4. 11. 2017

Vernířovice a Maršíkov

MAPA WEB / MAPA JPG / FOTOALBUM b


Ačkoliv první listopadová projížďka nevedla žádnými neznámými končinami, přesto se mi během ní povedlo vidět pár nových míst. To je věc, která potěší vždycky, neboť není většího opruzu, než jezdit neustále stejnými místy a stejnými cestami. Problém výletu do Vernířovic na obyčejném krosovém kole spočívá v tom, že zde končí silnice. Na mtb není problém pokračovat přes kopce jinam, se skromným pojíždědlem je však potřeba najít si nějaké zpestření. Já jej našel ve dvou, vlastně ve třech uličkách obcházejících hlavní cestu a také v jedné super zajížďce kolem pastviny. Díky tomu jsem se z větší části nevracel stejnou trasou a viděl i něco navíc.

(report dnes obrazově obšírněji; foceno pouze mobilem, tož omluvte ne/kvalitu snímků)


Ze Šumperka jsem odstartoval kolem jedné odpoledne a vzal to přes Vikýřovice a Petrov nad Desnou k Sobotínu. V Sobotíně jsem chtěl zkusit jednu objížďku, ale asi se mi nepodařilo trefit správné místo, tak snad jindy.


Za diakonií to beru mimo asfalt podél Merty a opuštěného lomu Kožušná zkratkou. Pojem zkratka je v tomto případě lehce diskutabilní, protože po silnici by to asi bylo rychlejší. Minimálně pohodlnější a stejně rychlé, ale je fakt, že zase méně akční.


Na asfalt se napojuji kousek za Sobotínem a uháním na Vernířovice. Za chvíli jsem tam. První odbočku z hlavní silnice dělám na mostě přes říčku doprava. Také tudy vede asfaltka, je však užší a v jednom místě dost zabahněná. Měl jsem dojem, že tam někdo cosi kutí u chalupy a bahno je důsledkem s tím spojené dopravy.


Jízda příjemně utíká. Brzy jsem zase na hlavní silnici, ze které sjíždím (tentokrát doleva) u následující autobusové zastávky asi po 400 metrech. Znova uzoučká asfaltka. S o něco horším povrchem než prve, kterýžto později přejde v obyčejnou šotolinu.


Na hlavní silnici vyjíždím u sjezdovky, ale prakticky hned zase točím vlevo na další krátkou objížďku. Tou se šotolinovkou mezi pár chalupami a říčkou dostávám přímo ke kostelu sv.Matouše. Váhám jestli se pomalu vrátit nebo zkusit zamýšlený výjezd k chalupám na protější stráni. Z mapy to totiž vypadá, že cesta u nich končí a budu se muset vracet. Nadějí je v tomto směru pouze možnost na mapě neurčitě vypadající cestičky za jednou z chalup.


Nakonec se rozhoduji to zkusit. Za kostelem jedu doleva a pak vpravo do kopce. Zírám jak čile tu bují stavební ruch a o kus dál se kochám nádherným pohledem na pastvinu s koňmi rámovanou panoramatem hor. Domky jsou tu od sebe rozestaveny ve větších rozestupech než jinde v dědině a všechno působí úžasně idylicky. A mají tady dokonce dětské hřiště i s dřevěnou čarodějnicí! :-)


Jestli mi idyla vydrží ukáže až nalezení zamýšlené cestičky. Kupodivu se daří hned napoprvé a ani se nepotvrzují obavy, že tam bude plot nebo aspoň cedule se zákazem vstupu na soukromý pozemek. Cesta měří přibližně 200 metrů a citelně se svažuje. S ohledem na napadané listí, pod ním ukryté šutry a relativně úzké pláště svého kola sjíždím velmi opatrně.


Dole se ocitám na dřevěném mostě přes Mertu.


U chalupy za mostem se rozkládá udržovaná zahrada, jejímž okrajem říčka teče v několika kaskádách. Co vám budu povídat - prostě paráda.


Ve snaze dostat se k rybníkům jsem maličko navigačně zazmatkoval a zbytečně vyjel po silnici kus výš. Omyl byl následně zjištěn a napraven, takže k rybníkům jsem dojel. Uvítalo mě nepříjemné překvapení masivního plotu. K rybníčkům se už nedostanete a od odpočívadla můžete čučet buď do latěk, případně na druhou stranu k louce s krávami. To je sice hezký pohled, ale víte jak to myslím. Interpeloval jsem jakousi paní venčící tu zrovna pejska a dítě, která mi odpověděla, že pozemek koupil nějaký doktor a řádí tu jak černá ruka. Fakt smůla.


Otáčím se k návratu, tentokrát komplet po hlavní silnici. Za Vernířovicemi, na křižovatce k Maršíkovu odbočuji doprava. Vzít to přes kopec nebylo zamýšleno, ale nechtělo se mi ještě domů.


Ve zdraví jsem přefuněl celý stoupák a poté se spustil serpentinami dolů. Na začátku Maršíkova točím opět mimo silnici, u ohrady s daňky doleva.


Až dolů k lihovaru tam vede boční ulička. Takový ten rozbitější asfalt, sem tam nějaká nerovnost, ale pořád je to alespoň změna. Do Velkých Losin se dostávám klasicky po silnici, ovšem hned ji kolem kostela opouštím a frčím podél potoka Losinky, což je klidnější i estetičtější varianta.


Poslední zajížďku si dělám až za zámeckým parkem, kde u koupaliště zkouším vyfunět kopec k rekreačním chatám, projet mezi nimi a pak se na druhé straně osady zase vrátit do civilizace. Vše s úspěchem. O příjezdu do Rapotína a závěrečné etapě již nemá smysl reportovat, neboť jsem domů pokračoval stejně jako už nesčetněkrát.

Celkem ujeto necelých 40 km asi za dvě hoďky i se zastávkami na kochání a focení.

 Fotoalbum na Rajčeti

4 komentáře:

  1. Ve Vernířovicích jsem byla jen jednou a to ještě autem, takže je moc zmapované nemám. Jsem proto ráda za tento reportík s krásnými fotkami, abych tuto vesničku a okolí více poznala.
    Také jsem vyjela na kole po okolních hřbitovech, kde odpočívají příbuzní, ale už bylo docela chladno. Na 40 km cyklotúry bych musela mít slunečné počasí, jinak nemám motivaci, ale ráda se svezu tímto způsobem u PC a nemohu se dočkat dalších fotoreportáží. Jsem ráda, že se najdou lidé, kteří tyto trasy absolvují za mně v jakémkoli počasí. Přeji hezké dny a chuť se toulat, cestovat a hlavně nás (pohodlnější) informovat. Mirkaw

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Píšete vesnička. Já Vernířovice také před první návštěvou tak vnímal, ale objektivně vzato jsou docela velké. Řekl bych, že kdysi byly o dost významnější než dnes, což soudím z množství domů, návsi a poměrně velkého kostela. Dnes to bude spíše rekreační oblast, jejíž kouzlo chrání "zapadlost" v údolí a silnice, která tu končí. O to cennější je sem osobně přijet a zjistit, že lecos je jinak, než jak to vypadá.
      Jinak 40 km není zase taková túra, byť chápu jak to myslíte. Sluníčko a teplo je prostě lepší - o tom žádná.
      Děkuji za milý komentář a přeji pohodové podzimní dny. Pokud možno slunečné :-)

      Vymazat
  2. Zdravím,jen chci upozornit na malou chibicku v druhém odstavci máte Vernířovice a má tam být Vikýřovice,jinak velice pěkný blog.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máte pravdu, nějak jsem se nechal unést těmi Vernířovicemi. Už by to mělo být OK. Děkuji a přeji pěkný večer

      Vymazat