21. 1. 2018

Lednový Háj

Mapa web / Fotoalbum


Letos jsem vypustil tradiční novoroční výšlap k rozhledně na Háji, protože 1. ledna jsme tu měli mrholení, mlhu... zkrátka takový hnus, že chodit v tom někam ven bylo naprosto zbytečné. No a jelikož v neděli se v Šumperku udělalo naopak slunečno a děti tou dobou dlely u babičky, přišlo mi vhodné výstup na Háj absolvovat alespoň opožděně.
Po letech jsem zvolil trasu přes temenické sídliště po takzvaném psaníčku. To je zdejší červenobílá turistická značka ve tvaru šikmo rozděleného čtverce. Tohle psaníčko vyznačuje zhruba třicetikilometrový okruh okolo města, ovšem já ho využil jen z malé části a celá nedělní procházka tak měla něco málo pod deset kilometrů komplet od baráku k baráku.
Není mnoho co popisovat. Ve stručnosti bych to shrnul tím, že půlka trasy vede do brutálního kopce a druhá z něj zase dolů. 10-20 čísel sněhové pokrývky věc nijak neusnadňuje. Spíš naopak. Ať už podkluzováním tak větší námahou, kdy se nohy boří do toho studeného humusu všude kolem.
Podle informací na webu KČT měla být rozhledna otevřená, ovšem na základě nejen dnešní zkušenosti mohu prohlásit, že je lepší s přístupností raději nepočítat. Byl jsem na Háji mockrát a šance najít rozhlednu otevřenou je po celý rok tak 50:50. Během zimy pak vyloženě mizivá. Proto nepřekvapí, že vzdor údajům z webu bylo i zavřeno tentokrát. Co už.
Nazpátek jsem to vzal prudkým sešupem k sedlu U červeného kříže. Nad sedlem se nachází jedno pěkné vyhlídkové místo, jenž částečně nahradí zavřenou rozhlednu, byť jen severním směrem. Nelze jízlivě nepoznamenat, že je odtud k vidění i novější rozhledna na Bukovém kopci, která má otevřeno pořád a kam mnozí turisté asi vyrazí raději než na Háj, protože z Bukovky mají rozhledy jisté.
Do města jsem doklopýtal po žluté značce a doma byl po necelých 2,5 hodinách. S hrůzou jsem přitom zaznamenal děsivý úpadek své tělesné kondice. Zjišťuji ho pravidelně každý rok, jenže mám dojem, že je rok od roku hlubší - dost možná úměrně tomu, že špeky na mém těle jsou rok od roku větší. Budu se letos muset začít zase hýbat. A pořádně!

odbočka k lesu z ulice Pod Senovou

značka tu kříží cestu podél domků

"psaníčko"

na kraji lesa

v porostu leží několik zlomených a vyvrácených stromů

malá paseka

cestou k hájovně na Vápenici

hájovna

Za hájovnou stojí rozcestík. Na Háj je to asi kilometr chůze.

kvůli sněhu jsou náročná stoupání ještě o něco náročnější

pod rozhlednou

rozhledna na Háji (631 m.n.m.)

sestup po zelené značce

křížení s vrstevnicovou lesní cestou

vyhlídka z paseky o kus níže

nad sedlem U červeného kříže

odpočívadlo na sedle

jeden zlomený strom nad cestou dělá dojem pastičky na myši - tedy na turisty

po louce dolů k Šumperku

zpátky ve městě

 Fotoalbum

6 komentářů:

  1. Už jsem se nemohla dočkat nového cestování, a tak jsem brouzdala ne ve sněhu, ale ve starších článcích.
    Chce to kus odvahy pohybovat se ve sněhu, zvláště, když cesty nejsou prošlapány, ale procházka i pěkné fotky stály za to. Přeji hezké dny a chuť do dalšího výletu nebo procházky.Mirkaw

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já tím vlastně jen tlumil absťák, že jsem se nikam dlouho nemohl dostat. A ani nedostanu. Nesnáším zimu a sníh, takže dokud ten sajrajt neroztaje, výletovat nebudu. Doufám, že na jaře se v tomto směru rozjedu o něco více. Už mám ostatně naplánováno hned několik snad zajímavých tras.
      Děkuji a přeji krásný večer. Tomáš

      Vymazat
  2. Jeden z dnů, který se povedl, napadl sníh a k tomu ještě modro. Fotky směrem k rozhledně a zpět nad městem jsou moc pěkné. Hezké nastávající dny přeji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, ale stejně bych byl raději kdyby sníh nebyl. Snad se dočkám. Mějte se :-)

      Vymazat
  3. Prima sněhová procházka! U nás bylo na Nový rok docela pěkně, tak nás napadlo naložit koloběžky a vyjet si do Poděbrad na naši oblíbenou cyklostezku podél Labe. Jenže to napadlo spoustu dalších pěšáků, cyklistů, inlajnistů i nějaké další kolobkáře - no, byla tam novoroční tlačenice :)

    OdpovědětVymazat
  4. Jo, jo, fyzička je rok od roku horší, špeky větší... a letos se do toho musím pořádně obout! To znám. :o) Nejdřív jsem se vztekala, jak funím, jak už to na tom kole tolik nejede, jak se mi nedaří se dostat "zase" do formy, až jsem si uvědomila, že holt přírodu člověk nepřečůrá. :o) Prostě před padesátkou už mi to nemůže jezdit jako ve dvaceti. A ono tohle uvědomění bylo i osvobozující, vztek mě přešel.
    Dík za pěkné reportáže.
    Jarmila

    OdpovědětVymazat