11. 4. 2018

Červená Voda, Horní Orlice, Severomoravská chata

Ujeto 64,62 km / Čistý čas 3:21 / Průměr 19,25 km/h

Mapa web / Fotoalbum

ŠUMPERK - BLUDOVEČEK - BLUDOV - BOHUTÍN - KLÁŠTEREC - HORNÍ STUDÉNKY - ŠTÍTY - HEROLTICE - MLÝNICKÝ DVŮR - MLÝNICE - ČERVENÁ VODA - ŠANOV - DOLNÍ ORLICE - HORNÍ ORLICE - HORNÍ ORLICE, ROZC. - POLESÍ JEŘÁB - SEVEROMORAVSKÁ CHATA - KAPLE NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE - PRAMEN RUDOLF - NAD LAZY - ŠTĚDRÁKOVA LHOTA - HOSTICE - RUDA NAD MORAVOU - HRABENOV - ŠUMPERK


Jako každý rok jsem se i letos vypravil k Severomoravské chatě. Bylo v tom směru pár výjimek, ale všiml jsem si, že vesměs tam vyrážím právě v dubnu a nejinak tomu bylo i tentokrát. Opět se mi nechtělo 100% využít některou z dříve použitých tras. Letošní inovace spočívala v etapě přes Šanov a Horní Orlici. Podobně jsem to již před lety jel, ale opačně a bylo tam pár dalších rozdílů. Dohromady ušlapáno necelých 65 km při celkovém čase asi čtyř a tři čtvrtě hodiny včetně focení, přestávek a obídku.


Ačkoliv ze Šumperka jsem vyjížděl oblečen do větrovky, na Bohutínském kopci šla do batůžku. Počasí vyšlo ideální a nehledě na to se člověk při jízdě do kopce zahřeje i jinak. Jaro je konečně tu, jak dokazuje třeba pohled do pažitu.


Ke Štítům jako vždy přes Horní Studénky za hodinu a cca pět minut, což je taková ustálená hodnota. Pokaždé něco kolem, plus mínus nějaká minutka.


Beze změn k Herolticím a Mlýnici. Nevím jak se to mohlo stát, v tomto úseku jsem měl vítr v zádech a musím říct, že kolo fičelo jako čert. Škoda, že to nevydrželo déle.


Na průjezd Červenou Vodou jsem si doma našel několik bočních uliček, abych nemusel jet pořád v rušném provozu. Jedna z prvních takových uliček mě provedla čtvrtí nových domků k silnici na Moravský Karlov a pak ještě kousek kolem potoka.


Druhou jsem trochu minul, ale stihl se včas vrátit a vzít to vrchem mezi řadovkami ke hřbitovu a kostelu sv.Matouše.


Třetí uličkou již vede značená cyklosezka do Šanova, kde jsem před kostelem zabočil vlevo na polňačku k Dolní Orlici.


Tvoří ji především stoupání po rozflákaném asfaltu, které těsně před dědinou přejde v kratší sjezdík. Příkoří v podobě kopečků vyvažují výhledy na Orlické hory, část Králického Sněžníku a město Králíky pod ním.


Delší krpál ovšem přijde na řadu právě v Horní Orlici sousedící s níže položenou Orlicí Dolní. Vesnice je to vesměs rekreační se spoustou chalup a cedulemi s nabídkami pronájmu.

Jako na mnoha jiných místech mají i tady malou daňčí oboru, co se jich v posledních letech tolik objevilo.


Kaplička Korunování Panny Marie stojí hned vedle areálu dětského tábora. Mile mě překvapilo, že tábor je dobře opečovávaný, s koupalištěm, jakousi velkou dřevěnou prolézačkou a vzadu za ní roste dokonce cosi jako tvrz či  hrad.


Na rozcestí nad Horní Orlicí jsem si dal tradiční pauzičku, kterou mi mírně narušil jakýsi sportující dědula. Prý je mu 68, sportuje od dvaceti a pořád běhá i jezdí na kole. Zítra musí k zubaři na vytržení sedmi zubů, tak držím palce aby to zase rozběhal.


Z rozcestí je třeba dostat se na lesní silničku k polesí Jeřáb, což si žádá trochu bahnění. Louka, po níž se projíždělo, byla promočená a nezpevněná pěšina navazující na ni v lese taky. Naštěstí jde o relativně krátký úsek. Větší problém může představovat mokrá lesní cesta pokrytá sajrajtem z listí a jehličí. Kolem stále tají zbytky sněhu a někde je třeba být více ve střehu.


U rozcestníku Polesí Jeřáb se hodí udělat malé intermezzo a seběhnout nějakých 50 metrů dolů z lesa na okraj louky pro nádherný výhled. Určitě tam jde i sjet s kolem, jenže poté by bylo třeba vyšlápnout zase nahoru a to se mi nikdy nechce.


Po napojení na silnici z Vysokého Potoka je už jízda vyloženě pohodlná, přetrvává jen mokrý asfalt a občasný sníh po krajích. Znát je to i na nižší teplotě.


K Severomoravské chatě nutno ze silnice odbočit v serpentině doleva. Přehlédnout se to díky šipce nedá a krásný nový asfalt až k chatě už také leží alespoň dva roky.


Nebyl jsem si jist zda budou mít otevřeno. Naštěstí měli. V plánu tedy bylo dát si kofolu a případně něco sladkého na zub, myšleno třeba tatranku nebo čokoládovou tyčinku.


Jenomže když se číšník zmínil o borůvkových knedlících, šla střídmost stranou. Bašta to byla vydatná a pocit naplněného bříška se poněkud bil s faktem, že nyní budu muset ještě dojet domů.


Vzdor napapání jsem ke kapli Nejsvětější Trojice vyfuněl celkem pohodově. Teď mě zajímalo jak je to s asfaltováním, co tu loni započalo. Každopádně jsem potřeboval doplnit bidon a vydal se proto k nedalekému prameni Rudolf, již po zánovním asfaltu.


Rudolf je pramen lehce radioaktivní a dá se říct, že také spolehlivý. Ještě se mi nestalo, že by netekl, a to ani v největších vedrech a časech sucha. Vody z něj teklo dost a já si s chutí nabral do lahve.


Zprvu jsem nevěřil, ale asfaltování opravdu vede i kolem Boudy dolů k Idě a dál na Raškov. Majitelé silničních kol teď mají další možnosti jak se sem nahoru dostat a celé to potěší především milovníky stoupáků, kopců a všemožných krpálů.


Měl jsem prakticky splněno, takže domů jsem to vzal nejsnazší cestou k Lazům a Štědrákově Lhotě. Překvapily vykácené kusy lesa v místech, kde jsem se ještě loni schovával před pařákem pod stromovím. Dost možná se kácelo kvůli polámaným stromům v důsledku nedávné vicřice. Je fakt, že po celou cestu jsem občas nějaký zlomený strom minul.


Sešup ze Štědrákovy Lhoty jako obvykle super, přes Hostice rovněž, byť pocit dokonalosti sabotoval sílící protivítr a ve spodní části Hostic také silničáři s rozkopanou vozovkou a spoustou prachu. Poslední kopec na Hrabenov se mi rovněž podařilo úspěšně přežít a na sjezdu dolů do Šumperka na druhé straně už není nic, co by mohlo dělat obtíže.
Mise Severka 2018 tedy byla splněna na výbornou a lze si jen přát, aby tento trend vydržel i napříště.

 Fotoalbum

Žádné komentáře:

Okomentovat