizika.

Pokud jde o scenérie, jsou parádní. Jak píši výše, kazí je však optické vlastnosti plexiskla. Zkusil jsem se vrátit na schodiště, kde žádné sklo není, doufaje v lepší podmínky, jenomže zde zase rozhledu brání jiné prvky. Lana, příčky... Mám-li tedy tuhle novou rozhlednu nějak zhodnotit, bude výsledek dost nevyvážený. Vzhled, umístění, vybavení, užitečnost a dostupnost chválím. Samotné řešení vyhlídkové plošiny mě ale zklamalo, protože s plexisklem, které výhledy zkresluje, mám na rozhledně problém. Těší mě, že se mi sem podařilo dojít ve chvíli kdy stavba voní novotou. Ještě není nijak poškozena, dřevo je stále čisté a horní okna jakštakš taky. Zkusím se vrátit za rok nebo za dva a pak uvidíme co se zlepšilo nebo nezlepšilo. Snad jsem brblal zbytečně.

Sestupuji zase dolů a pokračuji na sedlo Štvanice, kudy prochází úzká silnička z Hynčic do Stříbrnic.

Ani tady se to neobejde bez alespoň malého bunkříku a výhledů na Jeseníky.

Na sedle končí jeden z vleků, je tu rozcestník a sbíhá se sem ještě pár cest od lesa. Až na ty úžasné scenérie nic extrovního. Aspoň půjdu chvíli dolů z kopce a nebudu se tolik dřít.

Zcela nečekaným bonusem bylo malý kousek pod sedlem setkání s asi desetihlavým stádečkem muflonů. Pásli se na louce pod lesem a já procházel po cestě zakryté stromy, takže jsem je nevyplašil. Určitě mě nějak zaregistrovali, protože přestali žrát a všichni koukali mým směrem. Očekával jsem, že když ne teď, tak určitě utečou až budu sundávat batoh, vytahovat z něj teleobjektiv, a že než ho nasadím, budou v čudu. Nestalo se, přátelé! Pozoroval jsem je snad deset minut, aniž by zdrhli. Paráda! Udělali mi velkou radost a já si díky jejich vstřícnému přístupu mohl cvaknout několik fotek na památku.

Silnička se stáčí kolem rozcestí u Strakových školek a pokračuje lesem okolo potoka.

Do Stříbrnic to není daleko, takže jsem tam v cuku letu.

Vydávám se malou oklikou kolem horských apartmánů po cestě, která by později měla navázat na jinou u odbočky ke zdejší části Nový Rumburk. Ale zrada! Někdy během posledních dvou let tuhle silničku zrušili a nahradili jakousi nezpevněnou oklikou. Zbytek je obehnán ohradníkem a mám dojem, že šlo jen o štěstí, že ohradník nebyl i tam, kde jsem vyšel k hlavní silnici. Já mám zvířata rád, kravičky nevyjímaje, ale jednání jejich majitelů občas považuji za pořádnou prasárnu.

Nicméně zdařilo se projít a já úspěšně dorazil až k pěšině vedoucí přes kopec do Starého Města, kde mi za necelé dvě hodiny pojede vlak domů.

Také tady je nádherně.

Cestičku obklopují široké louky - jak jinak pastviny, takže tu máme další vyhlídky a krásnou přírodu vycházející už z rázu okolní krajiny.

Vůbec nevím jak k tomu došlo, ale v určitou chvíli jsem zjistil, že jdu pastvinou. Ty krávy kus ode mě nebyly za žádným drátem. Vůbec si přitom neuvědomuji, že bych prošel něčím, čím bych projít neměl. Teoreticky i zmíněné krávy by si tedy mohly v případě zájmu udělat výšlap k rozhledně, aniž by jim v tom něco fyzicky zabránilo. Akta X hadra. Protože na mě však zvolna dolehla únava ze svižného tempa, které jsem od začátku držel, beru to krávy-nekrávy dál dolů po trávě. Poté přelézám ohradník a pěšinou mířím k městu.

Pasoucí se koně značí, že civilizaci mám nadosah.

Díky solidní časové rezervě jsem si ještě zaběhl na náměstí pro něco malého na zub, uvelebil se s tím u stolku na nádraží a vyčkával odjezdu. Čekání mi zpestřila jakási holka, která tam přišla s malým krysaříkem. Pejska jsem očividně zajímal, což se nedalo přejít bez pořádného drbání a pohlazení :-)

Tolik k dnešnímu výletu. Už není mnoho co dodat, vše bylo řečeno v textu výše a mám dojem, že jsem se rozkecal víc, než by bylo zdrávo. Děkuji tedy za pozornost a máte-li zájem, mrkněte ještě na další fotky na Rajčeti. Odkaz najdete buď úplně nahoře pod titulkem nebo pod tímto řádkem.

 Fotoalbum Rajče

Nikon D90 + Tamron 17-50 mm f/2,8 VC + Nikkor 55-300 mm f/3,5-5,6


Žádné komentáře:

Okomentovat